28. 7. 2016

RSS  RSS zpráv  Podcast denních pořadů       

Hlavní stránka

Zprávy

Svatý otec

Publicistika

Rozhovory

Homilie

Seriály

Speciály

Zvukový archiv

Denní programy


Redakce

Program

Frekvence

Fotogalerie

Technika

Historie

Kontakty


Anketa

Sleduji zprávy Vatikánského rozhlasu?

Poslechem na Rádiu Proglas.1477
Poslechem z webových stránek.941
Četbou textů na webových stránkách.1721
Poslechem i četbou.908


O webu

Rozhovory online

Rozšířené hledání

Odkazy


Zasílání novinek
Váš e-mail:

Nejčtenější

Zahajovací mše svatá Světových dnů mládeže

Radost lásky a zděšení teologů

Papež vyjádřil bolest nad útokem na francouzský kostel




Česká provincie Tovaryšstva Ježíšova

Res Claritatis

Vysokoškolské katolické hnutí Česká republika

Pastorace na webu



Katolik.cz

KTF UK

Stránky pro animátory seniorů

Návštěva papeže v České republice





 
Rozhovory

  

24.2.2016 

Na rovinu

s odcházejícím ředitelem Vatikánského rozhlasu, P. Federicem Lombardim SI

Česká sekce RV

Generální ředitel Vatikánského rozhlasu, O. Federico Lombardi z Tovaryšstva Ježíšova, po pětadvaceti letech svoji službu tento měsíc končí. Do rozhlasu přišel v roce 1990 jako programový ředitel a v roce 2005 se stal jeho generálním ředitelem. Mezitím byl v roce 2001 pověřen také vedením Vatikánského televizního centra, kde působil až do roku 2013, a od roku 2006 je ředitelem tiskového střediska Svatého stolce, kde ve své funkci pokračuje. Vedoucí zpravodajské redakce Vatikánského rozhlasu Roberto Piermarini jej v souvislosti s nastávajícími změnami požádal o bilanční rozhovor, ve kterém o. Lombardi dává nahlédnout do zákulisí tohoto vatikánského média.

„Když jsem přišel do rádia vůbec jsem vatikánské prostředí neznal. Avšak ještě předtím než jsem se stal provinciálem italských jezuitů, působil jsem přes deset let v redakci časopisu Civiltà Cattolica a stejně jako ostatní jezuité přede mnou (mám na mysli zejména bývalého ředitele o. Marteganiho a Tucciho) jsem tak dostal optimální průpravu, jak čelit otázkám informace a komunikace v rámci služby papeži a Svatému stolci. Kromě toho, že jsem nepřetržitě a zblízka sledoval činnost papeže, jako nikdy předtím, byl pro mne jednou z nejvíce podmanivých novinek světový horizont informační činnosti rádia a obrovská mezinárodní dimenze pracovního kolektivu, personálu šedesáti národností nejrůznějších kultur, jazyků a abeced. Musel jsem si navíc zvyknout na jiný druh vyjadřování než předtím. Nikoli dlouhé a bohatě dokumentované, nýbrž krátké články, které lze říci za jednu či dvě minuty. Vyjadřování více syntetické a co nejjasnější. V tom mi myslím trochu pomohlo moje matematické vzdělání. V prvních patnácti letech od roku 1991 do roku 2005 jsem byl programovým ředitelem, a převažujícím aspektem mojí práce byla pozornost věnovaná obsahu informací, ale neméně také snaha být v živém kontaktu s jednotlivými redakcemi a mnoha lidmi, kteří je tvořili. Velmi intenzivní a hluboké lidské vztahy, zvláště s redaktorkami a redaktory, ale také s techniky, s nimiž jsem měl časté kontakty, i když nespadali přímo pode mě. Musím říci, že toto byla asi „nejšťastnější“ perioda, kdy jsem se mohl opravdu naplno věnovat poslání Vatikánského rozhlasu, od rána do večera prakticky denně, téměř bez přestávky.“

Potom jste však měl i jiné úkoly...

