Nový portál Vatikánského rozhlasu

Upozorňujeme, že aktuální program České sekce Vatikánského rozhlasu již najdete pouze na našich nových internetových stránkách

https://www.vaticannews.va/cs.html

Portál radiovaticana.cz bude dále sloužit jako archiv starších vysílání České sekce (roky 2007-2020). V sekci Podcast na našich nových stránkách naleznete archiv denních pořadů Vatikánského rozhlasu v češtině od listopadu roku 2018.

Přejít na stránky Vatican News
VaticanNews.va

   29. 3. 2024

RSS  RSS zpráv  Podcast denních pořadů       

Hlavní stránka

Zprávy

Svatý otec

Publicistika

Rozhovory

Homilie

Seriály

Speciály

Zvukový archiv

Denní programy


Redakce

Program

Frekvence

Fotogalerie

Technika

Historie

Kontakty


Anketa


O webu

Rozhovory online

Rozšířené hledání

Odkazy


Zasílání novinek

Nejčtenější



Cirkev cz Liturgie cz Rádio Proglas TV Noe Česká provincie Tovaryšstva Ježíšova Res Claritatis Vysokoškolské katolické hnutí Česká republika Pastorace na webu Katolik.cz KTF UK Stránky pro animátory seniorů NAVRCHOLU.cz
 
Svatý otec

 Generální audience 

7.1.2009 

Pravou bohoslužbou není moralismus

Benedikt XVI. při gen.audienci 7.ledna, aula Pavla VI.

Česká sekce RV

Drazí bratři a sestry,
Rád bych při této první generální audienci roku 2009 vám všem popřál do nového roku vše dobré. Obnovme své úsilí otevírat Kristu mysl a srdce, abychom byli jeho opravdovými přáteli a jako takoví také žili. Jeho přítomnost učiní z tohoto roku i přes nevyhnutelné těžkosti cestu radosti a pokoje, neboť jedině, zůstaneme-li spojeni s Ježíšem, bude nový rok dobrý a šťastný.

Příklad takového úsilí o sjednocení s Kristem nám dává také svatý Pavel. Navážeme dnes na katecheze, které jsou mu věnovány, a zamyslíme se nad jedním důležitým aspektem jeho myšlení, jenž se týká kultu, který jsou křesťané povoláni pěstovat. V minulosti se s oblibou hovořilo spíše o antikultovní tendenci apoštola, o ?spiritualizaci? myšlenky kultu. Pochopíme dnes lépe, že Pavel vidí v Kristově kříži historický obrat, který transformuje a radikálně obnovuje skutečnost kultu. Existují především tři texty z listu Římanům, v nichž se tato nová vize kultu objevuje.

1. Pavel v Řím 3,25 po té, co zmiňuje ?vykoupení Ježíšem Kristem?, pokračuje formulací pro nás tajemnou, když říká: ?Bůh ho ustanovil jako smírnou oběť v jeho krvi, která působí skrze víru?- Touto, pro nás trochu podivnou, formulací - ?smírná oběť? - svatý Pavel odkazuje na tzv. ?slitovnici? starého chrámu neboli na příkrov archy úmluvy, který byl chápán jako místo setkání Boha a člověka, jako místo tajemné přítomnosti Boha ve světě lidí. Tato ?slitovnice? byla v Den smíření ? jom kippur ? pokropena krví obětovaných zvířat, krví, která symbolicky uváděla hříchy uplynulého roku do kontaktu s Bohem, aby tak shozením do propasti božské dobroty byly jakoby pohlceny Boží silou, překonány a odpuštěny. A život znovu započal.

Svatý Pavel naráží na tento rituál a říká: Tento obřad byl vyjádřením touhy vrhnout skutečně všechny naše viny do propasti božského milosrdenství a nechat je tak zmizet. Krví zvířat však tento proces uskutečnit nelze. Nezbytný byl reálnější kontakt lidské viny a božské lásky. K tomuto kontaktu došlo na kříži Kristově. Kristus, pravý Boží Syn, jenž se stal člověkem, přijal do sebe celou naši vinu. On sám je místem kontaktu lidské bídy a božského milosrdenství; v jeho srdci taje tristní masa lidstvem napáchaného zla a obnovuje se život.

