Rádio Vaticana

Svou poslední apoštolskou cestou do Ekvádoru, Bolívie a Paraguaye papež František mimo jiné přispěl k tomu, aby se národy těchto zemí nadále vyrovnávaly se smutným dědictvím předchozích vojenských diktatur. V případě argentinského papeže se toto zpracování národní paměti pojí také k jeho vlastnímu životopisu. Na konci sedmdesátých let ve své vlasti zažil pronásledování tamního vojenského režimu, po kterém zůstalo nezvěstných 30 tisíc mužů a žen. Mezi těmito desaparesidos bylo také mnoho katolických kněží, řeholnic a biskupů. Za všechny jmenujme pomocného biskupa argentinské Córdoby mons. Enriqueho Angelelliho, který zemřel při dopravní nehodě, až mnohem později definované jako úkladná vražda v rámci vládnoucího státního terorismu. Tehdejší jezuitský provinciál Jorge Bergoglio mnoha ohroženým napomohl k útěku, jak dnes dosvědčují soudní výpovědi a podle nich zpracované faktografické prameny. Pro mnohé z unesených však už nebylo pomoci – a právě mezi ně se řadí Esther Balestrino de Careaga (1918-1977), paraguayská obhájkyně lidských práv, feministická aktivistka, marxistická revolucionářka. Byla první „šéfovou“ současného papeže.

„Mimořádná žena“, vzpomíná na ni kard. Bergoglio v rozhovoru s novináři Sergiem Rubínem a Francescou Ambrogettiovou (El Jesuíta, 2010) a se steskem dodává: „Měl jsem ji moc rád. Naučila mne seriózně pracovat. Této velké ženě vděčím skutečně za mnoho“. Řeč je o letech 1953 a 1954. Jorgemu Mariovi Bergogliovi bylo 17 let, odpoledne studoval na chemicko-technologické škole a dopoledne pracoval jako praktikant v chemické laboratoři. Vedla ji téměř čtyřicetiletá lékařka, farmaceutka a biochemička, jejíž životní osudy se značně lišily od dobře situovaného syna italských emigrantů, který se chystal na akademickou dráhu. V Paraguay čtyřicátých let byla Balestrinová známou sociální aktivistkou, bojovnicí za práva žen a pracovníků v zemědělství. Byla zakladatelkou a generální sekretářkou tamního feministického hnutí. Kvůli svému členství v revoluční straně socialistického ražení byla pronásledována paraguayskou diktaturou Higinia Moriniga a donucena k exilu do sousední Argentiny. Zde se usadila v Buenos Aires, provdala se, porodila tři dcery a kromě zmíněného vedení laboratoře se účastnila výzkumné práce a vědecky publikovala. Když kard. Bergoglio o této oběti Videlovy vojenské junty vypovídal roku 2010 před argentinským federálním soudem, doplnil další podrobnosti: „Byla to žena s dobrým smyslem pro humor. Uvedla mne do světa politiky. Dávala mi k četbě různé materiály, o kterých jsme potom mluvili a komentovali je. Vděčím jí za mnohé. Ačkoli jsem se později stal knězem, zůstali jsme přáteli.“

Argentinský státní převrat 24.3.1976 a uchopení moci generálem Jorgem Videlou s sebou nesly represívní opatření vůči údajným oponentům. Únos a mučení postihlo také rodinu Esther Balestrinové – zmizeli dva zeťové a jedna dcera – Ana Maria, které bylo šestnáct let a byla ve třetím měsíci těhotenství. Paraguayská chemička založila spolu s dalšími postiženými rodinami skupinu Matek z Májového náměstí (Madres de Plaza de Mayo) a osobně intervenovala v redakci britského deníku Herald, jehož vydavatel Robert Cox jako jediný otevřeně informoval o realitě. Anglicky psané noviny samozřejmě neměly v Argentině příliš čtenářů, avšak jejich zpráva vedla k propuštění těhotné mladé ženy, byť po krutém čtyřměsíčním věznění. Ana Maria ihned uprchla do Švédska, kde se později narodila její dcera, a vyzvala k útěku také svou matku. Esther Balestrinová však odmítla, protože, jak prohlásila, „bylo nutné pokračovat v boji za ostatní zmizelé syny a dcery“. Matka se tak pro vládnoucí režim stala nebezpečnější než dcera.

Tajná setkávání Matek z Májového náměstí, která se konala v kostele sv. Kříže, byla však již delší dobu infiltrována. Na základě udání špionem Alfredem Astizem bylo 8. prosince 1977 několik účastnic schůzky zatčeno – kromě dvou francouzských řeholnic Alice Domonové (1937-1977) a Léonie Duquetové (1916-1977) a dalších tří žen to byla právě Esther de Careaga. Po desetidenním mučení byly zakladatelky ženské skupiny zaživa vyhozeny z letadla do Rio de la Plata při jednom z nechvalně známých „letů smrti“.

Při vyšetřování zločinu v roce 2010 kardinál Bergoglio vypověděl, že byl otřesen, když se dozvěděl o únosu a vraždě své někdejší nadřízené. Jejich poslední setkání se odehrálo pouze krátce před zatčením Balestrinové. Biochemička jezuitskému provinciálovi zatelefonovala, zda by nemohl přijít a udělit svátost nemocných nemohoucí tchýni. Výslovně ho přitom požádala, aby přijel autem. Otec Bergoglio toto přání splnil, protože, jak vzpomíná, tchýně byla jediný věřící a „celkem zbožný“ člověk v celé rodině. Ve skutečnosti mu ale Balestrinová chtěla svěřit do opatrování svou knihovnu. Argentinský jezuita pak po léta uchovával toto dědictví marxistických spisů, byť nesdílel jejich obsah. Tělesné ostatky Matek z Májového náměstí, včetně devětapadesátileté Esther, vyplavil oceán na pláž Santa Teresita jižně od Buenos Aires. Byly uloženy do anonymního hromadného hrobu a teprve v roce 2005 exhumovány a antropologicky identifikovány. Tehdejší arcibiskup Buenos Aires, kard. Bergoglio, ihned povolil k jejich pohřbení ve vnitřní zahradě kostela sv. Kříže.

Při své nedávné návštěvě Paraguaye se papež František na apoštolské nunciatuře v Asunciónu setkal (foto) se dvěma ze tří dcer Esther Balestrinové. Ana María a Mabel papeži věnovaly fotografii, která vyobrazuje dospívajícího Jorgeho spolu se všemi jeho kolegy z chemické laboratoře. Jak obě ženy uvedly pro místní tisk, Svatý otec vyjmenoval jménem i příjmením všechny přítomné. „Neviděly jsme ho od té doby, co nám vrátil matčiny knihy“, sdělily obě ženy italskému listu Avvenire. Po čtyřiceti letech se tak dozvídáme, že se Bergoglio nezbavil kompromitujícího marxistického dědictví, nýbrž navrátil duchovní odkaz své někdejší nadřízené do správných rukou. Dcery Esther Balestrinové citovaly ještě jednu papežovu výzvu: „Pomozte mi rozvířit stojaté vody“, obrátil se k nim František podobně jako k půldruhému milionu mladých křesťanů, kteří se předloni sešli na mládežnickém setkání v Riu. Podle Petrova nástupce tedy stále hrozí absence dialogu mezi světem a církví, znehybnělou v defenzívě a chráněnou mnoha jistotami.

Zpracováno na základě informací ze zpravodajských portálů Vatican Insider, Terre d´America, Il Sismografo a listu Avvenire (25.3.2013, 11.7.2015)

Další články z podrubriky Reportáže, reflexe, sloupky