Koncem října (22.10.) byl publikován v rodné řeči Benedikta XVI. první ze 16 svazků jeho úplného díla -
Opera omnia - spolu s předmluvou, kterou k tomuto účelu papež napsal. Vydavatelství Herder bude postupně vydávat jednotlivé svazky, v nichž budou uspořádány nikoli chronologicky, ale tématicky veškeré spisy Josepha Ratzingera, včetně těch, na nichž papež ještě pracuje ? jako je např. druhý díl knihy Ježíš Nazaretský. Tématické rozvržení i pořadí vydání jednotlivých svazků určuje sám jejich autor. První vydaný svazek tak obsahuje spisy, které se zaobírají liturgií a nese název
Teologie liturgie. Není to téma zvolené náhodně, jak píše Benedikt XVI. ve své předmluvě. Právě toto téma totiž začali na svém prvním zasedání probírat otcové 2.vatikánského koncilu a třebaže jej tehdy zvolili jako první především proto, že bylo nejméně kontroverzní, ukázal se tento primát ?z hlediska hierarchie témat a poslání církve?, jak podotýká Ratzinger, ?vlastně nejlogičtějším. Tím že se začalo tématem ?liturgie?, byla dána jednoznačná priorita tématu Boha, jak připomíná ostatně i úvod první koncilní konstituce o posvátné liturgii (
Sacrosanctum concilium). Není-li totiž právě pohled na Boha směrodatným, pak ztrácí svou orientaci všechno ostatní.?
?Když jsem se po určitém váhání ? píše Joseph Ratzinger ? rozhodl přijmout plán vydat všechna svá díla, bylo mi ihned jasné, že by se přitom mělo uplatnit pořadí priorit koncilu a že tedy první svazek budou tvořit moje texty věnované liturgii, které byly napsány při různých příležitostech a z různých pohledů. Jádrem tohoto prvního vydaného svazku je kniha Duch liturgie, která předloni vyšla i česky a podává Ratzingerův souhrnný pohled na toto téma.
?Bohužel,? čteme v Ratzingerově předmluvě k prvnímu svazku jeho sebraných spisů, ?byly všechny recenze knihy Duch liturgie psány jen na základě jediné kapitoly, nazvané Oltář a směr modliteb v liturgii. Čtenáři recenzí si pak museli myslet, že celá kniha pojednává jen o postavení kněze při liturgii a její poselství spočívá v tom, že chci znovu zavádět slavení tzv. ?zády k lidu?. Uvažoval jsem proto o tom, že onu kapitolu o devíti stranách (z celkových dvou set stran této knihy) vypustím, abych opět nastolil diskusi o skutečném tématu, o nějž mi šlo a stále jde. Mezitím však vyšla dvě odborná pojednání, v nichž byla mnou zmíněná otázka, tj. nasměrování kněze čili orientace modlitby dostatečně přesvědčivě objasněna jinými autory. Závěry těchto pojednání jsou zcela zřejmé: myšlenka, že kněz a lid by při liturgické modlitbě měly vzájemně hledět na sebe, se zrodila v moderní křesťanské době a je zcela cizí antické tradici. Kněz a lid se zajisté nemodlí jeden ke druhému, ale směrem k jedinému Pánu. A hledí tedy při modlitbě stejným směrem: buď na Východ jako kosmicky symbolický směr Pánova návratu anebo ? tam kde to nelze ? k obrazu Krista v apsidě, ke kříži nebo jednoduše k nebi, jako to učinil Pán při velekněžské modlitbě večer před Umučením, jak čteme v Janově evangeliu. Mezitím si také získává stále větší přízeň návrh, který jsem přednesl v závěru inkriminované kapitoly zmíněné knihy, totiž nepokračovat v nových změnách, ale jednoduše postavit do středu oltáře kříž, k němuž budou moci upínat společně své zraky jak kněz, tak lid, a nechat se tak vést k Pánu, k němuž se modlí všichni společně. ?
Záměrem knihy Duch liturgie, pokračuje dále Joseph Ratzinger, bylo uvést liturgii do souvislosti přesahující často malicherné spory o tu či onu formu. Chtěl jsem především poukázat na tři základní oblasti. První je vnitřní vztah mezi Starým a Novým zákonem; bez vztahu ke starozákonnímu odkazu je křesťanská liturgie naprosto nepochopitelná. Druhá oblast je výkladem vztahů k ostatním světovým náboženstvím a nakonec třetí oblast podává kosmický charakter liturgie, a tím je něco víc než shromáždění většího či menšího kruhu lidských bytostí; liturgie se slaví uvnitř kosmického prostoru a objímá zároveň stvoření a dějiny. A právě to měla vyjadřovat ona orientace modlitby, že totiž Vykupitel, k němuž se modlíme, je také Stvořitelem. V liturgii tak neustále zůstává přítomna i láska ke stvoření a odpovědnost za něj. Byl bych rád, kdyby tato nová edice mých spisů o liturgii mohla přispět k nahlédnutí velkých perspektiv naší liturgie a dát tak do souvislosti v jejich správných proporcích určité malicherné spory o vnějších formách.?
Říká Joseph Ratzinger ? Benedikt XVI. v předmluvě k vydání prvního svazku souborného vydání svých děl, který je věnován liturgii.
Další články z podrubriky Komentáře "Církev a svět"
odeslat článek
vytisknout článek
