1. 10. 2016

RSS  RSS zpráv  Podcast denních pořadů       

Hlavní stránka

Zprávy

Svatý otec

Publicistika

Rozhovory

Homilie

Seriály

Speciály

Zvukový archiv

Denní programy


Redakce

Program

Frekvence

Fotogalerie

Technika

Historie

Kontakty


Anketa

Sleduji zprávy Vatikánského rozhlasu?

Poslechem na Rádiu Proglas.1763
Poslechem z webových stránek.1106
Četbou textů na webových stránkách.2041
Poslechem i četbou.1088


O webu

Rozhovory online

Rozšířené hledání

Odkazy


Zasílání novinek
Váš e-mail:

Nejčtenější

Na útoky démona lze odpovídat jedině Božími skutky: odpuštěním, láskou a úctou

Papež kázal o tom, co je duchovní neútěcha a jak si při ní počínat

Petrův nástupce: Odsouzenec k smrti je naším vzorem




Česká provincie Tovaryšstva Ježíšova

Res Claritatis

Vysokoškolské katolické hnutí Česká republika

Pastorace na webu



Katolik.cz

KTF UK

Stránky pro animátory seniorů

Návštěva papeže v České republice





 
Zprávy

 Cesty 

14.2.2016 

Papež František ve Spojených státech mexických - 2.den

Guadalupe/Ecatepec. 1. V sobotu odpoledne sloužil papež František eucharistii v Guadalupe, největší mariánské svatyni na světě.
2. Liturgii první neděle postní sloužil Petrův nástupce dopoledne v Ecatepec, městě, které dnes prakticky splynulo z hlavním městem a tvoří jednu z jeho nejchudších čtvrtí.
3. V polední promluvě před mariánskou modlitbou Anděl Páně vyzval papež Mexičany, aby byli lidem pěstujícím dějinnou paměť.

ad 1. Návštěva největší mariánské svatyně na světě byla prvním důvodem cesty papeže Františka do Mexika. Národní svatyně v Guadalupe, která pojme dvanáct tisíc lidí, je ročně cílem pouti 20 milionů věřících. V sobotu se k nim přidal také Petrův nástupce, aby zde uctil Ježíšovu Matku v zázračné ikoně, kterou neučinila lidská ruka.

P. Maria se ukázala sv. Juanovi Diegovi na pahorku Tepeyak. Podle zachovaných zpráv její zázračný obraz vznikl při jejím posledním zjevení, které se událo 13. prosince roku 1531. Zobrazení P. Marie se objevilo na plášti tohoto aztéckého indiána, utkaného s vláken kaktusu (maguey), která se obvykle po dvaceti letech rozpadnou. Necelý metr a půl vysoké zobrazení (1,45) v živých barvách zachycuje Marii v požehnaném stavu. Z jejího lůna vycházejí paprsky světla. Rysy tváře připomínají místní míšenky. Bohatá symbolika odkazuje k vypodobení Marie jako Matky dítěte, které je Světlem světa, ale obsahuje také typicky místní prvky, jako např. květ, který v domorodých kulturách vyjadřoval přítomnost Boha. (Příběh guadalupského obrazu najdete např. ZDE).

V Guadalupe, které je dnes součástí hlavního města, připravilo papeži Františkovi nadšené přijetí padesát tisíc lidí. Svatý otec projel papamobilem mezi sektory na zcela zaplněném prostranství před bazilikou a pak zamířil do sakristie.
V homilii se František vrátil ke čtení z Lukášova evangelia o setkání Marie s Alžbětou. Zdůraznil, že to, co se s Marií odehrálo ve chvíli zvěstování, ji nijak neodtrhlo od života jejích blízkých, nýbrž posílilo v Ní postoj, díky němuž bude Maria vždy připomínána jako žena bezmezně oddaná Bohu a bratřím:

Naslouchat této pasáži evangelia v tomto chrámu má zvláštní příchuť. Maria, žena přitakání, navštívila také obyvatelstvo této americké země v osobě indiána svatého Juana Diega. Stejně jako se ubírala cestami Judska a Galileje, přišla na Tepeyak v jeho oděvu a mluvila jeho jazykem, aby sloužila tomuto velkému národu. Stejně jako doprovázela těhotenství Alžběty, provázela a provází „těhotenství“ této požehnané mexické země. Stejně jako se zjevila nepatrnému Juanitovi, nadále se zpřítomňuje nám všem, zejména těm, kteří jako on, cítí, že „nic neznamenají“ (srov. Nican Mopohua, 55). Tato zvláštní volba, řekněme přednostní volba, nebyla namířena proti nikomu, nýbrž ku prospěchu všech. Maličký indián Juan, který sám sebe nazýval »mecapal, cacaxtle, tedy oháňkou, křídlem čili tím, co potřebuje být neseno«, stal se »poslem hodným důvěry«.