Svatý Pavel ukazuje tuto změnu a říká nám: ?Kristovým křížem ? nejvyšším aktem božské lásky, jež se stala láskou lidskou ? se skončil starý kult zvířecích obětí v Jeruzalémském chrámu. Tento symbolický kult, bohoslužba touhy, je nyní nahrazen reálným kultem: Boží láskou vtělenou v Kristu a zcela dovršenou smrtí na kříži. Toto tedy není nějaká spiritualizace reálného kultu, ale naopak. Reálný kult, pravá božsko-lidská láska nahrazuje kult symbolický a provizorní. Kristův kříž, jeho láska vyjádřená tělem a krví je reálným kultem, jenž odpovídá realitě Boha i člověka. Ještě před fyzickým zničením chrámu se tak pro Pavla skončil chrám a jeho kult. Pavel se tak naprosto ztotožňuje se slovy Ježíše, který předpověděl konec chrámu a ohlásil nový chrám ?neudělaný rukama? ? chrám svého vzkříšeného těla (srov. Mk 14,58; Jan 2,19). To je první text.

2. Druhý text, o kterém bych dnes chtěl mluvit podává první verš 12.kapitoly listu Římanům: ?Pro Boží milosrdenství vás, bratři, vybízím: přinášejte sami sebe v oběť živou, svatou a Bohu milou! To ať je vaše duchovní bohoslužba?. V těchto slovech se objevuje zdánlivý paradox. Zatímco oběť normálně vyžaduje smrt obětovaného, Pavel mluví o oběti v souvislosti s životem křesťana. Výraz ?přinášejte sami sebe v oběť? v sobě nese kultovní zabarvení. V originále se praví ?svoje těla? podobně jako v Řím 6,13, kde se píše ?svoje údy?. Další výslovný poukaz na fyzickou dimenzi křesťana je také ve výzvě ?oslavujte Boha svým tělem? (1 Kor 6,20), v níž se jedná o uctívání Boha v té nejkonkrétnější každodenní existenci, tvořené viditelnými a vnímatelnými vztahy.

Takovéto jednání tedy Pavel označuje za ?oběť živou, svatou a Bohu milou?. A právě tady se setkáváme s výrazem ?oběť?. V běžné mluvě je tento výraz součástí posvátného kontextu a znamená podříznutí zvířete, jehož část může být spálena na počest bohů a další část pak konzumována na hostině těmi, kdo oběť přinesli. Pavel to však aplikuje na život křesťana a popisuje tuto oběť za pomoci tří přívlastků. První ? ?živá? ? vyjadřuje vitalitu. Druhý přívlastek ? ?svatá? ? odkazuje na Pavlovu ideu svatosti, která se pojí nikoli k místům nebo předmětům, ale k samotné osobě křesťana. Třetí přívlastek ? ?Bohu milou? ? zřejmě odkazuje na často se vyskytující biblický výraz ?příjemná vůně? (srov. Lv 1,13.17;23,18;26,31;atd.)

Hned poté Pavel definuje tento nový způsob života takto: ?To ať je vaše duchovní bohoslužba?. Komentátoři tohoto textu dobře vědí, že řecký výraz (ten logiken latreian) není snadné přeložit. Latinská Bible jej překládá výrazem ?rationabile obsequium?. Totéž slovo ?rationabile? se vyskytuje v první Eucharistické modlitbě, Římském kánonu, kde se modlí, aby Bůh učinil oběť ?rationabile?. Český výraz ?duchovní? neodráží všechny odstíny řeckého, ba ani latinského textu. V každém případě se však nejedná o bohoslužbu méně reálnou nebo dokonce metaforickou, ale o ten nejkonkrétnější a nejrealističtější kult, ve kterém se člověk sám ve své úplnosti jakožto bytost obdařená rozumem, stává adorací a oslavou živého Boha.

