3. 9. 2010

Benedikt XVI.: Víra vašemu talentu nic neodnímá, ale povznáší a živí jej

Vatikán. V Sixtinské kapli se dnes konalo dlouho očekávané setkání s přibližně 260 umělci z celého světa a ze všech odvětví umělecké tvorby: literatury, architektury, malířství, sochařství, hudby, zpěvu, divadla, tance, fotografie a filmu. Jen namátkou z přítomných jmenujme operního pěvce Andrea Bocelliho, režiséra Franca Zefirelliho, herce Terence Hilla a hudebního skladatele Ennio Morricone. Setkání, pořádané Papežskou radou pro kulturu, provázelo také vystoupení Papežského chrámového sboru Sixtina, který provedl dvě skladby Giovanni Pierluigiho da Palestriny. Z papežovy obsáhlé promluvy o umění, kterou umělci odměnili dlouhotrvajícím potleskem, vybíráme krátkou pasáž:

„Mluví se o via pulchritudinis, cestě krásy, která je zároveň uměleckým, estetickým přístupem a cestou víry a teologického hledání. Teolog Hans Urs von Balthasar začíná své velké dílo, nazvané Gloria. Estetická teologie těmito působivými slovy: „Naším počátečním slovem je krása. Krása je poslední slovo, které si myslící intelekt může dovolit vyslovit, neboť tím korunuje, jako aureola nepostižitelné nádhery, dvojitou hvězdu pravdy a dobra a jejich nerozdělitelného vztahu.“ A potom dodává: „Je to krása nezištná, bez níž byl starý svět nesrozumitelný, ale která se hned na počátku rozloučila s moderním světem zájmů, aby jej ponechala jeho chamtivosti a smutku; krása, kterou už ani náboženství nemiluje a nestřeží.“ A uzavírá: „Komu při jejím vyslovení hraje na rtech úsměv, protože ji považuje za exotickou tretku buržoazní minulosti, ten si může být jistý, že se – vskrytu či navenek – už nebude schopen modlit a vbrzku ani milovat.“ Cesta krásy nás tedy vede k chápání Celku ve zlomku, Nekonečného v tom, co je konečné, Boha v dějinách lidstva. Simone Weil v této souvislosti napsala: „Ve všem, co v nás vzbuzuje cítění ryzosti a autenticity krásy, skutečně je Boží přítomnost. Je to jakoby druh Vtělení Boha ve světě, jehož krása je toho znamením. Krása je experimentální důkaz, že vtělení je možné. Proto je každé umění svou podstatou v první řadě náboženské.“ A ještě pronikavější je tvrzení Hermanna Hesseho: „Umění znamená ukázat Boha uvnitř všeho“. S odvoláním na slova papeže Pavla VI., služebník Boží Jan Pavel II. opětovně vyslovil touhu církve obnovit dialog a spolupráci s umělci: „Aby církev mohla předávat poselství, které ji svěřil Kristus, potřebuje umění“ (List umělcům, č.12); ale hned poté klade otázku: „Má umění zapotřebí církve?“ a povzbuzuje pak umělce, aby znovu objevili náboženskou zkušenost a aby v křesťanském zjevení a ve „velkém kódu“, kterým je Bible, objevili pramen nové a motivované inspirace.“

PLNÉ ZNĚNÍ promluvy Benedikta XVI. k umělcům je ZDE

(mig)

 odeslat článek     vytisknout článek