Bagdád.
Lidé v mnoha částech světa jsou nevinnými oběťmi vlekoucích se konfliktů, které nechávají veřejné mínění lhostejným – papež František o tom mluvil ve svátek Nanebevzetí P. Marie, když prosil o slitování, pochopení, mír a svornost. Mezi vleklé a neutěšené patří také situace milionů iráckých uprchlíků, nucených žít v krajní nouzi. Hovoří apoštolský nuncius v Iráku, arcibiskup
Alberto Ortega Martín:
„Ano, humanitární situace je těžká kvůli vysokému počtu vysídlenců, kterých je zhruba tři a půl milionu. K tomu přistupuje silná ekonomická krize a další problémy, s nimiž se země potýká. Spojené národy sice usilovaly o řešení, ale žádost o finanční prostředky byla vyslyšena jen částečně, nepokrývá ani polovinu potřeb. Jak papež opakovaně upozorňuje, mnoho peněz se investuje do zbraní, ale potřebám konkrétních lidí se nedostává stejné pozornosti.“
Můžete nám povědět, jaká je situace křesťanů obecně?
„Mnoho vytrpěli. Z Mosulu a z Planiny Ninive museli odejít všichni. Mnoho jich odjelo do zahraničí, mnoho do Kurdistánu. Počet křesťanů v zemi se bohužel snížil, ale v Bagdádu jich také mnoho zůstává. Snažíme se je povzbudit, dodat jim naději, protože jsme přesvědčeni, že jejich přítomnost je důležitá nejen pro církev, ale také pro společnost. Na druhou stranu, pokud chtějí zůstat, potřebují bezpečí, práci a obydlí.“
Mnoho se mluví o tom, že příští etapou v Iráku má být dobytí Mosulu, který je stále ještě v rukou tzv. Islámského státu. Očekává se, že tato ofenzíva humanitární situaci ještě zhorší?
„Na humanitární úrovni se očekává velmi silný nápor a činí se na něj přípravy, protože v této věci není možné improvizovat. Počítá se s tím, že během krátké doby může přibýt dalších milion uprchlíků. Je to situace, která nemá obdoby. Bude to ohromná výzva.“
Přijel jste na svou misi do Iráku teprve nedávno. Jakou jste si vytvořil představu o přítomnosti a budoucnosti této země?
„Je to země mnoha možností, pokud jde o schopnosti a bohatství, ale bohužel prochází krizí. Je pro mne stále zřejmější, že největší úkol, jaký má před sebou, je smíření: na jedné straně jde o to potlačit extrémismus, je třeba jít ke kořenům problému, budovat společně společnost, v níž má každý své místo, kde se pracuje společně, kde probíhá dialog. Na těchto frontách se hraje o budoucnost země a křesťané – jakkoli jsou v početní menšině – chtějí přinést svůj nezanedbatelný podíl.“
(job)
odeslat článek
vytisknout článek
