Rádio Vaticana

Vatikán. Petrův nástupce dnes přijal Biskupskou konferenci Namibie a Lesotha, která vykonává kanonickou návštěvu ad limina. Obě jmenované země leží v nejjižnějším cípu Afriky, sousedí s Jihoafrickou republikou a jsou většinově křesťanské. Zatímco v Namibijské republice převažují evangelíci, v nevelkém Lesothském království jsou to katolíci. Oba státy se potýkají s řadou ekonomických a sociálních problémů. O životě církve v Namibii pro Vatikánský rozhlas promluvil předseda biskupské konference a arcibiskup hlavního města Windhoek, mons. Liborius Nashenda:

“Naší hlavní prioritou je církev osamostatnit, umožnit, aby věřící vnímali, že jsou jejími protagonisty. Nejzávažnějším problémem je úbytek povolání. Naši církev založili misionáři, kteří nyní ubývají. Z toho vyplývá, že církev má věřící povzbuzovat k modlitbě za nová povolání z místních obyvatel, aby tak jednoho dne církev dosáhla samostatnosti. Dalším úkolem je příprava ke kněžství a zasvěcenému životu a také trvalá formace kléru, včetně jáhnů, řeholníků a laiků. Účast laiků stoupá a zároveň v nich roste vědomí, že církev patří také jim. Kdysi se cítili spíše vyloučení, ale nyní pracujeme na tom, aby pochopili, že všichni tvoříme místní církev. Pouze společně můžeme pokračovat v Kristově díle, které bylo církvi svěřeno.“

Zmínil jste se o misionářích, kteří do Namibie přinesli víru. Jaké kongregace dnes ve vaší zemi působí?

“Kongregace, která v roce 1896 založila namibijskou církev a do které sám patřím, byli Misionáři obláti Panny Marie Neposkvrněné. Rád bych také promluvil o úloze, kterou církev zastávala před nezávislostí republiky. Naše země během pětadvacetileté války za nezávislost procházela těžkým obdobím. Církev se politicky nezapojovala, ale podporovala obyvatelstvo, aby bojovalo za spravedlnost, na obranu utlačovaných a proti porušování lidských práv, kterého se až do roku 1989 dopouštěl vládnoucí režim. Tehdy také začal proces demokratizace, který dovedl zemi k nezávislosti. Církev pokračovala ve své roli také po roce 1990 a účastnila se na zaopatření exulantů, kteří se navraceli z Angoly, Zambie, Zimbabwe a jiných zemí. Myslím tedy, že může být hrdá na to, co vykonala pro nezávislost namibijského lidu, v zápase s chudobou a dalšími problémy v zemi. Také dnes se menšinová katolická církev nebojí a otevřeně vládcům sděluje své názory prostřednictvím médií, pastoračních listů a na ekumenických setkání, která se konají navzdory naukovým rozdílům mezi křesťanskými církvemi.“

Uvedl předseda Namibijské biskupské konference.
V textu, který papež František rozdal africkým biskupům, upozorňuje ještě na další závažné úkoly církve v Lesothu a Namibii. Římský biskup si přeje, aby přinášela Kristovu něhu těm, kteří trpí nemocí AIDS, a také aby stála nablízku křesťanským rodinám, které často rozděluje zaměstnání mimo domov, anebo rozvody či odluka. Podporujte zdravý rodinný život, vybízí Petrův nástupce, v reakci na zkreslené pojímání rodiny ve dnešní společnosti. Právě ze zdravých rodin přicházejí četná kněžská povolání, protože jejich děti jsou otevřeny pro nezištnou službu církevní rodině. A konečně papež africké biskupy nabádá, aby věnovali pečlivou duchovní pozornost nejchudším lidem ve společnosti. „Když se vnitřní život uzavře do vlastních zájmů, nezbývá už prostor pro chudé“ (Evangelii gaudium,2), připomíná Svatý otec. V závěru poselství Biskupské konferenci Namibie a Lesotha papež místní pastýře vyzývá, aby byli muži hluboké a vytrvalé modlitby po vzoru bl. Josepha Gerarda, misionáře Lesotha, které v hlavním městě tohoto království beatifikoval sv. Jan Pavel II. roku 1988.

(jag)