1. 10. 2016

RSS  RSS zpráv  Podcast denních pořadů       

Hlavní stránka

Zprávy

Svatý otec

Publicistika

Rozhovory

Homilie

Seriály

Speciály

Zvukový archiv

Denní programy


Redakce

Program

Frekvence

Fotogalerie

Technika

Historie

Kontakty


Anketa

Sleduji zprávy Vatikánského rozhlasu?

Poslechem na Rádiu Proglas.1759
Poslechem z webových stránek.1103
Četbou textů na webových stránkách.2037
Poslechem i četbou.1086


O webu

Rozhovory online

Rozšířené hledání

Odkazy


Zasílání novinek
Váš e-mail:

Nejčtenější

Na útoky démona lze odpovídat jedině Božími skutky: odpuštěním, láskou a úctou

Papež kázal o tom, co je duchovní neútěcha a jak si při ní počínat

Petrův nástupce: Odsouzenec k smrti je naším vzorem




Česká provincie Tovaryšstva Ježíšova

Res Claritatis

Vysokoškolské katolické hnutí Česká republika

Pastorace na webu



Katolik.cz

KTF UK

Stránky pro animátory seniorů

Návštěva papeže v České republice





 
Svatý otec

 Promluvy 

17.2.2016 

Kdo zakusil peklo, může být ve společnosti prorokem

Promluva papeže k vězňům při návštěvě věznice, Ciudad Juárez.

Česká sekce RV

Drazí bratři a sestry,

uzavírám svou návštěvu Mexika a nemohl jsem odjet, aniž bych vás přišel pozdravit a slavil s vámi Svatý rok milosrdenství. Ze srdce děkuji za slova vašeho pozdravu, která vyjevují velkou naději a touhy, stejně jako mnoho bolesti, obav a otázek.

Při své cestě do Afriky jsem ve městě Bangui mohl otevřít první Bránu milosrdenství tohoto Svatého roku. Tu první bránu milosrdenství otevřel náš Otec svým Synem Ježíšem. Dnes společně s vámi toužím po tom, abych ještě jednou potvrdil důvěru, ke které nás Ježíš povzbuzuje – důvěru v milosrdenství, které nás objímá všechny a v každém koutu země. Neexistuje místo, kam by toto milosrdenství nemohlo dospět, není prostor ani člověk, kterých by se nemohlo dotknout.

Společná oslava Svatého roku milosrdenství je naléhavou připomínkou, že se před námi otevírá cesta, po které se máme vydat, abychom prolomili začarovaný kruh násilí a zločinnosti. Už jsme promarnili řadu desetiletí, protože jsme se domnívali a věřili, že se vše vyřeší odloučeností, vydělením a uvězněním. Věřili jsme, že tato opatření skutečně vyřeší veškeré problémy a že se tak zbavíme obav. Zapomněli jsme se soustředit na to, co by mělo být naší opravdovou starostí – tedy život lidí, jejich rodin, těch, kteří trpěli kvůli tomuto začarovanému kruhu násilí.

Boží milosrdenství nám připomíná, že vězení jsou synonymem toho, jak se daří nám jako společnosti. V mnoha případech jsou synonymem mlčení a zanedbání, vyvolaných kulturou odpisu. Jsou synonymem kultury, která přestala sázet na život, odcházející společnosti, která opouští své děti.

Milosrdenství nám připomíná, že resocializace nezačíná zde, mezi těmito stěnami, nýbrž především „venku“, v městských ulicích. Resocializace a rehabilitace, jak se to nazývá, začíná vytvořením systému, který bychom mohli nazvat „sociálním zdravím“. Tedy úsilím o společnost, která se snaží neonemocnět, aby na celé sociální šíři neznečišťovala vztahy v městských čtvrtích, školách, na náměstích, v ulicích a obydlích. Systému sociálního zdraví, který by utvářel kulturu, jež by se účinně zasazovala o prevenci situací a cest, které v důsledku zraňují a poškozují sociální pletivo.

