Nový portál Vatikánského rozhlasu

Vatikán. Půda, bydlení, práce. Těchto třech základních bodů se týkala obsáhlá promluva, kterou dnes papež František pronesl před účastníky prvního světového setkání lidových hnutí, které přijal v Apoštolském paláci. Bylo to celkem 150 osob z 80 zemí pěti kontinentů.

Papež do svých slov vložil zanícení a naději, ale zároveň nešetřil kritickými tóny. Podle komentátorů má jeho proslov co do šíře a hloubky platnost malé sociální encykliky. Bylo přirozené, že setkání lidových hnutí Františka podnítí k vytýčení zásadního postoje celé církve. Jako arcibiskup Buenos Aires totiž kardinál Bergoglio velice úzce spolupracoval s lidovými hnutími sběračů odpadu - cartoneros- a malých rolníků - campesinos a mohl tak ihned navázat na přerušený dialog. Papež poukázal na skutečnost, že lidová hnutí ztělesňují solidaritu a musí čelit ničivým důsledkům nadvlády peněz. Poznamenal, že nehoráznosti chudoby nelze zamezit tím, že se podporují určité regulační strategie. Ty vedou k přeměně chudých lidí na domácké a neškodné tvory, vysvětlil. Podle papeže by Ježíš nazval jako „pokrytce“ lidi, kteří chtějí chudáky donutit k pasivitě.

“Chudí nechtějí svou chudobu trpně snášet, ale chtějí proti ní bojovat. Nespokojí se s iluzorními sliby, výmluvami a alibi. Nečekají se založenýma rukama na asistenční programy nevládních organizací, které je chtějí znehybnět a ochočit, což je velmi nebezpečné. Vy cítíte, že chudí chtějí být protagonisty, organizují se, studují, pracují, protestují. Zejména jsou však mezi sebou solidární tak, jak jen to trpící mezi sebou umí, což už ovšem naše civilizace zapomněla, či přinejmenším velmi touží to zapomenout.

Setkání s lidovými hnutí, zdůraznil dále papež, se nenese ve stylu jakékoliv ideologie. Lidová hnutí totiž nepracují s idejemi, ale s realitou. Mají nohy v blátě a rukama podpírají tělo. František vyslovil přání, aby na tomto setkání skutečně zazněl hlas lidových hnutí. Hlas, který je často protivný a nepohodlný, jehož prosby nahánějí hrůzu. Bez přítomnosti tohoto hlasu ale návrhy a projekty, které slýcháváme na mezinárodních konferencích, zůstávají v říši dobrých úmyslů, soudil Petrův nástupce, který se vzápětí zastavil u trojice klíčových pojmů.

“Půda, střecha nad hlavou, práce. Když mluvím o těchto věcech, připadá to někomu, že jsem papež komunista. Nechápeme, že láska k chudým je jádrem evangelia. Půda, domov a práce, za které bojujete, jsou svatým právem. Dožadovat se jich není nic výjimečného, je to sociální nauka církve.“

František se obrátil ke hnutím, která hájí práva rolníků. Řekl, že je znepokojen jejich vysídlováním, nikoliv ale kvůli válkám a přírodním katastrofám. Důvodem je skupování půdy, odlesňování, přivlastňování si vodních zdrojů, užití chemikálií v zemědělství. To vše zapříčiňuje bolestné odloučení rolníka od půdy, které není jen fyzické, ale existenciální a duchovní, protože tak zaniká rurální komunita a její zvláštní způsob života. Dalším vážným problémeme je finanční spekulace s cenami potravin, s kterými se nakládá jako s jakýmkoliv jiným zbožím.

“Hlad je zločin, protože výživa je nezadatelné právo. Pokud tedy někteří z vás usilují o agrární reformu jako řešení těchto problémů, dovolím si citovat z Kompendia sociální nauky církve, že „agrární reforma je kromě politické nezbytnosti morálním závazkem“ (300). Neříkám to já, ale stojí to v kompendiu. Prosím, pokračujte v boji za důstojnost rolnické rodiny, za vodu, život a zato, aby všichni mohli čerpat z plodů země.“

