28. 6. 2016

RSS  RSS zpráv  Podcast denních pořadů       

Hlavní stránka

Zprávy

Svatý otec

Publicistika

Rozhovory

Homilie

Seriály

Speciály

Zvukový archiv

Denní programy


Redakce

Program

Frekvence

Fotogalerie

Technika

Historie

Kontakty


Anketa

Sleduji zprávy Vatikánského rozhlasu?

Poslechem na Rádiu Proglas.1322
Poslechem z webových stránek.847
Četbou textů na webových stránkách.1586
Poslechem i četbou.821


O webu

Rozhovory online

Rozšířené hledání

Odkazy


Zasílání novinek
Váš e-mail:

Nejčtenější

Papež: Prosíme-li Ježíše o něco, není třeba dlouhých promluv

Františkova pocta Benediktu XVI.: Učí nás „teologii na kolenou“

Proč je abdikace Benedikta XVI. lekcí pro církev…




Česká provincie Tovaryšstva Ježíšova

Res Claritatis

Vysokoškolské katolické hnutí Česká republika

Pastorace na webu



Katolik.cz

KTF UK

Stránky pro animátory seniorů

Návštěva papeže v České republice





 
Svatý otec

 Homilie 

14.2.2016 

Svatyní Boha je život Jeho dětí

Homilie papeže při mši v chrámu Panny Marie, Guadalupe

Česká sekce RV

Slyšeli jsme, jak šla Maria navštívit svoji sestřenici Alžbětu. Bez otálení, pochybností či váhání jde za svojí příbuznou, která byla v posledních měsících těhotenství. Setkání s andělem Marii nezastavilo, protože se nepovažovala za privilegovanou, ani necítila povinnost oddělit se od života svých blízkých. Naopak, oživilo a uvedlo do pohybu postoj, pro který Maria je a bude vždycky připomínána. Je ženou, která přitakala, svolila k oddanosti Bohu a zároveň bratřím. Toto přitakání ji pohnulo k tomu, že ze sebe vydává to nejlepší a vychází vstříc druhým.

Naslouchat této pasáži evangelia v tomto chrámu má zvláštní příchuť. Maria, žena přitakání, navštívila také obyvatelstvo této americké země v osobě indiána svatého Juana Diega. Stejně jako se ubírala cestami Judska a Galileje, přišla na Tepeyak v jeho oděvu a mluvila jeho jazykem, aby sloužila tomuto velkému národu. Stejně jako doprovázela těhotenství Alžběty, provázela a provází „těhotenství“ této požehnané mexické země. Stejně jako se zjevila nepatrnému Juanitovi, nadále se zpřítomňuje nám všem, zejména těm, kteří jako on, cítí, že „nic neznamenají“ (srov. Nican Mopohua, 55). Tato zvláštní volba, řekněme přednostní volba, nebyla namířena proti nikomu, nýbrž ku prospěchu všech. Maličký indián Juan, který sám sebe nazýval „mecapal, cacaxtle, tedy oháňkou, křídlem čili tím, co potřebuje být neseno“, stal se „poslem hodným důvěry“.

Ráno onoho prosincového dne roku 1531 nastal první zázrak, který je živou památkou všeho, co tato svatyně uchovává. Onoho rána, při onom setkání Bůh vzbudil naději svého syna Juana, naději jeho lidu. Onoho rána Bůh probudil a probouzí naději nejmenších, trpících, uprchlíků, marginalizovaných a všech, kteří cítí, že na této zemi nemají důstojné místo. Onoho rána se Bůh přiblížil a přibližuje trpícímu, ale odolávajícímu srdci mnoha matek, otců, prarodičů, kteří viděli svoje děti, jak odcházejí, mizejí nebo jsou strženi zločinem.

Onoho rána Juanito ve svém životě zakusil, co je to naděje, co je Boží milosrdenství. Byl vybrán, aby dohlížel, pečoval, střežil a pomáhal při stavbě této svatyně. Vícekrát řekl Panně, že k tomu není vhodný, ba dokonce, že má-li být tato práce dokončena, je třeba vybrat někoho jiného, protože on nebyl učený, vzdělaný a nepatřil do kruhu těch, kteří by to mohli zvládnout. Maria rezolutně – s rozhodností, která se rodí ze milosrdného Otcova srdce - odmítla a řekla, že právě on má být jejím poslem.

Tak vyjevil něco, co nedovedl vyjádřit, totiž pravý a průzračný obraz lásky a spravedlnosti. Ve vytváření jiné svatyně, totiž svatyně života a našich komunit, společnosti a kultur, nikdo nemůže zůstat mimo. Všichni jsou nezbytní, zvláště ti, kteří se normálně nepočítají, protože nejsou na „potřebné úrovni“ nebo „nemají potřebný kapitál“. Svatyní Boha je život Jeho dětí, všech a za všech okolností, zejména mladých, kteří nemají budoucnost a neustále jsou vystaveni bolestným a riskantním situacím, i v případě starých lidí, kterým se nedostává uznání a jsou zapomenutí v mnoha koutech. Boží svatyní jsou naše rodiny, které potřebují nezbytné minimum, aby mohly vzniknout a uživit se. Boží svatyní je tvář množství lidí, které potkáváme na svojí cestě.

