Nový portál Vatikánského rozhlasu

Vatikán. Od založení Křesťanského sdružení italských pracujících (ACLI) letos uplynulo 70 let. Více než sedm tisíc členů tohoto svazu oslavilo své výročí při dnešní audienci s papežem Františkem. Petrův nástupce jim věnoval obsáhlou promluvu, ve které je vyzval k hledání nových a kvalifikovaných odpovědí na problémy současného ekonomického systému. Jak poznamenal, nezměnila se typologie těchto problémů, nýbrž jejich rozměry a naléhavost. Neslýchanou rychlostí a v dosud nevídané míře se šíří pracovní nejistota, nelegální práce, zločinný útisk pracujících.

“Hledejte účinnou a okamžitou reakci na stávající světový hospodářský systém, který nemá ve svém středu muže a ženu, nýbrž modlu peněz. To ona vládne. Bůžek peněz přináší zkázu a vyvolává kulturu odpisu – skartují se děti, které už nikdo nerodí a které se využívají a zabíjejí ještě před narozením. Skartují se staří lidé, kterým se neposkytuje důstojná péče a kteří kvůli bídným penzím nemají na léky. A nyní se skartují také mladí. Jen si pomyslete, že v této tolik štědré zemi nemá více než 40 procent pětadvacetiletých lidí práci. Je z nich skartační materiál. Tato světská a egoistická společnost je nabízí jako oběť své modle peněz, která stojí ve středu světové ekonomiky.“

Lidská bytost vyjadřuje a rozvíjí důstojnost svého života skrze svobodnou, tvořivou, participativní a solidární práci (Evangelii Gaudium, 192), pokračoval papež a pozastavil se u jmenovaných přívlastků pracovní činnosti.

“Svobodná práce. Skutečná svoboda práce spočívá v tom, že člověk, pokračující ve Stvořitelově díle, přispívá k tomu, aby svět opětovně odhalil svůj účel – tedy být dílem Boha, který ve vykonané práci ztělesňuje a prodlužuje svou přítomnost ve stvoření a lidských dějinách.“

Práce však příliš často podléhá různorodým tlakům a zájmům novodobých otrockých organizací, které utlačují zejména ženy a děti tím, že popírají stvoření v jeho kráse a harmonii, podotkl římský biskup. Práce se nesmí stát nástrojem odcizení, nýbrž zdrojem naděje a nového života, podporujícím přirozenou kreativitu.

“V každém muži a každé ženě je básník, schopný tvořit. (…) Nesmíme přistřihnout křídla těm lidem – a zejména mladým, kteří mají ve své inteligenci a schopnostech co nabídnout. Je nutné je zbavit zátěže, která jim brání v právoplatném a co nejrychlejším vstupu do světa práce.“

V souvislosti s participativností práce se papež zmínil o vztahové logice, která má být cílem každého pracovního procesu. „Účelem pracovní činnosti je zodpovědná spolupráce s jinými lidmi, jinak ztrácí svůj primární cíl, kterým je pokračování Božího díla“, řekl. A konečně papež vyzdvihl hledisko solidarity, tedy setkávání, vzájemné blízkosti a přijetí mezi pracovníky, zvláště s ohledem na nezaměstnané.

“Tedy svoboda, tvořivost, participace a solidarita. Abyste si tyto postoje zdůvodnili, pomyslete na skartované a vykořisťované děti, na odepisované a neléčené staré lidi s minimálním důchodem a na mládež, která je z práce vyloučena. Co potom mladí lidé dělají? Nevědí, co dělat, a hrozí tu, že upadnou do závislostí, kriminality anebo se jako žoldáci vydají do války. To vše způsobuje nedostatek práce.“

V závěru se papež dotkl několika aspektů, kterými se vyznačuje činnost italského křesťanského svazu pracujících. Je to jeho působnost v zahraničí v důsledku poválečné italské emigrace, k jejímuž pokračování papež vyzval a položil důraz na péči o dnešní mladé lidi, kteří z Itálie často emigrují. K dalšímu bodu – boji s chudobou a proti ochuzování střední vrstvy – papež poznamenal:

“Ve farních charitách dnes vídáme lidi, kteří přicházejí pro jídlo a nechtějí být viděni. Zchudli ze dne na den a stydí se za to. Ještě včera žili důstojně a dnes tak málo stačilo k tomu, aby byli chudí – ztráta zaměstnání, nemohoucnost ve stáří, nemoc v rodině a dokonce – pomyslete na ten strašlivý paradox – narození dítěte. (…) Proto vedete důležitý kulturní zápas. Sociální zabezpečení musí být považováno za infrastrukturu, posilující rozvoj, a nikoli za výdaj.“

Tmelícím prvkem vašeho úsilí je věrnost Ježíši Kristu a jeho Slovu, stejně jako studium a uplatňování sociální nauky církve, zdůraznil Petrův nástupce, který v samém závěru své promluvy pozměnil dosavadní program křesťanského svazu pracujících.

“Křesťanská inspirace a lidový rozměr určují vnímání a nové chápání trojí, historicky dané věrnosti vašeho svazu pracujícím, demokracii a církvi. V aktuálním kontextu by se dalo říci, že tato trojí věrnost – pracujícím, demokracii a církvi – je obsažena v novém a trvale platném pojmu: věrnost chudým.“

Zakončil papež František dnešní audienci se sdružením italských pracujících.

(jag)