František připomněl první zázrak, k němuž došlo v prosinci roku 1531. Onoho rána Bůh probudil naději Juana Diega, a s ním také naději všech maličkých, trpících, vysídlených a odmítnutých. Bůh se přiblížil trpícímu, ale vytrvalému srdci matek, otců a dědů, „kteří viděli svoje děti, jak odcházejí, mizí nebo jsou strženi zločinem“ – pokračoval Svatý otec.

Onoho rána Juanito ve svém životě zakusil, co je to naděje, co je Boží milosrdenství. Byl vybrán, aby dohlížel, pečoval, střežil a pomáhal při stavbě této svatyně. Vícekrát řekl Panně, že k tomu není vhodný, ba dokonce, že má-li být tato práce dokončena, je třeba vybrat někoho jiného, protože on nebyl učený, vzdělaný a nepatřil do kruhu těch, kteří by to mohli zvládnout. Maria rezolutně – s rozhodností, která se rodí ze milosrdného Otcova srdce - odmítla a řekla, že právě on má být jejím poslem.

Maria tak ukazuje, že nezbytní jsou všichni, zejména ti, s nimiž se obvykle nepočítá. Svatyní Boha je život všech Jeho dětí – pokračoval papež a připomněl zejména mladé v těžkých situacích a zapomenuté staré lidi. Boží svatyní jsou rodiny, které potřebují alespoň minimum pro svou obživu, i tváře lidí, které na cestě potkáváme, dodal.
František vybídl všechny, aby kráčeli ve stopách Juana Diega, v mlčení ze svých bolestí vzhlíželi k Marii jako k Matce a v kontemplaci naslouchali slovům, s nimiž před pěti staletími oslovila tohoto Indiána:

Říká nám, že má tu »čest« být naší matkou. To nám dává jistotu, že slzy těch, kdo trpí nejsou plané. Jsou mlčenlivou modlitbou, která stoupá až k nebi a která vždycky nachází místo u Marie pod jejím pláštěm. V ní a s ní se Bůh stává bratrem a druhem na cestě, spolu s námi nese kříže, abychom nebyli zdrceni svými bolestmi.
Nejsem snad tvoje matka? Nejsem tady? Nenech se přemoci svými bolestmi, svým zármutkem – říká nám. Dnes se opět vrací, aby nás poslala, dnes se znovu vrací, aby nám zopakovala: buď mým poslem, buď mým vyslancem při stavbě nových svatyň, doprovázej životy druhých, osoušej slzy. Stačí, že jdeš ulicemi svojí čtvrti, svojí obce, svojí farnosti jako můj posel, postav svatyně sdílením radosti z vědomí, že nejsme sami a že ona je s námi. Buď mým poslem – říká nám – dej najíst hladovým, napoj žíznivé, zaopatři místo potřebným, obleč toho, kdo nemá nic a navštěvuj nemocné. Podporuj vězněné, odpouštěj těm, kdo ti ublížili, utěšuj smutné, měj trpělivost s druhými a především se modli a pros našeho Boha.

PLNÉ ZNĚNÍ papežovy sobotní homilie je ZDE

Po skončení homilie se papež František sám pohroužil do modlitby před zázračnýjm obrazem P. Marie. V závěru eucharistické slavnosti pak posvětil ve zlatě a stříbře provedenou korunu, která ozdobí toto mimořádné vyobrazení Matky Boží.
Při vchodu do sakristie Petrův zástupce krátce pozdravil mexického prezidenta s manželkou, kteří se zúčastnili papežské liturgie. Za povšimnutí stojí, že je to vůbec poprvé, co se prezident této země účastní papežských liturgií.

