Nový portál Vatikánského rozhlasu

Jak došlo k zorganizování této návštěvy a co mají ugandské děti na programu?

Na pozvání národního ředitele Papežského misijního díla pátera Jiřího Šlégra, do České republiky přijelo 22. května celkem 22 ugandských dětí a 7 dospělých. K dospělým patří i národní ředitel Papežského misijního díla v Ugandě páter Augustin Lukenge a dokonce také odpovědná osoba za Papežské misijní dílo dětí, sestra Maria Fortunate Nakito. Děti budou v naší republice až do 7. června a měly by během této doby navštívit 6 diecézí. Budou to arcidiecéze pražská, diecéze královehradecká, litoměřická, na Moravě pak arcidiecéze olomoucká, diecéze ostravsko-opavská a brněnská.

Jak je vidět, program mají bohatý. Co z toho programu už mají za sebou a co je u nás zaujalo?

Pro děti je připravený jak program oficiální, tak takový volnější, neoficiální. Z toho oficiálního samozřejmě navštívily Prahu. Tam je na letišti přivítala rada apoštolské nunciatury mons. Jude Thaddeus Okolo a jak vím, provází toto setkání i duchovně. Poté si děti prohlédly Prahu, navštívily např. Černický palác, dále navštívily i základní církevní školu sester Voršilek, zúčastnily se v kostele Nanebevzetí panny Marie na Strahově mše svaté. Měly také vystoupení, na kterém seznamovaly se životem v jejich zemi, tančily, zpívaly, během vystoupení bylo možno shlédnout misijní výstavu a některé další materiály, byl promítán videodokument a samozřejmě nechybělo obeznámení účastníků s konkrétními projekty Papežských misijních děl v Ugandě, které Česká republika podporuje. Děti pak navštívily například Hostinné, kde také měly své vlastní vystoupení a dokonce děti z Hostinného si pro ně připravily takovou scénku, ve které jim představily naše čtyři roční období.

Tak například v zimním období jim umožnily nazout si brusle a lyže a vyzkoušet si je. Ve čtvrtek 27. května se setkaly v mons. Dominikem Dukou a s arcibiskupem Karlem Otčenáškem v Hradci Králové, další den, v pátek 28. května, se setkaly se světicím biskupem královehradeckým, Josefem Kajnekem a dokonce v saleziánském středisku mládeže v Pardubicích pro ně byl připraven táborák. Tentýž den se také v Pardubicích mohly podívat na dostihovou dráhu, svézt se kočárem a vyzkoušet si i jízdu na koni. Vím, že se také zúčastnily prohlídky královédvorské ZOO a velmi se jim líbilo i to, že zvířata, se kterými se setkávají doma, viděly v bezprostřední blízkosti. V sobotu 29. května se zúčastnily celostátní misijní pouti, která se konala v Jablonném v Podještědí, za přítomnosti královehradeckého biskupa mons. Dominika Duky a i v tento den bylo připraveno vystoupení ugandských dětí v místním kině.

Co ugandské děti na té pouti českými zeměmi nejvíce překvapilo?

Myslím si, že milým překvapením pro ugandské děti byla sněhová nadílka o minulém víkendu, kdy možná poprvé v životě viděly a zažily sníh. Myslím, že bylo pro ně zajímavé také setkání se zimním oblečením, které prakticky neznají.

Jaký vztah má Papežské dílo dětí u nás právě k Ugandě a jaké projekty tam podporuje?

Na jaře letošního roku ředitel Papežských misijních děl dětí navštívil se svými spolupracovníky Ugandu a přímo na místě vznikl krátký, asi 28 minutový film, nazvaný Uganda ? trpící perla Afriky. Je to dokument o životě místních lidí, o situaci v zemi, o únosech, o brutálním násilí na dětech, o problematice dětí vojáků? Na druhé straně však, takovým světlem, je právě spolupráce Papežských misijních děl dětí a víra tamních lidí. Tento projekt pro Papežská misijní díla připravilo studio Telepace. Dalším takovým bodem je misijní kalendář pro rok 2005, nazvaný stejně jako film: Uganda ? trpící perla Afriky, který tradičně obsahuje samozřejmě pohlednice a informuje o projektech Papežského misijního díla dětí na pomoc trpícím dětem v Ugandě.

Pokud bych měla zmínit konkrétní projekty, kterých se Česká republika na pomoc Ugandě účastní, tak finanční prostředky vybrané v České republice putují do dvou diecézí. V první diecézi Kasana Luweero, zajišťuje Česká republika zvláštní domácí péči a vzdělání necelým čtyř stům sirotkům ve školním věku, z nichž tři postihlo AIDS. Dále je kryto stravování a výdaje na pořízení knih, školních uniforem a zdravotních potřeb. Další finanční prostředky jdou do druhé diecéze Lira, a zde se jedná o zajištění prostředků na nákup jídla, oblečení, lůžkovin a dalších nezbytných věcí pro jesle, kde pracují řeholní sestry a starají se o bezmála padesát chudých sirotků bez domova. V podstatě se jedná o záchranu chudých dětí, ze kterých se, kvůli válce a šířící se epidemii AIDS, staly sirotci. Tento projekt, o kterém právě hovořím, je zaměřený na zajištění výchovy a vzdělání 23 dětí, jež se v této naléhavé situaci nachází.

Ugandu známe zpravidla z poplašných zpráv o útocích často spojených právě s únosy dětí ze strany tzv. Armády pánova odporu, fanatického vůdce Konyho. Mohla by jste našim posluchačům tuto zemi rovníkové Afriky trochu přiblížit?

Ugandská republika je zhruba třikrát větší, než Česká republika a žije v ní jednou tolik obyvatel. Hovoří se zde anglickým jazykem, svahilštinou, ugandštinou a dalšími místními jazyky. Starobylá království na území dnešní Ugandy byla r. 1896 spojena do britského protektorátu, a tím Uganda zůstala až do své nezávislosti v r. 1962. V této době si země vybudovala značný blahobyt, který byl založen na vývozu bavlny, kávy a na rozvoji vnitřního obchodu. V roce 1962 došlo k etnickým rozbrojům, které vyvrcholily krutými represemi za hrůzovlády presidenta Amina. Ten dal ze země vyhnat asijskou menšinu a její majetek zkonfiskoval. V 80-tých letech byly podniknuty první váhavé kroky k obnově ekonomiky i společnosti, ale skutečný pokrok nastal až o 10 let později. Značná část ugandského území, zejména v okolí Viktoriina jezera je úrodná a má dostatek srážek. Rovněž je bohatá na zásoby mědi, zlata a kobaltu. Turisty samozřejmě přitahují velkolepé Viktoriiny vodopády a další přírodní reservace. Problematická je, podle odhadu světové zdravotnické organizace, očekávaná pandemie AIDS, jelikož velké množství, zejména mladých lidí, je touto nemocí postiženo. Myslím si, že to je takový temný stín právě nad budoucností této země.

O Ugandě a o návštěvě ugandských dětí u nás hovořila spolupracovnice Papežských misijních děl v České republice Václava Faistauerová.

Připravila Johana Bronková