Zprávy
Benedikt XVI.: Pravdu nelze vlastnit, můžeme však živé Pravdě patřit
 Castel Gandolfo. V letní papežské rezidenci skončilo setkání bývalých studentů Benedikta XVI. Tematický vědecký seminář, na němž se každoročně sjíždějí, se tentokrát týkal ekumenického dialogu s luteranismem a anglikanismem.
Při nedělní liturgii Svatý otec navázal právě na toto téma, když hovořil o pravdě, kterou sice můžeme mít, ale není naším vlastnictvím. V nadpřirozeném významu je pravda darem, podle nějž se máme řídit. Benedikt XVI. rovněž varoval před „intelektualizací“ teologie, kdy se bádání stává jakýmsi druhem hry a nejde v něm o přibližování pravdě.
Myslím si, že se nacházíme právě ve fázi, kdy vidíme pouze to, co církev sama udělala. Radost z víry se však pokazila. Již nevěříme a neodvažujeme se říci: On nám ukázal, kdo je pravda, co je pravda; On nám ukázal, co je člověk a daroval nám spravedlnost pravého života. Příliš se zabýváme vlastní sebechválou a bojíme se dát svázat příkazy, které by bránily svobodě a novosti našich životů.
Zvláště k nám, teologům, se obrací apoštol Jakub, když říká: „To slovo však musíte uvádět ve skutek, a ne abyste ho jenom poslouchali. To byste klamali sami sebe“ ( Jak 1,22), pokračoval Svatý otec. Potřebujme neustálý údiv z přítomnosti a blízkosti Pána a otevřenost milosti, která dovoluje „nejen naslouchat, ale také uslyšet“.
Dejme se opětovně naplnit touto radostí. Jakému lidu je Bůh tak blízko jako nám? Natolik blízko, že je jedním z nás, že se mne v mém nitru dotýká, ano, že ve svaté eucharistii do mne vstupuje. To je přímo děsivá myšlenka... Svatý Bonaventura byl natolik otřesen tímto dějem, že jednu ze svých modliteb po svatém přijímání zformuloval takto: Můj Pane, jak jsi mohl přijít na to, že vstoupíš do špinavé latríny mého těla? Skutečně, Pán vstupuje do naší ubohosti, činí to vědomě a dělá to, aby nás pronikl, očistil a obnovil, aby skrze nás a v nás byla ve světě pravda a spása. Prosme Pána o odpuštění za naši lhostejnost, za naši bídu, která myslí jen na sebe samu, za naše sobectví, které nenásleduje pravdu, nýbrž nanejvýš vlastní zvyklosti. Křesťanství se pak často jeví pouze jako systém zvyků. Prosme Pána, aby mocně vstoupil do našich duší, aby byl v nás a podnítil v nás radost: Bůh je zde, miluje mne, je naší spásou.
Takto Benedikt XVI. zakončil včerejší společnou liturgii se svými bývalými studenty.
O bilanci letošní edice tzv. „Ratzinger Schülerkreis“ jsme požádali O. Stephana Horna, předsedu Sdružení bývalých žáků Benedikta XVI.:
„Všichni máme dojem, že toto setkání bylo jedním z nejlepších. Uvažovali jsme nad tématem v našem kruhu ještě před setkáním se Svatým otcem. Mluvili jsme o svých zkušenostech zvláště s německými luterány. Zdá se, že jsme udělali určitý pokrok, že se rozvinulo větší přátelství. Nejde samozřejmě o kdovíjak velký vývoj, ale v mnoha směrech o velkou blízkost. To je rovněž idea zdůrazňovaná Svatým otcem: dialog, také dialog života, je skutečným ekumenickým pokrokem. Nemá smysl myslet pouze na definitivní jednotu, ale činit kroky, které lze dělat. A takový dialog je skutečně nezbytný a užitečný.“
Vyšel z kruhu bývalých studentů nějaký konkrétní návrh k výročí reformace, které se bude slavit v roce 2017?
„Mluvilo se o jakémsi „mea culpa“ z obou stran. Svatý otec vždy považoval na nutnou očistu paměti. Je to téma, o němž se mluví už dlouho. Samozřejmě, historické události nemohou být vyretušovány, ale není jedno, jak se na tyto věci pohlíží. Jde o to vymazat jed těchto konfliktů, to je skutečná náprava. Pomáhá to dalšímu sblížení v budoucnosti. Nejde ale jen o to zorganizovat velkou akci. Je potřeba uvádět tyto věci do praxe v každodenním životě věřících.“
říká O. Stephan Horn, předseda Sdružení bývalých žáků Benedikta XVI.
(job)
 odeslat článek  vytisknout článek
|