Tato Pavlovská formulace, která se pak vrací v římské eucharistické modlitbě, je plodem dlouhého vývoje náboženské zkušenosti během staletí, jež předcházela Kristu. V této zkušenosti se nalézají teologické obsahy Starého zákona i proudy řeckého myšlení. Chtěl bych poukázat alespoň na některé prvky tohoto vývoje. Proroci a mnohé Žalmy silně kritizují krvavé chrámové oběti. Např. v Žalmu 50 praví Bůh v první osobě: ?Kdybych měl hlad, nebudu ti o tom říkat, vždyť můj je svět se vším co ho plní! Copak požívám maso z býků či piji kozlí krev? Přinášej Bohu oběť chvály?? (v.12-14). V témže smyslu říká následující Žalm 51: ?Vždyť nemáš zálibu v oběti, kdybych ti věnoval žertvu, nebyla by ti milá. Mou obětí, Bože, je zkroušený duch, zkroušeným a pokorným srdcem, Bože, nepohrdneš? (v.18). V knize Daniel v době dalšího zničení chrámu helénistickým režimem (II.stol. před Kristem) nacházíme novou pasáž stejného zaměření. Uprostřed ohně, tzn. v pronásledování a v utrpení ? se Azariáš modlí takto: ?Nemáme v tento čas ani hlavu, ani proroka, ani vůdce. Není celoval, žertva, nekrvavá oběť, ani kadidlo, nemáme místo, kam bychom přinesli před tebe své prvotiny a nalezli milosrdenství. Přijmi nás aspoň pro zkroušenou mysl a pokoru ducha! Jako celoval beranů a býků?tak ať je dnes před tebou naše oběť, ať se ti líbí?? (Dan 3,38). Při zničeném chrámu a znemožněném kultu, v této situaci zbavené jakéhokoli znamení Boží přítomnosti, nabízí věřící jako svou opravdovou oběť zkroušené srdce, svou touhu po Bohu.

Podívejme se na jeden důležitý pokrok, pěkný, ale nebezpečný. Existuje určitá spiritualizace, moralizace kultu, kdy se bohoslužba (kult) stává pouhou záležitostí srdce, ducha. Chybí však tělo, chybí společenství. Tím je srozumitelné, proč např. Žalm 51 a také kniha Daniel, třebaže kritizují kult, touží po návratu doby obětí. Jde přitom však o dobu obnovy, o oběť obnovenou v syntéze, kterou ještě nebylo možné předvídat ani myslit.

Vraťme se ke svatému Pavlovi. On je dědicem tohoto pokroku, touhy po opravdovém kultu, v němž se člověk sám má stát oslavou Boha, živou adorací v celém svém bytí. V tomto smyslu píše Římanům: ?Přinášejte sami sebe v oběť živou? to ať je vaše duchovní bohoslužba? (Řím 12,1). Pavel tak opakuje to, na co již poukázal ve třetí kapitole: Chrám s jeho zvířecími, zástupnými oběťmi, skončil. Nastala doba pravé bohoslužby. Právě tady je však nebezpečí nedorozumění. Snadno by bylo možné tuto novou bohoslužbu interpretovat v moralistickém smyslu: obětováním svého života konáme pravou bohoslužbu. Bohoslužba zvířecích obětí by v tomto smyslu byla nahrazena moralismem: člověk by sám od sebe konal všechno svým mravním úsilím. A to zajisté nebyl úmysl svatého Pavla. Zbývá tedy otázka: jak máme vykládat tuto ?duchovní, rozumnou bohoslužbu?? Pavel neustále předpokládá, že jsme ?jedno v Kristu Ježíši? (Gal 3,28), křtem jsme byli ponořeni do jeho smrti (srov. Řím 6) a žijeme nyní s Kristem, skrze Krista a v Kristu. V této jednotě ? a jenom takto ? se můžeme stát v Něm a s Ním ?obětí živou? a konat tak ?pravou bohoslužbu?. Obětovaná zvířata měla zastupovat člověka, jeho sebedarování. To však nemohla. Ježíš Kristus a jeho darování sebe sama Otci i nám, není nějakou náhradou, ale skutečně v sobě nese lidskou bytost, naše viny a naše touhy; skutečně nás reprezentuje, přijímá nás do sebe. Ve společenství s Kristem, uskutečněném ve víře a ve svátostech, stáváme se navzdory veškeré svojí nedostatečnosti živou obětí: uskutečňuje se ?opravdová bohoslužba?, ?pravý kult?.

Tato syntéza tvoří pozadí Římského kánonu, ve kterém se modlíme, aby se oběť stala ?rationabile? ? aby se uskutečnila duchovní bohoslužba. Církev ví, že se v posvátné eucharistii, sebedarováním Krista zpřítomňuje jeho opravdová oběť. Církev se však modlí, aby společenství, které ji slaví, skutečně bylo sjednoceno s Kristem a proměněno; modlí se, abychom se stali tím, co nemůžeme být svými vlastními silami: obětí ?rationabile?, která se líbí Bohu. Eucharistická modlitba tak správně interpretuje slova svatého Pavla. Svatý Augustin to všechno podivuhodně vysvětlil v 10.knize svého díla O Boží obci. Budu citovat jen dvě věty. ?Toto je oběť křesťanů: přestože je nás mnoho jsme jediné tělo v Kristu?? ?Celé vykoupené společenství (civitas), to znamená shromáždění a společnost svatých, je obětí přinesenou Bohu Nejvyšším Veleknězem, který daroval sebe samého? (De civitate Dei, 10,6: CCL 47,27).

