Drazí bratři a sestry!
Poselství dnešní slavnosti Neposkvrněného Početí Panny Marie lze shrnout do těchto slov: všechno je nezištný dar Boha, všechno je milost, všechno je dar Jeho lásky k nám. Anděl Gabriel nazývá Marii „milostiplnou“ (Lk 1,28). V ní nemá místo hřích, protože Maria odpovídá na milost a svěřuje se jí odpovědí danou Andělovi: „Ať se mi stane podle tvého slova“ (v.38). Neříká: „Učiním podle tvého slova“, nýbrž „ať se mi stane…“ A Slovo se v jejím lůně stalo tělem. Také po nás se žádá, abychom naslouchali Bohu, který k nám mluví, a přijímali Jeho vůli. Podle evangelní logiky není nic činorodější a plodnějšího, než slyšet a přijímat Pánovo Slovo z Bible, z evangelia. Pán k nám promlouvá ustavičně.
Postoj Marie Nazaretské nám ukazuje, že bytí předchází konání, a že je zapotřebí nechat konat Boha, abychom opravdu byli takovými, jakými nás chce mít On. A On v nás koná mnohé divy. Maria je receptivní, ale nikoli pasivní. Jako na fyzické rovině přijímá moc Ducha svatého, ale potom dává tělo i krev Božímu Synu, který se v ní utváří, tak na duchovní rovině přijímá milost, na kterou odpovídá vírou. Proto sv. Augustin tvrdí, že Panna „počala dříve v srdci než v lůně“ (Sermones, 215,4). Nejprve počala víru a potom Pána. Toto tajemství přijaté milosti, jíž v Marii díky jedinečnému privilegiu nebránil hřích, je možnost pro všechny. Vždyť sv. Pavel začíná svůj list Efesanům těmito slovy chvály: „Buď požehnán Bůh a Otec našeho Pána Ježíše Krista, on nás zahrnul z nebe rozmanitými duchovními dary, protože jsme spojeni s Kristem“ (Ef 1,3). Jako Alžběta zdraví Marii slovy „požehnaná jsi mezi ženami“ (Lk 1,42), tak také my jsme byli vždy zahrnováni „požehnáním“, tedy milováni, protože Bůh „si nás vyvolil ještě před stvořením světa, abychom byli před ním svatí a neposkvrnění“ (Ef 1,4). Maria byla uchráněna předem, zatímco my jsme byli zachráněni křtem a vírou. Ale všichni – ona i my – skrze Krista onou milostí, které se Neposkvrněné dostalo v plnosti, „aby se vzdávala chvála jeho vznešené dobrotivosti“ (v.6).
Jediným důsledkem lásky, milosrdenství a božské milosti vlité do našich srdcí je nezištnost. Nikdo z nás si nemůže spásu koupit. Spása je nezištný Pánův dar, nezištný dar Boha, který k nám přichází a přebývá v nás. Stejně jako jsme zadarmo přijali, jsme povoláni zadarmo dávat (srov. Mt 10,8) napodobením Panny Marie, která se hned poté, co přijala Andělovo poselství, jde rozdělit o dar plodnosti s příbuznou Alžbětou. Jelikož je nám všechno dáno, musí být všechno darováno. Jak? Tak že ponecháme Ducha svatého, aby z nás učinil dar pro druhé. Duch je darem pro nás a my máme mocí Ducha být darem pro druhé, nástrojem přívětivosti, smíření a odpuštění. Necháme-li svoji existenci proměnit Pánovou milostí, protože Pánova milost nás proměňuje, nemůžeme si držet pro sebe světlo, které vychází z Jeho tváře, ale necháváme jej proudit, aby osvěcovalo druhé. Učme se od Marie, která měla oči neustále upřeny ke Kristu a jejíž tvář se stala „nejvíce podobnou té Kristově“ (Dante, Ráj, XXXII, 87). K ní se nyní obraťme modlitbou Andělského zvěstování.
Přeložil Milan Glaser
Další články z podrubriky Angelus
odeslat článek
vytisknout článek