Někdy by se mohlo zdát, že si věznice předsevzaly uschopňovat lidi k dalšímu páchání trestných činů, místo aby podporovaly procesy rehabilitace, které umožňují řešit sociální, psychologické a rodinné problémy, které daného člověka dovedly k určitému postoji. Problém bezpečnosti se nevyřeší pouze tím, že budeme plnit věznice, nýbrž má vyzvat k zásahu, který by čelil strukturním a kulturním příčinám nejistoty, jež zasahuje veškeré sociální tkanivo.

Ježíšova starost o hladové, žíznivé, lidi bez přístřeší a vězněné (Mt 25,34-40) měla vyjádřit niternost Otcova milosrdenství. Stává se morálním imperativem pro celou společnost, která si přeje nakládat nezbytnými podmínkami pro lepší soužití. Ve schopnosti, s jakou určitá společnost dokáže včlenit chudé, nemocné či vězněné, spočívá pro tyto lidi možnost uzdravení jejich ran a zapojení se do řádného soužití. Resocializace začíná školní docházkou všech našich dětí, důstojnou prací pro jejich rodiny, budováním veřejných prostranství pro trávení volného času a rekreaci, udělením oprávnění k občanské účasti, zdravotními službami, či přístupem k základním službám, chceme-li jmenovat pouze některá opatření. Tady začínají všechny procesy začlenění.

Slavit společně Svatý rok milosrdenství obnáší ponaučení, že nesmíme zůstávat vězni minulosti a včerejška. Znamená to učit se otevírat dveře budoucnosti a zítřku – věřit, že se věci mohou změnit. Slavit s vámi Svatý rok milosrdenství značí vyzvat vás, abyste pozdvihli hlavu a pracovali na získání kýženého prostoru svobody. Slavení Svatého roku milosrdenství spolu s vámi znamená opakovat větu, kterou jsme před chvílí slyšelí a byla řečena s takovou silou: »Když jsem uslyšel rozsudek, někdo mi řekl, abych se neptal, kam jdu, ale proč«. A toto »ale proč« nás vede vpřed a umožňuje nám vyhnout se sociálním klamům, které mají za to, že bezpečnost a řád bude dosažen vězněním.

Víme, že se nelze vracet zpět. Víme, že to, co bylo učiněno, nelze zvrátit. Chtěl jsem však s vámi slavit Svatý rok milosrdenství, protože to neznamená, že zde od nynějška není možnost psát nový příběh. Trpíte bolestí pádu – a kéž bychom všichni cítili tuto bolest pádu - cítíte pokání nad svými skutky a vím, že v mnoha případech a vprostřed velkých omezení vycházíte ze své samoty a usilujete o nové vybudování svého života. Poznali jste sílu bolesti a hříchu. Nezapomínejte, že máte k dispozici také sílu vzkříšení, sílu božského milosrdenství, která vše obnovuje. Nyní možná nastává ta nejtvrdší a nejobtížnější část. Pokud se má stát chvílí, která povede do lepší budoucnosti, usilujte už odsud, abyste zvrátili situace, které působí další vyděděnost. Mluvte se svými drahými, vyprávějte jim o své zkušenosti, napomozte, aby se zastavil začarovaný kruh násilí a vyloučení. Ten, kdo trpěl hlubokou bolestí a, dalo by se říci, zakusil peklo, se může stát ve společnosti prorokem. Pracujte, aby tato společnost, která umí jen využít a zahodit, nadále nekosila oběti.

Když říkám tyto věci vybavuje se mi, co řekl Ježíš: „Kdo je bez hříchu, ať hodí první kamenem.“ A také bych musel odejít... Když říkám tyto věci, nečiním tak z pozice přednášejícího, se zdviženým prstem, nýbrž na základě zkušenosti svých vlastních zranění, pochybení a hříchů, které Pán odpouští a převychovává. Činím to na základě vědomí, že bez jeho milosti a svého bdění bych to mohl opakovat. Bratři, vždycky když vstupuji do vězení, ptám se: „Proč oni a ne já?“ A to je tajemství božského milosrdenství. Toto božské milosrdenství však dnes slavíme všichni a díváme s nadějí vpřed.