K další neobyklé události došlo o několik okamžiků později. František totiž už před odjezdem do Mexika vyslovil přání, aby mohl setrvat o samotě v delší modlitbě před obrazem P. Marie Guadalupské. Hostitelé vyšli jeho přání vstříc a po mši svaté jej doprovodili do místnosti za presbytářem, kam byla přenesena také schránka s ikonou. Papež František před obrazem setrval přibližně 20 minut a spolu s ním také všichni věřící shromáždění v bazilice a na náměstí před ní.
Poté se František vrátil do své rezidence na apoštolské nunciatuře, kde jej čekala mexická mládež, kterou před tím než se odebral k odpočinku krátce oslovil.

ad 2. Nedělní program apoštolské cesty zavedl papeže Františka do Ecatepecu, metropole s půldruhým milionem obyvatel ve spolkovém státě Mexiko. Je vzdálená zhruba 30 km od hlavního města, se kterým ji spojuje metro pro řadu obyvatel, kteří tam dojíždějí za prací. Svatý otec zde na volném předměstském prostranství, kde bylo přibližně půl milionu lidí, slavil mši svatou z první postní neděle. Účastnily se jí četné rodiny a mnoho angažovaných laiků. Ve svém kázání se papež soustředil na probíhající liturgickou dobu, která, jak řekl, je časem na obnovu radosti a naděje.

„…umožňuje nám, abychom se cítili milovanými dětmi Otce. Tento Otec, který nás čeká, aby z nás sejmul háv únavy, apatie a nedůvěry a oděl nás důstojností, kterou svým dětem dovedou dát jedině praví rodiče, otec s matkou, tento oděv se rodí z něhy a lásky. Náš Otec je Otcem velké rodiny, je naším Otcem. Dovede mít rád, ale nedovede rodit a pěstovat »jedináčky«. Je Bohem, který zná rodinu, bratrství, dělený a sdílený chléb. Tento Bůh je náš Otec, nikoli »můj otec« a »váš otčím«.“

Postní doba je však rovněž časem pro pokání, pokračoval Svatý otec. Denně totiž ve svém životě zakoušíme, jak jsme ohrožováni otcem lži, který nás chce rozdělit a zplodit rozdělenou a konfliktní společnost.

”Postní doba je časem pro uspořádání smyslů, otevření očí k mnoha nespravedlnostem, které bezprostředně atakují Boží sen a plán. Čas pro demaskování oněch třech velkých forem pokušení, které lámou a dělí obraz, který utvořil Bůh. Tři pokušení Krista...Tři pokušení křesťana, která se snaží zničit pravdu, ke které jsme byli povoláni. Tři pokušení, která usilují o degradaci a snaží se nás degradovat”.

Na prvním místě z trojice pokušení papež jmenoval bohatství, na druhém marnost a do třetice pýchu. Bohatství znamená opatřovat si chléb z potu druhých, ba dokonce ze životů druhých. Marnost je vyhrocené vyhledávání oněch pěti minut slávy, jež nepromíjí slávu druhých. Pýcha značí postoj nadřazenosti ve všem. Ona tři pokušení nás zavírají do kruhu ničení a hříchu.

”Vyplatí se tedy položit si otázku: do jaké míry jsme si vědomi těchto pokušení sami u sebe? Do jaké míry jsme si zvykli na životní styl, který považuje bohatství, marnost a pýchu za zdroj a sílu života? Do jaké míry věříme tomu, že péče o druhého, naše starost a péče o chléb, dobré jméno a důstojnost druhých jsou zdrojem radosti a naděje?”

Zvolili jsme Ježíše a nikoli démona, zdůraznil papež František v závěru své homilie. Proto nám církev dává tento čas a vybízí k obrácení s jistotou, že Bůh ve svém milosrdenství nás vždy očekává.

PLNÉ ZNĚNÍ papežovy nedělní HOMILIE je ZDE

ad 3. V pravidelné promluvě před mariánskou modlitbou Anděl Páně komentoval papež František první liturgické čtení této neděle, ve kterém Mojžíš radí lidu, aby pěstoval dějinnou paměť. Několika stovkám tisíc přítomných Mexičanů Petrův nástupce mimo jiné řekl:

Každý z vás musel dlouho putovat, než sem došel! Museli jste hodně ujít, abyste z tohoto dne učinili svátek, skutek milosti! A kolik jen ušli druzí, kteří přijít nemohli, ale díky nimž jsme my mohli jít dál. Dnes chceme podle Mojžíšovy rady pamatovat jako lid, chceme být lidem, který chová v živé paměti přejití Boha přes Jeho Lid a v Jeho Lidu. Chceme vidět svoje děti a vědět, že zdědí nejen zemi, jazyk, kulturu a tradici, ale také živý plod víry, která připomíná přejití Boha touto zemí. Jistotu Jeho blízkosti a solidarity. Jistotu, která nám pomáhá pozvednout hlavu a s živou touhou očekávat jitro.

