Drazí bratři a sestry, dobrý den!
Tyto neděle evangelista Marek podává Ježíšovy činy proti každému druhu zla, ve prospěch těch, kdo trpí na těle i na duchu: posedlých, nemocných, hříšníků… Ježíš se představuje jako ten, kdo všude bojuje se zlem a přemáhá jej. Dnešní evangelium (srov. Mk 1,40-45) tento jeho boj ukazuje na výmluvném případu, kterým je malomocný. Malomocenství je nakažlivá a nelítostná nemoc, která znetvořuje člověka a byla symbolem nečistoty: malomocný se musel zdržovat mimo obydlená místa a označovat svoji přítomnost pocestným. Byl vytlačen na okraj občanské i náboženské společnosti. Byl jakousi chodící mrtvolou.
Epizoda o uzdravení malomocného se odvíjí ve třech krátkých krocích: prosba nemocného, Ježíšova odpověď a důsledky zázračného uzdravení. Malomocný prosí Ježíše „na kolenou“ a říká mu: „Chceš-li, můžeš mne očistit! (v. 40). Na tuto pokornou a důvěřivou modlitbu reaguje Ježíš v duši hlubokým postojem soucitu. Soucit je slovo hlubokého smyslu, znamená cítit společně s druhým. A Kristovo srdce prokazuje otcovský soucit Boha s tímto člověkem, přibližuje se k němu a dotýká se jej… Tato podrobnost je velmi důležitá: Ježíš „vztáhl ruku, dotkl se ho… a hned od něho malomocenství odešlo a byl očištěn“ (v. 41). Boží milosrdenství překonává každou bariéru a Ježíšova ruka se dotýká malomocného. Nestaví se do bezpečného odstupu a nejedná v zastoupení, ale přímo se vystavuje nákaze tímto zlem; právě tak se naše zlo stává místem kontaktu. Ježíš si od nás bere naše nemocné lidství a my dostáváme od Něho Jeho zdravé a uzdravující lidství. Dochází k tomu pokaždé, když přijímáme vírou nějakou svátost. Pán Ježíš se nás „dotýká“ a dává nám svoji milost. V tomto případě myslíme zvláště na svátost smíření, která nás uzdravuje od malomocenství hříchu.
Evangelium nám opět ukazuje, jak jedná Bůh s naším zlem. Bůh nepřichází s nějakou přednáškou o bolesti, nepřichází ani odstranit ze světa utrpení a smrt; spíše přichází vzít na sebe naše lidství a přijímá je do všech důsledků, aby nás radikálně a definitivně osvobodil. Takto Kristus přemáhá zlo a utrpení světa: bere je na sebe a přemáhá je silou Božího milosrdenství.
Evangelium o uzdravení malomocného nám dnes říká, že, chceme-li být pravými Ježíšovými učedníky, jsme povoláni stát se ve spojení s Ním nástroji Jeho milosrdné lásky a překonávat každý typ marginalizace. Abychom „napodobili Krista“ (srov. 1 Kor 11,1) tváří v tvář chudému či nemocnému, nesmíme mít strach dívat se mu do očí a přiblížit se k němu soucitně a něžně, dotknout se jej a obejmout jej. Často říkám lidem, kteří pomáhají druhým, aby přitom dotyčnému hleděli do očí a neměli strach se jej dotknout, aby skutek pomoci byl také skutkem komunikace. I my potřebujeme, aby nás přijali. Gestem něhy a soucitu. Zeptám se vás. Když pomáháte druhým, díváte se jim do očí? Přijímáte je beze strachu z dotyku? Přijímáte je s jemnocitem? Přemýšlejte o tom, jak pomáháte. Zda s odstupem či něhou a zblízka? Je-li zlo nakažlivé, pak dobro také. Proto je třeba, aby se v nás stále více rozhojňovalo dobro. Nechme se nakazit dobrem a infikujme dobrem!
Přeložil Milan Glaser
Další články z podrubriky Angelus
odeslat článek
vytisknout článek
