Nový portál Vatikánského rozhlasu

Vatikán. Arcibiskup Gerhard Ludwig Müller včera večer v koleji Santa Maria dell´Anima, která náleží německé katolické komunitě v Římě, představil sedmý díl sebraných spisů Josepha Ratzingera. Dvousvazkové dílo nese název “K nauce Druhého vatikánského koncilu” (Zur Lehre des Zweiten Vatikanischen Konzils ) a vychází v německém nakladatelství Herder. Ediční řada Ratzingerových spisů by měla celkově dosáhnout šestnácti titulů. Vychází péčí současného prefekta Kongregace pro nauku víry a řezenského Institutu papeže Benedikta XVI.

„Ve fázi recepce koncilu Joseph Ratzinger neúnavně opakuje, že koncil je třeba hodnotit a chápat ve světle jeho původních záměrů. Koncil jako jeden z jedenadvaceti všeobecných sněmů je součástí církevních dějin a lze mu tudíž porozumět pouze v tomto dvoutisíciletém kontextu, či ve tři a půl tisícileté souvislosti dějin Zjevení. Díky svým pracím o pojetí církve u svatého Augustina a termínu Zjevení u sv. Bonaventury, kterými získal akademické tituly, byl Joseph Ratzinger zvláště vybaven a připraven k řešení zásadních otázek, které vyvstávaly před církví dvacátého století. Jednou z nich byla – v důsledku válečných zážitků a hluboké společenské proměny šedesátých let – také ztráta smyslu křesťanství a jeho přítomnosti ve světě, “

uvedl arcibiskup Müller při včerejší prezentaci a pokračoval:

„Benedikt XVI. proto v předmluvě k předkládanému dílu definuje úlohu koncilu následovně: «Vědomí této ztráty, kterou křesťanství v oné době utrpělo, a úkolu z ní vyplývajícího dobře shrnoval pojem „aggiornamento”. Křesťanství musí stát v přítomnosti, aby mohlo formovat budoucnost».“

Prefekt Kongregace pro nauku víry poté podrobně představil rozvržení knihy, jejíž podtitul zní: Formulace – předání – výklad ( Formulierung – Vermittlung – Deutung). Svazek shromažďuje texty, které do dnešní doby z větší části nebyly publikovány.

„Jsou tu poznámky k navrženým koncilním textům, náčrty koncilních promluv kard. Fringse z pera Josepha Ratzingera, které se Otec kardinál učil zpaměti, neboť mu již nesloužil zrak. Dále Ratzingerovy výhrady k jednotlivým koncilním dokumentům a návrhy na změny, jeho mínění o koncilních textech, vyjádřená v úzkém kruhu biskupů a kardinálů. Pouze pohlédneme-li na ně jako na celek, uvědomíme si, s jakou intenzitou, kompetencí a precizností vstoupil tehdy pětatřicetiletý profesor do služeb církve. Dovolím si tedy vyslovit, že koncil nese rukopis Benedikta XVI.,“

zdůraznil arcibiskup Müller. Dílo dokumentuje nejenom působení Josepha Ratzingera ve dvou koncilních komisích a jeho přímou účast na formulaci několika koncilních dokumentů, nýbrž také jeho pozdější komentáře ke všem čtyřem koncilním konstitucím z let 1966-2003. Tyto spisy již náleží ke klasickým teologickým dílům, podotkl německý arcibiskup, a jsou vždy motivovány přáním nezradit původní pramen:

„Výchozím bodem pro stanovisko Josepha Ratzingera v otázkách koncilu jsou texty koncilních dokumentů v jejich latinském originále, ve kterém se projevuje prvotní záměr koncilních otců. Kdokoliv by chtěl porozumět druhému Vatikánu – duchovně, teologicky i vědecky, musí pozorně vzít v úvahu všechny jeho konstituce, dekrety a deklarace, neboť právě ony pouze jako celek představují platné dědictví koncilu. Nikoliv tedy jednotlivé vyzobané věty, které jsou zabudovávány do předpřipravených ideologií. A v tomto svazku je tento rozhodující krok v přijetí koncilu v jeho zřejmosti a jednoznačnosti přiměřeně dokumentován.“

V linii se svými názory z šedesátého šestého roku promluvil Benedikt XVI. před sedmi lety k římské kurii a poukázal na “hermeneutiku reformy”, obnovy v kontinuitě jednoho a téhož subjektu při výkladu koncilu, vyzdvihl prefekt Kongregace pro nauku víry:

„Tato interpretace je v celku katolické víry jediná možná. Odkazuje k nerozlučitelné jednotě Písma, souhrnné tradice a magisteria, jehož nejvyšším výrazem je koncil, kterému předsedá nástupce sv. Petra jako hlava viditelné církve. Kromě této jediné pravověrné interpretace bohužel existuje bludný výklad, tedy hermeneutika zlomu, jak na tradicionalistické, tak pokrokářské straně. Obě tato křídla spojuje společné odmítnutí koncilu. Pokrokáři by ho chtěli nechat za sebou, téměř jako by to bylo minulé roční období, které jim nedovoluje vplout do jiné církve. Tradicionalisté jako by k němu nechtěli ani dojít, jako by jím nastala zima katolicismu. Obě dvě tyto ideologie se vlastně setkávají a tvrdí, že tradice byla tímto časovým výsekem přerušena. Oba dva tyto extrémy nesmí být povoleny. Nejsou udržitelné ani vědecky, ani věroučně. Kdo to nechce akceptovat, opouští půdu katolické víry.“

Papež ve své tehdejší promluvě nevyjádřil svůj názor teologa Josepha Ratzingera, nýbrž hovořil z pozice svého učitelského úřadu, upozornil arcibiskup Müller. Kontinuita v tomto pojetí znamená neustálé se odvolávání k původu – Ježíši Kristu, nikoliv jakékoliv přizpůsobení, které ve své libovolnosti může vést špatným směrem, dodal.

„Toto mnohokrát citované «aggiornamento», které se bohužel stalo jakýmsi sloganem, tudíž neznamená zesvětšení víry, vedoucí k jejímu rozkladu, nýbrž zpřítomnění počátku, kterým je člověku darována spása, tedy svátostné zpřítomnění Krista – v jeho Slovu, svátostech a celém životě, učení, bohoslužbě a liturgii církve. Je to opakovaná reforma naší trvalé věrnosti celému Kristu – Christus totus – podle známých slov sv. Augustina: Plnost Kristova jsou jeho hlava i údy. Co jsou tato hlava a údy? Kristus a církev, píše sv. Augustin ve svém komentáři k Janově evangeliu.“

Koncil nechtěl hlásat jinou víry, nýbrž ji zpřítomnit v kontinuitě s předcházejícími církevními sněmy, citoval prefekt Kongregace pro nauku víry.

„Je nemožné rozhodnout se pro druhý vatikánský, a nikoliv pro první vatikánský a tridentský koncil. Rovněž tak není možné rozhodnout se pro první vatikánský a tridentský koncil bez rozhodnutí pro druhý Vatikán, píše Joseph Ratzinger. Tím je vše řečeno,“

uvedl v závěru včerejší prezentace sedmého svazku sebraných spisů Josepha Ratzingera arcibiskup Gerhard Ludwig Müller.

(jag)