Nový portál Vatikánského rozhlasu

Setkání papeže s konstantinopolským patriarchou, otázka primátu a další aktuální problémy dialogu mezi katolíky a pravoslavnými - to jsou témata rozhovoru s metropolitou Emmanuelem, nejvyšším představitelem pravoslavné církve ve Francii a blízkým spolupracovníkem patriarchy Bartoloměje.

Jak pohlíží na nové setkání na nejvyšší úrovni – 50 let po setkání Pavla VI. s Athenagorou – pravoslavná církev. Vytváří skutečně nové perspektivy v ekumenických vztazích?

“Zcela jistě, ačkoli nemohu předvídat, co se stane. V každém případě setkání je vždy krokem kupředu. Setkají se dva hierarchové, kteří drží v církvi primát. Bude to symbolická návaznost na setkání před 50 lety. Pavel VI. a Athenagoras tehdy zlomili staleté mlčení. Dnes už jsme v jiné situaci. Ihned po setkání v Jeruzalémě byl navázán dialog. Jeho první etapou byl dialog lásky. Později začal dialog teologický, tedy dialog pravdy. První kroky jsme tedy už učinili. Nepovažujeme se navzájem za schizmatické církve, nýbrž za sesterské církve. Spolupracujeme, udržujeme pravidelné vztahy – připomeňme jen vzájemné návštěvy na patronátní svátky Říma a Konstantinopole. To všechno přináší plody. Myslím, že druhé setkání v Jeruzalémě bude novou pobídkou. Věřím, že Duch svatý bude s námi a ukáže nám cestu k plné jednotě našich církví. Jsem přesvědčen, že nepůjde jen o jubilejní, zdvořilostní, symbolické setkání. Bude mít svůj vlastní obsah. Dobře víme, že jak papež tak i patriarcha jsou přesvědčeni o nutnosti vzájemného sblížení obou církví. Řekl bych dokonce, že mají podobný charakter. V jejich činnosti a otevřeném přístupu vidím celou řadu podobností. Myslím, že to bude událost, která se hluboce zapíše do ekumenického hnutí, nejen pokud jde o naše církve, ale ve vztahu ke všem křesťanským církvím.

Můžeme očekávat nějaká překvapení, například ve společné deklaraci, kterou papež František s patriarchou Bartolomějem podepíší?

“To neumím říct, protože neznám do detailu obsah této deklarace. Deklarace se však bude jistě dotýkat aktuálních otázek. Bude konkrétním znamení tohoto jeruzalémského setkání. Myslím si nicméně, že nemůžeme čekat převratné události. Jednotu mezi dvěma církvemi nelze zavést ze dne na den. Než se to stane, zůstává před námi ještě mnoho práce. Mám na mysli práci mezinárodní teologické komise. Nemůžeme ukrývat, že stále zůstávají překážky, které je nutné překonat. Jedno setkání se s nimi nemůže vypořádat. Myslím si ovšem, že setkání dvou mužů církve, jako jsou František a Bartoloměj, může zafungovat jako silný podnět pro práci teologické komise. Převratná rozhodnutí ale neočekávám. Bylo by nádherné, kdybychom po tomto setkání mohli přijímat eucharistii z téhož kalicha. Je to naše touha a cíl našeho dialogu. Musíme však být realisty. Je potřeba soustředit se na konkrétní práci, která ještě zůstala, a krůček za krůčkem jít cestou k jednotě.“

Jedním z hlavních témat je otázka primátu...

“Ano, právě nad ní pracujeme. Prozkoumali jsme už, jak byl primát chápán v prvním tisíciletí. Je jasné, že po schizmatu nastaly problémy. Je potřeba stimulovat teology, aby šli dále touto cestou. Zcela jistě nemarní čas. Jejich práce je nezbytná, umožňuje konkrétní kroky kupředu. Primát je tedy jeden z problémů, ale jsou také jiné, nad kterými bude nutné v rámci našeho dialogu ještě pracovat.“

Může se například ukázat, že otázka primátu není překážkou, ale čímsi přínosným pro obě církve?

