Pane prezidente,
Vážení představitelé,
Bratři v episkopátu,
Páni a dámy!
Mnohokrát děkuji, pane prezidente, za přijetí a za vaše slova na uvítanou pronesená jménem vlády a kubánského lidu. Zdravím rovněž členy diplomatického sboru, kteří jsou zde přítomni.
Děkuji za bratrské přijetí kardinálu Jaime Ortegovi y Alamino, havanskému arcibiskupovi, mons. Dionysiovi Guillermo Garcia Ibáñezovi, arcibiskupovi Santiaga de Cuba a předsedovi biskupské konference, dalším biskupům i celému kubánskému lidu.
Všem děkuji, že jste se ujali přípravy této pastorační návštěvy. Chtěl bych vás, pane prezidente, požádat, abyste předal projevy mé zvláštní pozornosti a úcty svému bratrovi Fidelovi. Kromě toho bych rád, aby můj pozdrav dosáhl zvláště k těm, s nimiž se z různých důvodů nebudu moci setkat, a ke všem Kubáncům ve světě.
Jak řekl pan prezident, na letošní rok připadá 80. výročí navázání nepřerušených diplomatických vztahů mezi Kubánskou republikou a Svatým stolcem. Prozřetelnost mi umožnila vstoupit do této milované země v nesmazatelných stopách pouti, kterou zahájily památné apoštolské cesty mých dvou předchůdců, sv. Jana Pavla II. a Benedikta XVI. Vím, že vzpomínka na ně vyvolává vděčnost a sympatie u lidu i mezi kubánskými představiteli. Dnes tyto svazky spolupráce a přátelství obnovujeme, aby církev nadále provázela a povzbuzovala kubánský lid v jeho nadějích a námahách, a to svobodně a za pomoci všech prostředků nezbytných k tomu, aby zvěst o Království dosáhla až k existenciálním periferiím společnosti.
Tato apoštolská cesta se uskutečňuje také v rámci letošního stého výročí vyhlášení Panny Marie Caridad del Cobre patronkou Kuby Benediktem XV. Tehdejší veteráni války o nezávislost, pohnuti vírou a vlastenectvím, požádali, aby se Panna mambisa stala patronkou Kuby jakožto svobodného a svrchovaného národa. Od té doby provázela dějiny kubánského lidu, podporovala naděje, které chrání důstojnost lidí ve svízelných situacích, a hájila prosazování všeho, co skýtá důstojnost člověka. Rostoucí náboženská úcta k Panně Marii Caridad del Cobre je viditelným svědectvím její přítomnosti v duši kubánského lidu. V těchto dnech navštívím svatyni del Cobre jako syn a poutník, a budu prosit naši Matku za všechny její kubánské děti a za tento milovaný národ, aby se ubíral cestou spravedlnosti, pokoje, svobody a smíření.
Zeměpisně je Kuba ostrovem obráceným do všech stran, má zvláštní význam „klíče“ mezi severem a jihem, východem a západem. Být místem setkání je jeho přirozeným posláním, aby se všechny národy spřátelily, jak snil Jose Martí, „přes obtíže zemských úžin i mořských bariér“ (Měnová konference Republik Ameriky, in Obras escogidas II, La Habana 1992, 505). Totéž přání sdílel svatý Jan Pavel II. svou vroucí výzvou, „aby se Kuba otevřela všemi svými velkolepými možnostmi světu a svět se otevřel Kubě“ (Promluva na uvítanou, 21. ledna 1998).
Před několika měsíci jsme byli svědky události, která nás naplňuje nadějí: procesu normalizace vztahů mezi dvěma národy po dlouhých letech oddálení. Je to proces a znamení převahy kultury setkání, dialogu a „systému všeobecného doceňování... nad mrtvým systémem dynastií a skupin“, jak řekl Jose Martí (ibid.). Vybízím odpovědné politiky, aby pokračovali v této cestě a rozvinuli veškeré její možnosti jako důkaz vznešenosti služby, k níž jsou povoláni, podporou míru a blaha svých národů i celé Ameriky a jako příklad smíření pro celý svět. Svět potřebuje smíření v této atmosféře „rozkouskované“ třetí světové války, kterou prožíváme.
Svěřuji tyto dny přímluvě Panny Marie Caridad del Cobre, blahoslaveného Olallo Valdése a José Lopéz Pieteiry a ctihodného Félixe Varely, velkého podporovatele lásky mezi Kubánci a všemi lidmi, aby se rozrůstaly naše svazky pokoje, solidarity a vzájemné úcty.
Ještě jednou, pane prezidente, mnohokrát děkuji.
Přeložil Milan Glaser
Další články z podrubriky Promluvy