S odkazem na slova bl. Pavla VI., který v promluvě k mexickému lidu v roce 1970 prohlásil, že křesťan má „v každém člověku spatřovat bratra a v bratru Krista“, potom papež František dodal:

Rád bych vás dnes vyzval, abyste stáli v první linii, byli podnikaví ve všem, co může pomoci učinit z této požehnané mexické země zemi příležitostí, odkud není třeba emigrovat kvůli snění; kde není zapotřebí snášet vykořisťování kvůli práci; kde není třeba činit z beznaděje a bídy mnohých oportunismus některých. Zemi, která nemusí oplakávat muže a ženy, děti a mladé lidi, kteří jsou ničeni v rukách obchodníků se smrtí. Tato země má příchuť Guadalupské Matky, té která nás v lásce stále předchází. Jí povězme od srdce: Svatá Panno, „pomáhej nám vydávat zářivé svědectví společenství, služby, vroucí a velkodušné víry, spravedlnosti a lásky k chudým, aby radost evangelia dospěla až na kraj světa a žádná periferie nebyla beze světla (EG, 288).

PLNÉ ZNĚNÍ papežovy promluvy před ANGELUS ZDE

Po mši svaté papež František navštívil diecézní seminář v Ecapetecu, kde poobědval. Po odpoledním návratu do hlavního mexického města se vydal do dětské nemocnice Federica Goméze. Setkání s malými pacienty se odehrává v nočních hodinách našeho času, a proto se k němu vrátíme v pondělí.



Další články z podrubriky Cesty

(RaVat)

 odeslat článek     vytisknout článek


Související články
19.2.16 Otec Lombardi o guadalupské cestě
18.2.16 Pohyb kapitálu nesmí určovat pohyb a životy lidí
18.2.16 Bez Panny Marie Guadalupské nelze pochopit Mexiko
18.2.16 Papež František ve Spojených státech mexických - 6.den
17.2.16 Papež František ve Spojených státech mexických - 5.den



Hlavní stránka | Zprávy | Svatý otec | Publicistika | Rozhovory | Homilie | Seriály | Speciály | Zvukový archiv | Denní programy
Redakce | Frekvence | Fotogalerie


Copyright © 2003-2016 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@vatiradio.va.
Administrace: česká sekce Vatikánského rozhlasu. Technická realizace: Pavel Brestovský.

 
Záznam aktuálního pořadu ve formátu Real Audio  

Záznam aktuálního pořadu ve formátu MP3  

Český kanál Rádia Vaticán na You Tube  

Archív denních pořadů ve formátu Real Audio  
 Zprávy
Papež v Gruzii a Ázerbájdžánu – 2. den

Přání papeže Františka k židovským svátkům

Papež v Gruzii a Ázerbájdžánu – 1. den

Papežovo videoposelství do vlasti

Papež mluvil o mysterium iniquitatis v souvislosti s násilím páchaným v Sýrii

Kardinál Parolin o papežově cestě do Gruzie a Ázerbájdžánu

Gruzie – protrpěné svědectví malého katolického společenství

Katolíci v Ázerbájdžánu

Petrův nástupce: Odsouzenec k smrti je naším vzorem

Papežská kondolence k úmrtí bývalého izraelského prezidenta

Jezuité budou volit svého nového generálního představeného

Papež kázal o tom, co je duchovní neútěcha a jak si při ní počínat

 Nově na webu
Svatý otec: Církev je domovem útěchy

Publicistika (Komentáře "Církev a svět"): O lidském spiknutí proti pravdě

Publicistika (Reportáže, reflexe, sloupky): Poslední amen

Rozhovory: Obdaroval mne otcovsko-bratrským vztahem

Homilie: Cyklus homilií dočasně přerušen

Archiv zpráv říjen 16
     12
3456789
10111213141516
17181920212223
24252627282930
31      

Starší zprávy >

Náš tip

Svět je unaven lživými nadšenci

Paměť Boha není harddisk, nýbrž něžné srdce

Amoris laetitia činí krok směrem, kterým se vydal Wojtyla