Nový portál Vatikánského rozhlasu

Vatikán. V rámci přípravy na apoštolskou cestu do Mexika, která se uskuteční ve dnech 12. až 18. února, poskytl Petrův nástupce rozhovor tiskové agentuře Notimex, která posbírala od obyvatel tohoto státu severní Ameriky řadu otázek. Papež František jim na ně odpověděl video-konferencí, která proběhla a byla zaznamenána v těchto dnech v Domě sv. Marty. Všemi odpověďmi se jako nit vinula papežova úcta k Panně Marii Guadalupské. „Něco určitě přivezu“ – řekl papež František v odpovědi na první otázku: s čím chce do Mexika přijet – „více mne však podněcuje to, co bych rád od mexického lidu dostal. Určitě nepřijedu jako kouzelník, který má v zásobě sdělení a řešení, nýbrž jako poutník, který hledá bohatství vaší víry.“

„Nosíte v srdci velké bohatství a hlavně nejste lidem osiřelým, protože jste hrdí na svoji Matku. A když se muž, žena či lid zná ke svojí Matce, dostává se mu bohatství, které nelze popsat, dostává jej a předává. Přijedu tedy mezi vás hledat tak trochu toto všechno. Lid, který nezapomíná na vlastní Matku, onu Matku Míšenku, která jej zformovala nadějí. Znáte asi anekdotu o onom Mexičanovi, který říká: »jsem sice ateista, ale guadalupský«. Ta měla smysl, vychází z lidu, který nechce osiřet. Možná, že to je to obrovské bohatství, které pojedu hledat. Přijdu mezi vás jako poutník s vděčností, že mne přijímáte.“

„Chtěl bych být v Mexiku nástrojem pokoje – řekl dále papež - ale společně s vámi všemi. Je samozřejmé, že mně samotnému by to nebylo možné a bylo by pošetilé to říkat. Společně s vámi všemi však mohu být nástrojem pokoje.“

„Pokoj je řemeslná, ruční a každodenní práce, která je patrná v tom, jak vychovávám dítě a jak těším starce. To vše jsou zárodky pokoje. Pokoj se rodí z ohleduplnosti, pokoj se rodí z porozumění, pokoj se rodí nebo se tvoří v dialogu, nikoli v rozepři. Právě to je klíčové slovo: dialog. Dialog mezi vládnoucími představiteli, dialog s lidem a dialog mezi lidem.... Někdo řekne: »Ale s delikventem nelze vést dialog«. To je pravda, ale mohu s ním vést dialog jako s tím, jehož srdce se může změnit. Máme Matku, mluvme s ní trochu.“

Papež František mluvil obšírně o svojí úctě k Panně Marii Guadalupské, jejíž svatyni v Mexiku již dvakrát navštívil. Poprvé při jednom jezuitském setkání v sedmdesátých letech a po druhé o dvacet let později během návštěvy Jana Pavla II. „Často - svěřoval se papež - když mám obavy z nějakého problému, opakuji si slova, která slyšel mladý vizionář Juan Diego: »Neměj strach, copak nejsem já, tvoje matka?«. Dívám se na její obraz beze slov, cítím, že je Matkou, která zahrnuje péčí, chrání a vede svůj lid jako rodinu. Při jedné svojí návštěvě v Guadalupe – řekl František – mi chtěli podat vysvětlení týkající se této ikony, ale já jsem na ni raději zůstal mlčky hledět.“

„Svatý Juan Diego mi svým vztahem k Panně Marii dává mnoho. Byl to dobrý člověk, ale musel se všemožně snažit, aby přesvědčil biskupa a zakusil pokoření, když se setkal s nedůvěrou. »Neměj strach, copak nejsem já, tvoje matka?« A on důvěřoval. Zázrak s květinami nastal, protože tato Matka je květem Mexika. Rád bych vás požádal o jednu laskavost, totiž abych nyní, kdy budu v Mexiku po třetí, mohl zůstat před touto ikonou sám. O tuto laskavost vás prosím. Prokážete mi ji?“

Papež mluvil dále o duchovní obnově Mexičanů, kterou od této návštěvy očekává. „Přicházím, aby vám sloužil – řekl – abych byl služebníkem vaší víry“, protože „to je důvod, proč jsem se stal knězem. Abych sloužil, protože jsem cítil povolání sloužit vaší víře, víře lidu.

„Tato víra však musí růst a vycházet najevo, být součástí každodenního života, být vírou veřejnou. Víra se stává silnou, když je veřejná, zejména ve chvílích krize. Někdo z vás před chvílí řekl, že papežové přicházejí vždycky, když je nějaká krize. Nestudoval jsem to, ale říkáte-li to, pak tomu tak je. Je pravda, že ve světě je krize víry. Je však také pravdou, že je zde také velké požehnání a vámi vyjádřená touha, aby víra vyšla najevo, aby byla vírou misionářskou a nebyla uzavřená jako v nějaké konzervě. Naše víra není muzeální a církev není muzeum. Naše víra je vírou, která se rodí z kontaktu, z dialogu s Ježíšem Kristem, naším Spasitelem a Pánem. Tato víra musí vyjít do ulic, musí vstoupit na pracoviště, uskutečňovat se ve vztazích s druhými, tato víra se musí vyjadřovat v dialogu, v porozumění, v odpuštění, v každodenním zápasu o pokoj. Ano, víra do ulic. Pokud víra nevyjde do ulic, není k ničemu, a vyjít do ulic neznamená jenom pořádat procesí. Aby víra vyšla do ulic je třeba, abych já na svém pracovišti, ve své rodině, v tom, co dělám, na univerzitě a ve škole prokazoval, že jsem křesťan. Ve svých dějinách máte mučedníky, kteří dali život, když se ubírali touto cestou.“

Řekl mimo jiné papež František v rozhovoru pro mexickou agenturu Notimex před nadcházející návštěvou Spojených států mexických.

PLNÉ ZNĚNÍ rozhovoru papeže je ZDE

(mig)