Drazí přátelé,
Jsem vděčný za vaši dnešní přítomnost a za možnost sdílet s vámi tyto chvíle, určené k reflexi. Zejména bych rád poděkoval mons. Kairovi, arcibiskupovi Wabukaly, a profesoru El-Busaidymu za jejich slova na uvítanou, která pronesli také jménem svých společenství. Když navštěvuji katolíky v nějaké místní církvi, vždy považuji za důležité najít příležitost k setkání s představiteli ostatních křesťanských komunit a jiných náboženských tradic. Doufám, že společně strávený čas bude známkou toho, že církev si váží následovníků všech náboženství, a že posílí svazky přátelství, které již mezi námi existují.
Popravdě řečeno nás vzájemné vztahy staví před řadu výzev a kladou nám otázky. Ekumenický a mezináboženský dialog nicméně není luxus. Není to cosi doplňkového a nepovinného, nýbrž je to věc zcela zásadní a stále více potřebná v dnešním světě, zraňovaném konflikty a rozdělením.
Náboženská víra a způsob, jakým ji praktikujeme, totiž ovlivňují naše bytí a chápání okolního světa. Jednotlivá náboženství jsou pro nás zdrojem světla, moudrosti a solidarity, čímž obohacují společnost, ve které žijeme. Když pečujeme o duchovní růst svých komunit a když utváříme mysl i srdce podle pravd a hodnot, kterým učí naše náboženské tradice, stáváme se požehnáním pro společenství, ve kterých naši lidé žijí. V demokratické a pluralitní společnosti, jakou je tato, se spolupráce mezi náboženskými představiteli a jejich komunitami stává důležitou službou obecnému dobru.
V tomto světle a ve stále více vzájemně provázaném světě s rostoucí jasností zakoušíme, že mezináboženské porozumění, přátelství a spolupráce jsou nezbytné, abychom hájili důstojnost, kterou Bůh udělil národům i jednotlivcům, a tím jejich právo na život ve svobodě a štěstí. Pokud náboženství podporují tuto důstojnost a práva, sehrávají zásadní roli tím, že utvářejí svědomí, vštěpují mladým lidem hluboké duchovní hodnoty příslušných náboženských tradic a připravují dobré občany, schopné šířit v občanské společnosti poctivost, integritu a takový pohled na svět, který přikládá vyšší hodnotu člověku než moci a hmotnému výdělku.
Zamýšlím se zde nad důležitostí našeho společného přesvědčení, podle kterého je Bůh, jemuž se snažíme sloužit, Bohem pokoje. Jeho svaté Jméno nesmí být nikdy užíváno k ospravedlňování nenávisti a násilí. Vím, že máte v živé paměti barbarské útoky na Westgate Mall, Garissa University College a Manderu. Z mladých lidí se příliš často učiní extrémisté, aby pak ve jménu náboženství rozsévali svár a strach a potrhali vazby našich společností. Jak je proto důležité, aby v nás lidé rozpoznávali proroky pokoje, tvůrce pokoje, kteří zvou druhé, aby žili v míru, souladu a vzájemné úctě! Kéž se Všemohoucí dotkne srdcí těch, kteří páchají ono násilí, a dopřeje svůj pokoj našim rodinám a společenstvím.
Drazí přátelé, na tento rok připadá padesáté výročí zakončení II. Vatikánského koncilu, při kterém katolická církev vyvinula úsilí o ekumenický a mezináboženský dialog ve službě porozumění a přátelství. Mým úmyslem je potvrdit tento závazek, který vyplývá z přesvědčení o všeobecnosti Boží lásky a spásy, nabízené všem. Svět oprávněně čeká na to, aby věřící pracovali společně s lidmi dobré vůle při řešení mnoha problémů, které dopadají na lidskou rodinu. Pohlížejme do budoucnosti a modleme se, aby se všichni muži a ženy považovali za bratry a sestry, aby se pokojně sjednotili ve svých rozdílnostech a skrze ně. Modleme se za mír!
Děkuji vám za vaši pozornost a prosím všemohoucího Boha, aby udělil vám i vašim společenstvím hojnost svého požehnání.
Přeložila Jana Gruberová.
Další články z podrubriky Promluvy
odeslat článek
vytisknout článek