„To je pravda. Představení mne z různých důvodů pověřili také vedením Vatikánského televizního centra (CTV) a od roku 2006 přibylo také tiskové středisko. Od roku 2005, s odchodem otce Borgomea, jsem byl jmenován generálním ředitelem, což byl vzhledem k tomu předchozímu z určitých hledisek více administrativní úkol, který nutil k omezení kontaktu s lidmi a byl tudíž v určitém smyslu také více slučitelný s dalšími úkoly, které mi mezitím byly svěřeny a které si přirozeně žádaly značnou část mého času. Vcelku vzato jsem normální den dělil více či méně takto: první část dopoledne a druhou část odpoledne či večer jsem byl v rozhlase, během poledne v tiskovém středisku a Vatikánském televizním centru. Bylo dost co dělat, ale nikdy jsem nepomyslel na to, že bych odešel z Vatikánského rozhlasu. To bylo poslání, kvůli kterému mne představení poslali sloužit do Vatikánu. Vždycky jsem jej považoval za první a zásadní a vždycky jsem se snažil věnovat péči lidem, kteří mi byli svěřeni. Přirozeně jsem se snažil pracovat s maximálním nasazením i v jiných velmi důležitých věcech, ale mým domovem byl ve Vatikánu vždycky rozhlas.“

Během tolika let jistě nechyběly těžkosti...

„Těžkosti nechybějí nikdy. Nejvíce pohnutým časem, pokud se týká rozhlasu, byly diskuse a obvinění z takzvaného „elektrosmogu“ kvůli vysílacímu centru v Santa Maria di Galeria. Otázka vybuchla koncem Velkého Jubilea, v lednu roku 2001, a byla žhavá několik měsíců až do léta, potom pokračovala dlouho, ale s menší intenzitou. Přirozeně bylo velice tvrdé čelit – zajisté nespravedlivému – obvinění z páchání zla, dokonce ze zabíjení dětí. Avšak naštěstí jsme měli svědomí v pořádku a myslím, že právě proto jsme byli s to podávat důkazy zodpovědně, trpělivě s morální váhou a vědeckou kompetencí.“

Co vás během těchto let nejvíce těšilo a co nejvíce mrzelo?

„Největší radostí pro mne byly ohlasy posluchačů, kteří, ačkoli žili v těžkých situacích, dokázali nám dát najevo svoji vděčnost za naši službu. Vzpomínám na dopisy jedné dobrovolné laické zdravotnice v Somálsku, osamocené uprostřed muslimského světa, která nás denně poslouchala... Vzpomínám si na 40 tisíc děkovných dopisů, které přišly z Ukrajiny hned po pádu sovětského režimu. A takových případů lze vypočítat mnoho. Na druhé straně mne nejvíce mrzelo, že jsem nemohl uskutečnit dlouho plánovaný záměr zavést vysílání v hausštině, o což velice intenzivně žádali biskupové ze severní Nigérie, tedy z regionu, který je dnes, jak víme, dějištěm násilí a napětí, kde řádí Boko Haram. Už jsme měli všechno připraveno, prakticky s nulovými náklady ve spolupráci s dobrovolnými nigerijskými spolupracovníky a řeholníky v Římě a pořady realizovanými ve studiu katolického rozhlasu v Nigérii. Vysílání by bylo dobře slyšitelné a jediné náklady byly potřeba na elektrickou energii na vysílání, ne více než 10 tisíc euro ročně, tedy méně než 30 euro na den. Uskutečnili jsme již první vysílání, ale bylo mi nařízeno jej zastavit, a to z obav, aby se (Vatikánský) rozhlas „nerozrůstal“... Pro Nigerijce to bylo velmi těžké zklamání. Podle mne to bylo chybné rozhodnutí, odporující chápání opravdových lidských a církevních potřeb, na které jsme mohli odpovědět skromně, ale významně pozorností a podporou chudého a zkoušeného obyvatelstva.“

Kromě tohoto neúspěchu má však v tomto směru Vatikánský rozhlas za sebou dlouhou historii...

