Nový portál Vatikánského rozhlasu

Pane prezidente,
vážení představitelé,
dámy a pánové,

Těší mne, že mohu navštívit vaši zemi, oplývající přírodními krásami a historickými památkami, jež odkazuje ke starověkým civilizacím a jen přirozeným mostem mezi dvěma kontinenty a různými kulturami. Tato země je drahá každému křesťanovi, protože se zde narodil svatý Pavel, který zde založil několik křesťanských obcí; konalo se zde prvních sedm církevních koncilů a nachází se zde, nedaleko Efezu, starobylou tradicí ctěný „Mariin dům“, kde několik let žila Ježíšova matka a který je uctíván mnoha poutníky z celého světa, nejenom křesťany, ale také muslimy.

Nicméně, důvody vážnosti a důležitosti Turecka netřeba hledat pouze v minulosti, v jeho antických monumentech. Spočívají totiž zároveň v jeho nynější vitalitě, přičinlivosti a velkodušnosti jeho lidu, a v postavení, které má v orchestru národů.

Mám radost, že s vámi mohu navázat dialog přátelství, vážnosti a respektu ve stopách svých předchůdců bl. Pavla VI., sv. Jana Pavla II. a Benedikta XVI., dialog připravovaný a prosazovaný působením tehdejšího apoštolského delegáta mons. Angela Giuseppeho Roncalliho, pozdějšího sv. Jana XXIII., a Druhého vatikánského koncilu.

Potřebujeme dialog, který prohloubí poznání a pronikavě docení množství toho, co nás spojuje, a současně nám umožní moudře a klidně zvážit rozdíly, abychom se z nich mohli poučit.

Je zapotřebí trpělivě rozvíjet závazek vytváření pevného míru založeného na respektování základních práv a povinností pojících se k důstojnosti člověka. Na této cestě lze překonat předsudky a falešné obavy a přenechat prostor úctě, setkání a rozvoji těch lepších energií ku prospěchu všech.

Zásadní je, aby se muslimští, židovští a křesťanští občané za tímto účelem - jak co do zákonů, tak co do jejich uskutečňování - těšili stejným právům a respektovali stejné povinnosti. Tak v sobě budou moci snadněji rozpoznat bratry a druhy na cestě, stále více se vzdalovat nedorozuměním a prosazovat spolupráci a porozumění. Náboženská svoboda a svoboda vyjadřování, které budou účinně zaručeny všem, podnítí rozkvět přátelství a stanou se výmluvným znamením pokoje.

Blízký východ, Evropa i svět očekávají tento rozmach. Zejména Blízký východ je již dlouhé roky dějištěm bratrovražedných válek, které jako by vznikaly jedna z druhé, jako by jedinou možnou odpovědí na válku a násilí musela být vždycky nová válka a další násilí.

Jak dlouho ještě bude muset trpět Blízký východ nedostatkem míru? Nesmíme si zvyknout na pokračování konfliktů, jako by nebyla možná změna situace k lepšímu! S pomocí Boží můžeme a musíme stále obnovovat odvahu k míru! Tento postoj vede k věrnému, trpělivému a rozhodnému využívání všech vyjednávacích prostředků a k dosažení konkrétních cílů míru a udržitelného rozvoje.

Pane prezidente, k dosažení cíle tak vysokého a naléhavého může významně přispět mezináboženský a mezikulturní dialog, takže bude odložena jakákoli forma fundamentalismu a terorismu, které vážně pošlapávají důstojnost všech lidí a manipulují náboženstvím.

Proti fanatismu a fundamentalismu, proti iracionálním fobiím, které podněcují nedorozumění a diskriminace, je nezbytné klást solidaritu všech věřících. Jejími pilíři jsou úcta k lidskému životu a náboženské svobodě, jež je svobodou kultu a svobodou žít podle náboženské etiky, dále úsilí zaručit všem to, co je nezbytné k důstojnému životu, a konečně péče o životní prostředí. Zvláště naléhavě toho mají zapotřebí státy Blízkého východu, aby mohly konečně „zvrátit tuto tendenci“ a úspěšně rozvinout mírový proces odmítnutím války a násilí a následováním dialogu, práva a spravedlnosti.

Až do dnes jsme totiž bohužel svědky vážných konfliktů. Zvláště v Sýrii a Iráku teroristické násilí nejeví známky ústupu. Jsou pošlapávána nejelementárnější humanitární práva vězněných a celých etnických skupin; došlo a dosud dochází k těžkému pronásledování poškozujícímu menšiny, zejména - ale nejenom - křesťany a jezídy. Stovky tisíc lidí bylo nuceno opustit svoje domy a svoji vlast, aby si zachránili život a zůstali věrni svojí víře.

Turecko, které velkodušně přijalo velké množství uprchlíků, se přímo účastní této dramatické situace u svých hranic a mezinárodní společenství má morální povinnost mu pomoci v péči o uprchlíky. Spolu s nezbytnou humanitární pomocí není možné zůstávat lhostejnými před tím, co vyvolalo tyto tragédie. Zdůrazněním toho, že je dovoleno zastavit nespravedlivého útočníka, vždy však při respektování mezinárodního práva, chci také připomenout, že nelze svěřit řešení tohoto problému pouze vojenské odpovědi.

Je zapotřebí mocného společného úsilí, založeného na vzájemné důvěře, která umožní trvalý mír a dovolí, aby se konečně začalo investovat nikoli do zbraní, ale do opravdového zápasu, jenž je hoden člověka, totiž do boje proti hladu a nemocem, za udržitelný rozvoj a ochranu stvoření a do odstraňování mnoha forem chudoby a marginalizace, jež nechybějí ani v moderním světě.

Turecko svými dějinami, svou zeměpisnou polohou a důležitostí, kterou má v tomto regionu, nese velkou zodpovědnost: jeho rozhodnutí a příklad mají zvláštní hodnotu a mohou být značnou pomocí při setkávání civilizací a při hledání průchodných cest míru a autentického pokroku.

Kéž Nejvyšší žehná a chrání Turecko a pomáhá mu být účinným a přesvědčeným tvůrcem pokoje!

Přeložil Milan Glaser

Další články z podrubriky Promluvy