“Problémem primátu je jeho interpretace. Nechci zabíhat do podrobností, ale není tomu tak, že bychom požadovali rezignaci na primát, jak byl vnímán v prvním tisíciletí, kdy Římu náleželo první místo. To nikdo nepopírá. Problémem jsou pozdější interpretace primátu. To je pohled pravoslavné církve. Je potřeba zkoumat, jak je tento primát vnímán a prožíván v církvi. Myslím, že papež František vysílá od počátku pontifikátu výrazné signály. Například mluví o sobě jako o římském biskupovi, klade větší důraz na synodálnost – to všechno jsou gesta vzbuzující naději pro budoucnost dialogu. Vidíme, že nás v této perpektivě někdo podporuje.“

František i Bartoloměj jsou velmi charismatické osobnosti. Mají jasnou představu, jaká má být církev. Můžeme očekávat, že budou mluvit o naléhavých problémech dnešní církve, jako je situace křesťanů na Blízkém východě?

„To je zcela zásadní věc. Všichni křesťané, jak východní tak i západní, myslí na své bratry na Blízkém východě, zejména v Sýrii, v Egyptě a dalších pro křesťany nebezpečných zemích. Jejich osud není nikomu lhostejný. Chceme, aby křesťané v této oblasti zůstali. Těžko si představit Blízký východ bez křesťanů. Křesťané tam musí zůstat, musejí se tam vrátit. Je to jejich domov. Jejich návrat domů je dnes největším problémem. Třeba říci, že v téhle věci jsou všichni křesťané jednomyslní, katolíci, pravoslavní i protestanti. Všichni chtějí zachovat křesťanskou přítomnost na Blízkém východě a domáhají se jejich ochrany. Konec konců nejen na Blízkém východě, ale všude, kde křesťané trpí.

Další důležitou věcí v současné církvi je otázka rodiny. Katolická církev se připravuje na synod věnovaný rodině. Bude také toto téma v zorném poli zájmu Bartolměje a Františka?

“Samozřejmě. Je přece známo, že přístup k rodině nás spojuje. Obě církve podporují rodinu založenou na křesťanských hodnotách. Katolická církev o tom bude debatovat na synodu, bude zvažovat možnost přístupu rozvedených k eucharistii. U nás v pravoslavných církvích tato možnost je. Naše interpretace je méně rigorózní. Ačkoli i u nás je manželství pouze jediné, přesto připouštíme možnost, aby lidé, kteří z těch či oněch důvodů měli v manželství problémy, mohli požádat církev o rozvod a uzavření druhého nebo dokonce třetího manželství. Přesně vzato, obřad uzavření druhého nebo třetího manželství je jiný než v případě prvního. Církev se sklání k obtížím křesťana a podpírá ho v těžkých chvílích. Není možné vylučovat ho z církevní komunity. Dáváme mu druhou šanci, jsme mu nablízku. Je to myslím lidštější přístup, pastorační přístup. Nechci poučovat nikoho z katolické církve, myslím si však, že v této věci by katolická církev mohla přijmout praxi pravoslavných církví v přístupu k manželství.“

Vítají všechny pravoslavné církve toto setkání patriarchy s papežem?

“Patriarcha ohlásil toto setkání už před několika měsíci. Mluvil o něm také během setkání představitelů všech pravoslavných církví, které proběhlo v březnu v Konstantinopoli. Musíme si uvědomit, že při těchto událostech a ve všem, co činí jménem pravoslavné církve, vystupuje jako první z pravoslavných biskupů. Bude to symbolické setkání, podobně jako setkání mezi Athenagorou a Pavlem VI. před 50 lety. Nemyslím, že by někdo byl proti němu. Setkání v Jeruzalémě se bude účastnit také místní řeckopravoslavný patriarcha. V každém případě celá pravoslavná církev si přeje, aby dialog s katolickou církví pokračoval a dovedl nás k vytouženému cíli, totiž setkání všech u jediného kalicha. Všechny naše pravoslavné církve se účastní teologického dialogu. Je to nutné a je to naše povinnost. Aby všichni byli jedno.“

Hovořil metropolita Emmanuel, nejvyšší představitel pravoslavné církve ve Francii.

Přeložila Johana Bronková