Přijdeme-li do této svatyně, může se nám stát totéž, co Juanovi Diegovi. Vzhlížíme k Matce ze svých bolestí a obav, ze své beznaděje a smutku, a říkáme jí: „Co zmohu já, který nejsem vzdělaný?“. Hledíme na Matku očima, které říkají: „Je tolik situací, které nám odnímají sílu a působí dojmem, že není místo pro naději, změnu a proměnu.“

Proto nám může prospět trochu ticha, dívejme se na ni dlouze a klidně a řekněme ji jako onen syn, který ji velice miloval:
„Dívat se jednoduše na tebe, Matko,
otevřenýma očima,
vidět tě celou, neříkat nic
a říci ti všechno, mlčky a uctivě.
Nerušit vánek na tvém čele,
jen konejšit vlastní samotu
v tvých milujících očích, Matko,
v tvém průsvitném pozemském hnízdě.
Hodiny odbíjejí,
jejich údery ukrajují pošetilcům
ze smetí života i smrti.
Dívat se na tebe, Matko, jenom Tebe nazírat,
srdcem ztišeným tvojí něhou,
v cudném tichu lilií.“ (Liturgický hymnus).

A během tohoto přebývání v kontemplaci pocítit ještě jednou, jak nám říká: „Co ti je, můj synu, nejubožejší ze všech? Čím se rmoutí tvé srdce?“ (srov. Nican Mopohua, 107.118). „Nejsem tady snad já, která mám tu čest být tvojí matkou?“ (tamt. 119).

Říká nám, že má tu „čest“ být naší matkou. To nám dává jistotu, že slzy těch, kdo trpí, nejsou plané. Jsou mlčenlivou modlitbou, která stoupá až k nebi a která vždycky nachází místo u Marie pod jejím pláštěm. V ní a s ní se Bůh stává bratrem a druhem na cestě, spolu s námi nese kříže, abychom nebyli zdrceni svými bolestmi.

Nejsem snad tvoje matka? Nejsem tady? Nenech se přemoci svými bolestmi, svým zármutkem – říká nám. Dnes se opět vrací, aby nás poslala, dnes se znovu vrací, aby nám zopakovala: buď mým poslem, buď mým vyslancem při stavbě nových svatyň, doprovázej životy druhých, osoušej slzy. Stačí, že jdeš ulicemi svojí čtvrti, svojí obce, svojí farnosti jako můj posel, postav svatyně sdílením radosti z vědomí, že nejsme sami a že ona je s námi. Buď mým poslem – říká nám – dej najíst hladovým, napoj žíznivé, zaopatři místo potřebným, obleč toho, kdo nemá nic a navštěvuj nemocné. Podporuj vězněné, odpouštěj těm, kdo ti ublížili, utěšuj smutné, měj trpělivost s druhými a především se modli a pros našeho Boha.

Nejsem snad tvoje matka? Copak nejsem tady? – říká nám ještě Maria. Jdi a postav moji svatyni, pomoz mi pozvednout život mých dětí, tvých bratří.

Přeložil Milan Glaser

Další články z podrubriky Homilie

 odeslat článek     vytisknout článek


Související články
25.6.16 Dáváme-li prostor Pánu, dostáváme schopnost vyzařovat lásku
20.6.16 Jak neupadnout do pokrytectví, kázal dnes papež František
16.6.16 O prostoru a ovzduší modlitby
14.6.16 O posledním stupni křesťanské dokonalosti
12.6.16 Postižení a nemocní narušují rytmus falešného blahobytu



Hlavní stránka | Zprávy | Svatý otec | Publicistika | Rozhovory | Homilie | Seriály | Speciály | Zvukový archiv | Denní programy
Redakce | Frekvence | Fotogalerie


Copyright © 2003-2016 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@vatiradio.va.
Administrace: česká sekce Vatikánského rozhlasu. Technická realizace: Pavel Brestovský.

 
Záznam aktuálního pořadu ve formátu Real Audio  

Záznam aktuálního pořadu ve formátu MP3  

Český kanál Rádia Vaticán na You Tube  

Archív denních pořadů ve formátu Real Audio  
 Zprávy
Tisková konference s papežem během návratu z Arménie

Papež František v Arménii - 3. den

Papež František v Arménii - 2. den

Papež František v Arménii - 1. den

Videoposelství papeže Františka u příležitosti cesty do Arménie

Papež se setká s potomky obětí genocidy Arménů

Kardinál Koch na všepravoslavném sněmu

Kardinál Parolin se vrátil z návštěvy Ukrajiny

Papež: Prosíme-li Ježíše o něco, není třeba dlouhých promluv

Františkova pocta Benediktu XVI.: Učí nás „teologii na kolenou“

Popírat genocidu Arménů dnes už není možné

O. Radcliffe před brexitem: jsem pro Unii, ale je třeba ji reformovat

 Nově na webu
Svatý otec: Promyslet jinou formu EU, být kreativní

Publicistika (Komentáře "Církev a svět"): O svobodě a rovnosti podle Luthera

Publicistika (Reportáže, reflexe, sloupky): Proč je abdikace Benedikta XVI. lekcí pro církev…

Rozhovory: Amoris laetitia činí krok směrem, kterým se vydal Wojtyla

Homilie: Cyklus homilií dočasně přerušen

Archiv zpráv červen 16
  12345
6789101112
13141516171819
20212223242526
27282930   

Starší zprávy >

Náš tip

Amoris laetitia činí krok směrem, kterým se vydal Wojtyla

Kněžská duchovní obnova 2016

Pohledem Panny Marie Guadalupské