3. Nakonec ještě krátce o třetím textu z listu Římanům, týkajícím se nové bohoslužby. Svatý Pavel říká v kap. 15: ?Pro milost, která mi byla dána od Boha, abych byl služebníkem (řec. ?liturgem?) Krista Ježíše mezi pohany, kážu Boží evangelium, jako bych konal posvátný úkon (hierourgein), aby se tak pohané stali milou obětí, posvěcenou od Ducha svatého?. (15,16). Chtěl bych zdůraznit pouze dva aspekty tohoto podivuhodného textu, týkající se jednoty terminologie Pavlových listů. Svatý Pavel nejprve interpretuje svou misionářskou činnost mezi národy světa jako ?kněžskou? činnost při budování univerzální církve. Hlásat evangelium, aby národy byly sjednoceny společenstvím ve zmrtvýchvstalém Kristu, je posvátná, kněžská činnost. Apoštol evangelia je pravým knězem a koná to, co je jádrem kněžství: připravuje pravou oběť. A potom druhý aspekt: můžeme říci, že cílem misionářské činnosti je kosmická liturgie: aby se národy sjednocené v Kristu, svět jako takový stal slávou Boha, ?milou obětí, posvěcenou od Ducha svatého?. Tady se ukazuje dynamický aspekt, aspekt naděje Pavlova pojetí bohoslužby: Kristovo darování sebe samého v sobě zahrnuje tendenci přitáhnout všechny do společenství svého Těla, sjednotit svět. Pouze ve společenství s Kristem, příkladným Člověkem, jenž je jedno s Bohem, stává se svět takovým, jakým si jej všichni přejeme: zrcadlem božské lásky. Tento dynamismus je vždycky přítomen v Eucharistii, tento dynamismus má inspirovat a formovat náš život. A tímto dynamismem začínáme nový rok.
Děkuji za vaši trpělivost.

přeložil Milan Glaser

Další články z podrubriky Generální audience

 odeslat článek     vytisknout článek


Související články
10.2.21 Papež: Kéž nový lunární rok přinese ovoce bratrství a solidarity
10.2.21 Modlitba v každodenním životě
3.2.21 Papež: Dialog mezi náboženstvími ať je naším každodenním úsilím
3.2.21 Modlitba v liturgii
27.1.21 Papež: Ideologie, vydávaná za záchranu lidstva, může přivodit jeho zkázu



Hlavní stránka | Zprávy | Svatý otec | Publicistika | Rozhovory | Homilie | Seriály | Speciály | Zvukový archiv | Denní programy
Redakce | Frekvence | Fotogalerie


Copyright © 2003-2024 Česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.
Administrace: Česká sekce Vatikánského rozhlasu. Technická realizace: Václav Lahoda.

 
Stáhnout záznam ve formátu MP3  

Kanál Vatikánského rozhlasu na YouTube  

Archív denních pořadů ve formátu Real Audio  
 Zprávy
Nové internetové stránky Vatikánského rozhlasu

Bohoslužba k 30. výročí založení Visegradské skupiny a svátek sv. Cyrila a Metoděje ve Věčném městě

Nové Motu proprio zavádí snížení trestu a resocializační programy

Papež: Luštěniny jsou ušlechtilá potravina

Papež připomenul Světový den rozhlasu

Posvátná kniha syrské katolické církve se vrátí do Karakoše

Láska se raduje z růstu druhého člověka, píše papež v poselství k postní době

Papež František: Vytvářejte komunikaci dovolující zahlédnout pravdu věcí

Papež: Kultura setkávání může být východiskem k jednotnějšímu a smířenému světu

Papež František vybízí k solidaritě s křesťany ve Svaté zemi

Jezuitské periodikum La Civiltà Cattolica vyjde také v ruštině

Papež: Kéž nový lunární rok přinese ovoce bratrství a solidarity

 Nově na webu
Svatý otec: Modlitba v každodenním životě

Publicistika: Za skutečnou katolicitu, pluralitu kultur a názorů

Publicistika: 90 let papežského rozhlasu

Rozhovory: Papeže by chtěli všichni

Homilie: Mlčení víry

Archiv zpráv březen 24
    123
45678910
11121314151617
18192021222324
25262728293031

Starší zprávy >

Náš tip

Patris corde

Bratrství se zrodilo z Kříže

Zveřejněna nová encyklika Fratelli tutti