Boží Slovo mluví o hlubinách našeho srdce. Dnes nám Bůh říká, že Mu patříme. On nás učinil, jsme Jeho rodina a je stále mezi námi. „Nebojte se – říká nám – já jsme vás vyvolil a slibuji, že vám budu žehnat“ (srov.
Iz 44,2-3).
Tento příslib jsme vyslechli v prvním čtení. Pán nám říká, že nechá na poušti, ve vyprahlé zemi vytrysknout vodu. On způsobí, že děti jeho lidu budou vzkvétat jako tráva a jako bujné vrby. Víme, že se toto proroctví naplnilo sesláním Ducha svatého o Letnicích. Vidíme však také, že se uskutečňuje všude tam, kde je hlásáno evangelium, a nové národy se stávají členy Boží rodiny, církve. Dnes se radujeme z toho, že se uskutečnilo v této zemi. Hlásáním evangelia jste se také stali součástí velké křesťanské rodiny.
Izaiášovo proroctví nás vybízí, abychom hleděli na svoje rodiny a uvědomovali si, jak jsou důležité v Božím plánu. Keňská společnost je dlouhodobě požehnána solidním rodinným životem, hlubokou úctou k moudrosti starších a láskou k dětem. Zdraví jakékoli společnosti závisí na zdraví rodin. Víra v Boží Slovo nás volá, abychom pro jejich dobro a pro dobro společnosti, podporovali rodiny v poslání, které mají ve společnosti, v přijímání dětí jakožto požehnání pro náš svět a v obraně důstojnost každého muže a ženy, poněvadž jsme všichni bratři a sestry jediné lidské rodiny.
V poslušnosti Božímu Slovu jsme povoláni klást odpor praktikám, které favorizují aroganci mužů, zraňují nebo znevažují ženy a ohrožují život nevinných dosud nenarozených dětí. Jsme povoláni respektovat se, navzájem se povzbuzovat a dosahovat ke všem, kdo se nacházejí v nouzi. Křesťanské rodiny mají zvláštní poslání vyzařovat lásku Boha a vylévat oživující vodu Jeho Ducha. Toto je zvláště důležité dnes, protože vidíme, jak se šíří nové pouště vytvářené materialistickou kulturou a lhostejností vůči druhým.
Pán nám dává v dnešních čteních další příslib. Jako dobrý pastýř, který nás vodí po stezkách života, slibuje nám, že budeme přebývat v Jeho domě na dlouhé, předlouhé časy (Žl 23,6). Také dnes vidíme, že Jeho příslib v životě církve došel naplnění. Ve křtu nás vede ke klidným vodám a osvěžuje naši duši, v biřmování nás maže olejem duchovní radosti a síly, v eucharistii nám připravuje hostinu, podává nám svoje Tělo a svou Krev ke spáse světa.
Potřebujeme tyto dary milosti! Svět potřebuje tyto dary! Keňa potřebuje tyto dary! Posilují nás, abychom uprostřed protivenství byli věrní, když kráčíme „temnotou rokle“ (srov. Žl 23,4). Mění však také naše srdce. Způsobují, abychom byli věrnější božskému Mistrovi jako nádoby milosrdenství, nádoby milující ohleduplnosti ve světě raněném sobectvím, hříchem a rozdělením. Toto jsou dary, kterými vás Bůh ve svojí prozřetelnosti uschopňuje, abyste jako muži a ženy víry přispívali k budování svojí země v občanské svornosti a bratrské solidaritě. Jsou to dary, na kterých mají mít účast zvláště mladí lidé, kteří tady i kdekoli na tomto širém kontinentu představují budoucnost společnosti.
Tady v srdcí této University, kde se formují mysl a srdce nových generací, vybízím zvláště mládež této země. Velké hodnoty africké tradice, moudrost a pravda Božího Slova a velkorysý idealismus vašeho mládí ať vedou vaši snahu vytvářet spravedlivější a více inkluzivní společnost respektující lidskou důstojnost. Ať vám neustále leží na srdci potřeby chudých; odmítejte všechno, co vede k předsudkům a diskriminaci, které - jak víme – nejsou od Boha.
Všichni dobře známe Ježíšovo podobenství o člověku, který stavěl dům na písku místo na skále. Když se přihnala vichřice, zřítil se a jeho pád byl veliký (srov. Mt 7,24-27). Bůh je skálou, na které jsme povoláni stavět. Říká nám to v prvním čtení a ptá se nás: „Je snad mimo mne nějaký bůh?“ (Iz 44,8).
Když v dnešním evangeliu vzkříšený Ježíš prohlašuje: „Je mi dána veškerá moc na nebi i na zemi“ (Mt 28,18), říká nám, že On sám, Boží Syn, je skálou. Není nikdo kromě Něho. Jediný Spasitel lidstva touží přitáhnout všechny muže a ženy každé doby a odkudkoli k Sobě, aby je tak mohl přivést k Otci. Chce, abychom všichni stavěli svůj život na pevném základě Jeho slova.
Proto tedy po svém vzkříšení, když se vracel k Otci, pověřil Ježíš své apoštoly velkým misijním posláním, jak jsme slyšeli v dnešním evangeliu: „Jděte tedy, získejte za učedníky všechny národy, křtěte je ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého a učte je zachovávat všechno, co jsem vám přikázal“ (Mt 28,19-20).
Toto je úkol, který Pán svěřuje každému z nás. Žádá nás, abychom byli učedníky misionáři, muži a ženami, které vyzařují pravdu, krásu a moc evangelia přetvářejícího život. Muži a ženy ať jsou přívodními kanály Boží milosti a umožňují tak Jeho milosrdenství, přejícnosti a pravdě stát se stavebními prvky domu, který zůstane pevný. Domu, který bude krbem a kde bratři a sestry budou žít v harmonii a vzájemné úctě, poslušní vůli pravého Boha, který nám v Ježíši ukázal cestu k oné svobodě a onomu pokoji, po kterých touží srdce všech.
Ježíš, Dobrý Pastýř, skála, na které stavíme svoje životy, ať vede vás a vaše rodiny cestou dobra a milosrdenství po všechny dny vašeho života. Ať všechny obyvatele Keni žehná svým pokojem.
„Buďte silní ve víře! Nemějte strach!“ – protože patříte Pánu.
Mungu awabariki! – Bůh vám žehnej.
Mungu abariki Kenya! – Bůh žehnej Keňu!
Přeložil Milan Glaser
Další články z podrubriky Homilie
odeslat článek
vytisknout článek
