(
Ex 2,23-25)
Drazí bratři a sestry, dobrý den!
V Písmu svatém prostupuje Boží milosrdenství celé dějiny Izraelského lidu. Pán svým milosrdenstvím doprovází putování praotců, obdařuje je potomky, když trpí neplodností, a vede je po stezkách milosti a smíření, jak ukazuje příběh Josefa a jeho bratří (srov. Gen 37-50). Myslím zde na četné bratry, kteří se vzdálili od svých rodin a nemluví spolu. Tento Svatý rok je dobrou příležitostí k opětovnému shledání, objetí, odpuštění a zapomenutí na všechno zlé. V Egyptě, jak víme, se život stal tvrdým. A právě tehdy, když se Izraelité začínají hroutit, zasahuje Pán a zjednává spásu.
V knize Exodus čteme: „Po dlouhé době zemřel egyptský král. Ale Izraelité nadále úpěli ve své robotě a z ní vystoupil jejich křik o pomoc k Bohu. Bůh slyšel jejich nářek a rozpomenul se na smlouvu s Abrahámem, Izákem a Jakubem. Bůh shlédl na Izraelity a dal se jim poznat“ (Ex 2,23-25). Milosrdenství nemůže zůstat lhostejné vůči utrpení utiskovaných, křiku těch, kdo jsou vystaveni násilí, uvrženi do otroctví a odsouzeni k smrti. Je to bolestná zkušenost, která sužuje každou dobu, včetně té naší, vyvolává dojem bezmocnosti a pokušení zatvrdit srdce a myslet na něco jiného. Bůh však „není lhostejný“ (Poselství ke Světovému dni míru 2016, 1) a nikdy neodvrací zrak od lidského utrpení. Milosrdný Bůh odpovídá a dává se poznat chudým, těm, kdo zoufale volají. Bůh slyší a zasahuje, aby spasil, probouzí lidi, kteří jsou schopni slyšet nářek bolesti a zasadit se o utiskované.
Takto začíná příběh Mojžíše jakožto prostředníka vysvobození lidu. On se postavil faraónovi a přesvědčil ho, aby Izraelity nechal odejít. Mojžíš, kterému božské milosrdenství hned po narození zachránilo život před smrtí ve vodách Nilu, stal se prostředníkem tohoto milosrdenství a umožnil tak lidu zrodit se ke svobodě záchranou z vod Rudého moře. A také my v tomto Svatém roce milosrdenství můžeme působit jako prostředníci milosrdenství prokazováním milosrdných skutků, abychom poskytovali útěchu a vytvářeli jednotu. Mnoho dobra je možno konat.
Boží milosrdenství vždycky prokazuje spásu. Jedná zcela opačně než ti, kteří vždycky stojí o válku, např. ti, kdo připravují války. Pán prostřednictvím svého služebníka Mojžíše vedl Izraele na poušť jako syna, vychovával jej ve víře, uzavřel s ním smlouvu a navázal vztah té nejmocnější lásky jakou je láska otce a syna, ženicha a nevěsty.
Až tam sahá božské milosrdenství. Bůh nabízí zvláštní vztah výlučné a přednostní lásky. Když poučuje Mojžíše o smlouvě, praví: „Nuže, budete-li mě skutečně poslouchat a mou smlouvu zachovávat, budete mým zvláštním vlastnictvím mezi všemi národy, ačkoli mně patří celá země. Budete mi královstvím kněží a svatým národem“ (Ex 19,5-6).
Bůh zajisté už vlastní celou zemi, protože ji stvořil, avšak lid se stává Jeho odlišným a zvláštním vlastnictvím. Jeho osobní „zlatou a stříbrnou rezervou“ jako ta, kterou král David určil jako dar na stavbu Chrámu. Nuže, tím se staneme pro Boha, přijmeme-li Jeho smlouvu a necháme-li se od Něho spasit. Milosrdenství Páně činí člověka drahocenným, jako osobní majetek, který patří Pánu, jenž jej střeží a který v něm má zalíbení.
Toto jsou divy božského milosrdenství, které se plně uskutečňuje v Pánu Ježíši, v oné „nové smlouvě“ dokonané v Jeho krvi, která odpuštěním ničí náš hřích a činí z nás definitivně Boží děti (srov. 1 Jan 3,1), drahocenné klenoty v rukou dobrého a milosrdného Otce. A jsme-li Boží děti a můžeme-li vlastnit toto dědictví – onu dobrotu a milosrdenství – vzhledem k ostatním, prosme Pána, abychom v tomto Svatém roce milosrdenství také my prokazovali milosrdenství, otevřeli svoje srdce a všem prokazovali milosrdné skutky, odkaz onoho milosrdenství, které Bůh prokázal nám.
Přeložil Milan Glaser
Další články z podrubriky Generální audience
odeslat článek
vytisknout článek