„Ano. Toto byl typický případ služby, jejíž poskytnutí bylo možné, a mohu říci, že dosud možné je prostřednictvím krátkých radiových vln. A to je důvod, proč jsme my – i já osobně – úporně až dodneška bránili jejich používání a jsem nesmírně vděčný kolegům z vysílacího centra Santa Maria di Galeria, kteří svůj úkol zastávají s mimořádnou kompetencí a oddaností, a zachovávají provozuschopnost tohoto centra s minimálními náklady. Je to svého druhu klenot! Je mi přirozeně jasné, že komunikační technologie otevřely nové velice důležité prostory, které jsou vitální a dnes vládnou a ke kterým je třeba absolutně nezbytné orientovat mnoho zdrojů. Jakousi DNA Vatikánského rozhlasu a jeho poslání, od jeho počátku a zejména v době pronásledování církve totalitními zvláště komunistickými režimy, byla však především služba utlačovaným křesťanům, chudým a menšinám v nouzi spíše než absolutní poddanost maximální poslechovosti. Přirozeně, že míru poslechovosti je třeba brát v úvahu, ale není to všechno. Doufám, že se na to nezapomene ani během nadcházejícího rozlišování týkajícího se vývoje vatikánských sdělovacích prostředků. Je to velká výzva, totiž jak mít opravdu na zřeteli chudé a bojovat proti kultuře odpisu ve světě nových komunikací.“

Souhlasíte však s tím, že reforma vatikánských sdělovacích prostředků je nezbytná, a že se tím hluboce změní Vatikánský rozhlas, jak jste jej poznal?

„Zajisté, velká evoluce komunikací dolehla i na vatikánská média, a proto je reforma nezbytná a je třeba ji realizovat odvážně, uváženě a s ohledem na novou kulturu a nové technologie, kterými se vyznačuje. Proto jsme také od devadesátých let ve Vatikánském rozhlase vyvinuli velkou snahu, abychom vstoupili do světa digitální komunikace a multimediálnosti. Nemysleli jsme pouze na produkci audioprogramů, ale rozvinuli jsme také velký mnohajazyčný web a jsme přítomni na síti různými způsoby, včetně intenzivního zapojení do sociálních sítí. Přešli jsme tak od jednosměrné komunikace k interakci. Proto jsem při oslavách 75. výročí Vatikánského rozhlasu v roce 2006 řekl, že se sice dosud jmenujeme Vatikánský rozhlas, ale ve skutečnosti jsme již byli víc než rozhlas v úzkém smyslu slova. Stali jsme se významným mnohojazyčným a mnohokulturním produkčním centrem informací a formace, poskytujícím svoje služby těmi nejvhodnějšími technologiemi a způsoby, abychom dosáhli k publiku různých částí světa. Podobně jako to zamýšlel Pius XI. spolu s Marconim, za použitím technologií v té době inovativních, jednali jsme dnes stejně i my. Měl jsem rád jméno Vatikánský rozhlas, které má dlouhou historii, ale poslední dobou jsem vnímal toto jméno jako určitou léčku, zdroj nedorozumění, protože mohlo působit dojmem, že jsme zůstali zablokováni pouze u audioprogramů pro tradiční rozhlasové vysílání, což přirozeně posilovalo námitky kritiků, kteří nás obviňovali, že činnost jediného a navíc tradičního média stojí příliš mnoho. To nebyla vůbec pravda, stačí si prohlédnout náš web a je to zřejmé. V každém případě však myslím, že dnes bude správné jít za jméno Vatikánský rozhlas, abychom se zbavili tohoto nedorozumění. V probíhající reformě k tomu přirozeně dojde.“

Díváte se tedy na tuto reformu pozitivně?

„Reforma je určitě vítaná. Pokaždé, když mi říkali, že je Vatikánský rozhlas třeba vylepšit a změnit – např. na známých schůzích rady patnácti kardinálů posuzujících ekonomickou situaci – odpovídal jsem, že o to je nutné usilovat neustále, ale že je třeba, aby se tak dělo v kontextu zdokonalení a reformy všech vatikánských médií, neboť vznikala odděleně, mají za sebou různou historii a svá specifika a nyní jsme vstoupili do multimediálního světa a digitální konvergence. Plně tedy souhlasím s tím, aby se pokračovalo, a domnívám se, že tato souhrnná koncepce byla přijata a je správná.“

Často byla řeč o ekonomických úsporách, které by tato reforma měla přinést...