Chtěl bych také povzbudit personál, který pracuje v tomto středisku a jiných obdobných zařízeních. Rád bych podpořil jeho vedení, členy vězeňské policie a všechny další, kdo zde vykonávají nějakou službu. Děkuji za úsilí vězeňským kaplanům, zasvěceným osobám a laikům, kteří se věnují tomu, aby ve vězení udržovali naživu naději evangelia milosrdenství, pastýřům, kteří vám přinášejí Boží Slovo. Nezapomínejte, že vy všichni můžete být znamením Otcova lůna. Potřebujeme jedni druhé a - jak nám řekla naše sestra s odkazem na list Židům - „Považujte se za vězně.“ abychom šli dál.

Předtím, než vám udělím požehnání, by mne potěšilo, kdybychom se v tichu pomodlili. Všichni společně. Každý z vás ví, co říci Pánu, každý z vás ví, za prosit o odpuštění. A prosím vás také, abychom v této tiché modlitbě rozšířili srdce a mohli tak odpustit společnosti, která nedovedla pomoci a častokrát nás pobídla ke spáchání chyb. Ať každý v důvěrnosti svého srdce prosí Boha, aby nám pomohl věřit ve své milosrdenství. Modleme se v tichu, otevřme svoje srdce a přijměme Pánovo požehnání.

Ať vám ukáže svoji tvář a obdaří vás svojí milostí. Obrátí k vám svoji tvář a obdaří pokojem. Amen.
A prosím vás, abyste se za mne nezapomínali modlit.

Přeložila Jana Gruberová

Další články z podrubriky Promluvy

 odeslat článek     vytisknout článek


Související články
25.4.16 Římský biskup napsal vězňům
24.10.15 Italští vězni píší papeži Františkovi
10.7.15 Ježíš dal svůj život, aby nám vrátil ztracenou identitu
21.3.15 Láska může člověka vždycky změnit
14.12.14 Papež napsal list odsouzeným



Hlavní stránka | Zprávy | Svatý otec | Publicistika | Rozhovory | Homilie | Seriály | Speciály | Zvukový archiv | Denní programy
Redakce | Frekvence | Fotogalerie


Copyright © 2003-2016 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@vatiradio.va.
Administrace: česká sekce Vatikánského rozhlasu. Technická realizace: Pavel Brestovský.

 
Záznam aktuálního pořadu ve formátu Real Audio  

Záznam aktuálního pořadu ve formátu MP3  

Český kanál Rádia Vaticán na You Tube  

Archív denních pořadů ve formátu Real Audio  
 Zprávy
Přání papeže Františka k židovským svátkům

Papež v Gruzii a Ázerbájdžánu – 1. den

Videoposelství do vlasti

Papež mluvil o mysterium iniquitatis v souvislosti s násilím páchaným v Sýrii

Kardinál Parolin o papežově cestě do Gruzie a Ázerbájdžánu

Gruzie – protrpěné svědectví malého katolického společenství

Katolíci v Ázerbájdžánu

Petrův nástupce: Odsouzenec k smrti je naším vzorem

Papežská kondolence k úmrtí bývalého izraelského prezidenta

Jezuité budou volit svého nového generálního představeného

Papež kázal o tom, co je duchovní neútěcha a jak si při ní počínat

Papež přijal vedení Světového židovského kongresu

 Nově na webu
Svatý otec: Přirozený most mezi Evropou a Asií

Publicistika (Komentáře "Církev a svět"): O lidském spiknutí proti pravdě

Publicistika (Reportáže, reflexe, sloupky): Poslední amen

Rozhovory: Obdaroval mne otcovsko-bratrským vztahem

Homilie: Cyklus homilií dočasně přerušen

Archiv zpráv říjen 16
     12
3456789
10111213141516
17181920212223
24252627282930
31      

Starší zprávy >

Náš tip

Svět je unaven lživými nadšenci

Paměť Boha není harddisk, nýbrž něžné srdce

Amoris laetitia činí krok směrem, kterým se vydal Wojtyla