Vyzýval papež František a přešel k druhému pojmu – střecha nad hlavou. Každá rodina má mít své obydlí, zopakoval papež a vzpomenul na nazaretskou rodinu, která uprchla ze svého domova do Egypta. Žijeme ve městech, poznamenal dále, která se pyšní svou moderností a nabízejí nespočetné požitky a blahobyt menšině šťastlivců, “…ale odnímá se střecha nad hlavou tisícům našich bratrů, včetně dětí, o kterých se elegantně mluví jako o „lidech na okraji“. Je zajímavé, jak svět nespravedlností překypuje eufemismy. Neříkají se přesvědčivá slova, ale skutečnost se skrývá za eufemismus. Člověk vyloučený a vyděděný, trpící bídou a hladem, je člověk ulice. Snažte se prosím odhalit zločin, který stojí za eufemismem.“

Papež upozornil na některé hodnoty, které si uchovávají okrajové lidové čtvrti a které jim majetná centra mohou jen závidět – bohatou kulturu a mezilidské vztahy. Takzvaná urbanizace tedy nemá být uniformním lakem, ale má uchovat toto sociální dědictví.

“Zatřetí, práce. Neexistuje horší materiální chudoba, než ta, která člověku nedovolí vydělat si na denní chléb a ochuzuje ho o důstojnost, kterou dodává práce. Nezaměstnanost mládeže není nevyhnutelná. Je výsledkem předchozí sociální volby, ekonomického systému, který povyšuje zisk nad člověka. Pokud ekonomický prospěch převáží nad lidstvem a člověkem, důsledkem je kultura odpisu. Ta pokládá lidskou bytost za zboží, které se použije a potom vyhodí.“

Papež se poté dlouze zastavil u této skartace, týkající se zejména dětí, „které se zabíjejí hladem nebo ještě před narozením“ a starých lidí, „kteří se ponechávají napospas více či méně sofistikovaným systémům.“ Vzhledem k tomu, že je nutné uchovat určitou rovnováhu, poznamenal dále, jako třetí kategorii obětuje stávající ekonomický systém mladé lidi. V některých zemích nepracuje padesát až šedesát procent mládeže.

“Navzdory této skartaci a vyřazování jste si vy, vyloučení a pro systém přebyteční pracovníci, vynalezli vlastní práci (…) Podařilo se vám to vaší zručností, snaživostí, solidaritou, společnou prací, lidovou ekonomikou. A dovolte mi to říci – je to více než práce. Je to poezie. Děkuji.“

A jako všichni pracující máte právo na důstojnou odměnu, sociální jistoty, penzi. Chci připojit svůj hlas k vašemu a doprovázet vás v zápase o tato vaše práva, vyzdvihl papež. Tématem probíhajícího setkání, podotkl dále, je také mír a ekologie. František podotkl, že o těchto zásadních tématech nemají diskutovat jen politické špičky. Zopakoval, že se svět ocitl ve třetí světové válce, která se odehrává po dílech a odsoudil ekonomické systémy, které válku potřebují ke svému přežití.

“Ale již nemyslí na děti v uprchlických táborech, násilné vysídlování, zničené domovy, pokosené životy. Kolik utrpení a zkázy, kolik bolesti. Drazí bratři, ať se dnes ze všech koutů země, ze všech národů, z každého srdce a z lidových hnutí pozdvihne volání po míru. Již nikdy válku!“

Ekonomický systém boha majetku nekosí jen lidské životy, ale také přírodu, aby udržel svůj frenetický rytmus spotřeby, který je mu vlastní. Papež v této souvislosti poukázal na připravovaný dokument o stvoření a jeho ochraně a ujistil, že čerpá také z podkladů lidových hnutí. Proč ale svět dospěl do tohoto stavu, tázal se v samém závěru papež:

“Protože svět zapomněl na Boha, který je Otec. Ze světa se stal sirotek, který odsunul Boha stranou“. Stávající systém je nutné změnit a vybudovat alternativní sociální struktury. Je nutné to učinit odvážně, ale také inteligentně, vytrvale, ale bez fanatismu, s elánem, ale bez násilí, vybízel Svatý otec.

“My křesťané máme pěknou akční příručku, řeklo by se revoluční program. Vřele vám doporučuji, abyste si ho přečetli, jsou to blahoslavenství z páté kapitoly svatého Matouše a šesté kapitoly svatého Lukáše a také 25. kapitola Matoušova evangelia. Jak už jsem řekl mladým v Riu, tyto dvě věci obsahují celý akční program.“

loučil se papež s členy lidových hnutí.

(jag)