„To je pravda, i když netřeba zapomínat, že snaha o úspornost nezačala dnes. Ve Vatikánském rozhlase byl roku 2003 přijat plán regulace a snížení celkového personálu, zejména s využitím technologických změn, ale aniž by byl někdo propuštěn. Vedlo to ke snížení stavu o 70 míst (v důsledku odchodů do důchodu), avšak při zachování produkce, a dále ke zčásti již předpokládané redukci vysílání na krátkých vlnách a zčásti k určitým - nepochybně možným - úsporám v důsledku racionalizace a dobré správy určitých aktivit. Pochybuji však, že bude možné dosáhnout nějakých radikálních úspor bez zřeknutí se něčeho důležitého. Pokud jde o rozhlas, tak ten poskytuje také značné množství různých služeb, které nejsou spojeny jenom s rozhlasovou produkcí. Jsou to například: ozvučování papežských vystoupení a jiných vatikánských aktivit, dokumentační služba nejenom vlastních redakcí, ale také jiných vatikánských a nevatikánských médií, reprezentování Vatikánu ve světě mezinárodního televizního i rozhlasového vysílání, tlumočení a překlady do různých jazyků na požádání státního sekretariátu atd. Všechny tyto služby je možné reorganizovat a přerozdělit v širším kontextu reformy, ale pokud nemají být zrušeny, budou potřebovat personál a nástroje stejně jako dřív a v určitých případech ještě více. Náklady tedy potrvají i nadále, i když nebudou připisovány Vatikánskému rozhlasu. Řečeno úhrnem netřeba si dělat iluze, že lze dělat mnohem více a lépe a to s menšími náklady. Komunikace něco stojí a bude stát i nadále. Je však správné a nezbytné do ní nadále investovat, nemá-li být reforma uzavřena do příliš těsného rámce.“

Další krok reformy předpokládá, že se sloučí Vatikánský rozhlas a Vatikánské televizní centrum. Vy znáte i Vatikánské televizní centrum, k čemu vlastně dojde?

„Tyto vyhlídky, jež jsou zcela přirozené, mne velice těší. Jak jste zmínil, byl jsem jedenáct let ředitelem Vatikánského televizního centra, které bylo pro mne - po Vatikánském rozhlasu - jakousi druhou rodinou. V tomto období bylo mým posláním prosazovat jejich synergii, ale nikdy se nepomýšlelo na integraci. Snažil jsem se o dobrou spolupráci bez směšování odlišných identit obou institucí. Určitá integrace je však, jak jsem již řekl, přirozená. Sledujeme-li přímý televizní přenos, vidíme obraz a slyšíme zvuk, papežova slova. Doposud byla tatáž událost produkována po obrazové stránce jednou institucí (CTV) a po zvukové stránce druhou (RaVat). To je divné, že? Ne náhodou se skoro ve všech zemích mluví o Radiotelevizi. Ve skutečnosti jsme vždycky pracovali v těsné spolupráci. Další dimenzí, kde jsme začali úzce spolupracovat byl internet. Kanály Youtube a Videonews vatikánských událostí byly rozvíjeny společně. Lidé se znají a jsou zvyklí pracovat společně. Nebudou mít proto potíž cítit se ještě těsněji propojeni. Dovolím si jen poznamenat, že nevelký počet pracovníků Vatikánského televizního centra zaručoval vždy velkou pohotovost, pohyblivost a snadný rozvrh. „Hierarchický žebříček“ byl velice krátký a proto se snadno rozhodovalo a jednalo. Složitějšímu a většímu organismu by mohlo hrozit, že bude trochu těžkopádnější. Myslím, že jednou z velkých výzev reformy je integrace a koordinace různých mediálních center tak, aby nebyla přetěžována a komplikována. Doufám, že se to povede.“

Co jsou podle vašeho názoru hlavní poklady, které Vatikánský rozhlas předá nové instituci vatikánských médií?

„Zmínil bych zejména dva: kulturní a lidský. Z kulturního hlediska Vatikánský rozhlas rozvinul a ve své historii uchoval výjimečné bohatství mnohajazyčné a mnohakulturní komunikace za účelem inkulturace učení papeže a církve v mnoha různých kulturách, téměř ve čtyřiceti jazycích, v patnácti různých abecedách, jak je zřejmé při pohledu na internetové stránky. Jde o cennou zkušenost z církevního hlediska, laboratoř jednoty v různosti, jednoty poslání, různosti jazyků. Život ve Vatikánském rozhlase je škola katolické univerzality. Mám za to, že tuto univerzalitu je třeba zachovat, a jsem rád, že to bylo zahrnuto také do plánů reformy. Myslím, že nějaká redukce z důvodů ekonomických úspor by tady byla skutečným ochuzením vatikánské komunikace. Mám za to, že vytříbený smysl pro misionářskou dimenzi církve bude hledat cesty nikoli k redukci této univerzality, ale spíše k jejímu obohacení. Ukázkou toho je nedávné otevření nové internetové stránky Vatikánského rozhlasu v korejském jazyce, což jsem si dlouho přál a nakonec se podařilo uskutečnit bez dodatečných nákladů na personál díky podpoře velvyslanectví Korejské republiky u Svatého stolce a Biskupské konference Korejské republiky. Jsem velmi rád, že prefekt Sekretariátu pro sdělovací prostředky a Státní sekretariát tento projekt přijali kladně. Myslím, že tímto směrem je možné a potřebné pokračovat při otevírání nových perspektiv našeho poslání.“

Mluvil jste také o lidském pokladu. Co jste tím mínil?

„Mám na mysli, že pracovní kolektiv Vatikánského rozhlasu i přes svoji výjimečnou složitost vzhledem k věkovému a kulturnímu složení prošel dlouhou a nesnadnou cestou konverze – individuálně i v rámci operativních skupin – při přechodu od tradičních technologií a způsobů práce k těm dnešním. Když jsem přišel do rozhlasu používali se psací stroje a magnetofony. Dnešní mládež už ani neví, co to bylo. Vzpomínám si na jednu cestu do Švýcarska s pracovní skupinou techniků a redaktorů, abychom viděli a poznali první systémy digitální produkce a editace zvuku, abychom si vybrali ten svůj. Jak dlouhou cestu jsme ušli! A dnes je tu více než tři sta zasvěcených a motivovaných lidí, kteří si přejí nadále sloužit Svatému stolci svými lidskými a profesionálními schopnostmi a svým církevním zaujetím. Je nezbytné jim co možno nejvíce být nablízku a doceňovat je. Činitelé zodpovědní za reformu se vícekrát vyslovili za stabilitu pracovních míst a myslím, že mají v úmyslu nabídnout lepší možnosti i profesionální kvalifikaci. To je moc dobře. Nyní, kdy se reforma dala do pohybu, pokud se podaří také odblokovat nyní poněkud prodloužené období neposkytování spravedlivých stálých pracovních smluv a adekvátnějšího pracovního ohodnocení, přispěje to ke klidu na práci a k nadšenému nasazení všech na nových cestách a při vyrovnávání se s novými výzvami církevní služby.“

Byl jste posledním jezuitským ředitelem Vatikánského rozhlasu. Jak prožívají tuto situaci jezuité?

„Díky za zmínku o službě Tovaryšstva Ježíšova ve Vatikánském rozhlase. To je důležitý aspekt více než osmdesátiletých dějin této instituce, kterou hned na počátku papežové svěřili jezuitům. Vystřídali se zde významné postavy: například Gianfranceschi, Soccorsi, Stefanizzi, Martegani, Tucci, Borgomeo a mnozí jiní, jako Pellegrino, Farusi, Quercetti, Maffeo, Giorgianni, Moreau, Matis a v nedávné době Arregui, Gemmingen, Koprowski atd. Všichni tito lidé byli šťastní, že mohou velkodušně papeži a církvi věnovat svoje nejlepší síly a v některých případech doslova svůj život. Dovolím si říci také pár slov o duchu této služby, kterou jsme konali vždycky s hrdostí a opravdu nezištně. Nikdy jsme to nepředhazovali, ale je pravda, že skupina jezuitů sloužících ve Vatikánském rozhlase není zařazena z platového hlediska mezi normální vatikánský personál, a kompenzace, která se poskytuje jejich komunitám, je vzhledem k ostatnímu, laickému i řeholnímu personálu, počítána podle dosti nízkých standardů, což umožňuje určitou nikoli bezvýznamnou ekonomickou úsporu. A mohl bych také dodat, že nést odpovědnost za instituci, jejíž náklady jsou z její povahy značné a která nemá prakticky žádný zisk, vytváří poněkud nepohodlnou situaci, v níž je třeba se neustále dožadovat mnoha peněz bez možnosti nějaké přinést. Nemnozí by tuto situaci s ochotou celá desetiletí snášeli a ještě přitom byli vystavováni kritikám a námitkám. Dělali jsme to však bez pochybností s vírou v poslání, které nám bylo svěřeno, a myslím, že jsme navzdory všemu společně s našimi drahými kolegy a kolegyněmi, zaměstnanci, redaktory a techniky udělali kus dobré práce. Papež dal nyní v kontextu reformy najevo, že si přeje, aby na poli komunikace jezuité setrvali ve své službě. Nebude-li však už existovat Vatikánský rozhlas, který jim byl svěřen na základě Statut, je třeba se dobrat toho, jak zřetelně identifikovat novou oblast odpovědnosti jezuitů. To je otevřená otázka, které jsou si v Sekretariátu pro sdělovací prostředky plně vědomi a kterou zajisté prohloubí v dialogu s představenými Tovaryšstva Ježíšova. Jezuité mezitím budou pokračovat klidně v práci spolu se svými kolegy a nést odpovědnost v oblasti redakčních, informačních a komunikačních aktivit v kompetenci programového ředitele, aby proces obnovy proběhl co nejlépe. Jdeme tedy vpřed s důvěrou, protože cesta bude jasnější, budeme-li se jí ubírat společně s maximální dobrou vůlí.“

Říká o. Federico Lombardi, odcházející generální ředitel vatikánského rozhlasu v bilančním rozhovoru na rozloučenou.

Přeložil Milan Glaser.

 odeslat článek     vytisknout článek


Související články
29.2.16 Mons. Becciu: Vatikánský rozhlas má za cíl šířit křesťanské poselství
27.2.16 Alberto Gasbarri: Církev nemůže provozovat média podle kritérií tohoto světa
22.2.16 Změny ve Vatikánském rozhlasu
1.4.14 Digitalizován zvukový archiv papežských promluv
29.9.12 Novinář musí mít Mariinu víru



Hlavní stránka | Zprávy | Svatý otec | Publicistika | Rozhovory | Homilie | Seriály | Speciály | Zvukový archiv | Denní programy
Redakce | Frekvence | Fotogalerie


Copyright © 2003-2016 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@vatiradio.va.
Administrace: česká sekce Vatikánského rozhlasu. Technická realizace: Pavel Brestovský.

 
Záznam aktuálního pořadu ve formátu Real Audio  

Záznam aktuálního pořadu ve formátu MP3  

Český kanál Rádia Vaticán na You Tube  

Archív denních pořadů ve formátu Real Audio  
 Zprávy
Papež František v Polsku – 1. den

Zahajovací mše svatá Světových dnů mládeže

Papežské videoposelství mládeži brownsvillské diecéze

Aleppo volá Krakov

Papež vyjádřil bolest nad útokem na francouzský kostel

Cena ECHO Klassik pro Papežský sbor Sixtinské kaple

Papežská kondolence do Japonska

Papež František navštívil generální kurii Tovaryšstva Ježíšova

Sekretář organizačního výboru SDM v Krakově: Svět nevytvářejí pouze lidé

Kardinál Tauran: Smrt nemá poslední slovo

Papež: Naléhavou modlitbou nepřesvědčujeme Boha, nýbrž posilujeme svoji víru a trpělivost

Římský biskup se setká s polskými biskupy bez účasti médií

 Nově na webu
Svatý otec: Polský národ se vyznačuje pamětí

Publicistika (Komentáře "Církev a svět"): Radost lásky a zděšení teologů

Publicistika (Reportáže, reflexe, sloupky): Kdo jsou dnešní mladí lidé a co hledají?

Rozhovory: S islámem se podvratně manipuluje

Homilie: Cyklus homilií dočasně přerušen

Archiv zpráv červenec 16
    123
45678910
11121314151617
18192021222324
25262728293031

Starší zprávy >

Náš tip

Amoris laetitia činí krok směrem, kterým se vydal Wojtyla

Kněžská duchovní obnova 2016

Pohledem Panny Marie Guadalupské