Nový portál Vatikánského rozhlasu

Upozorňujeme, že aktuální program České sekce Vatikánského rozhlasu již najdete pouze na našich nových internetových stránkách

https://www.vaticannews.va/cs.html

Portál radiovaticana.cz bude dále sloužit jako archiv starších vysílání České sekce (roky 2007-2020). V sekci Podcast na našich nových stránkách naleznete archiv denních pořadů Vatikánského rozhlasu v češtině od listopadu roku 2018.

Přejít na stránky Vatican News
VaticanNews.va

   29. 3. 2024

RSS  RSS zpráv  Podcast denních pořadů       

Hlavní stránka

Zprávy

Svatý otec

Publicistika

Rozhovory

Homilie

Seriály

Speciály

Zvukový archiv

Denní programy


Redakce

Program

Frekvence

Fotogalerie

Technika

Historie

Kontakty


Anketa


O webu

Rozhovory online

Rozšířené hledání

Odkazy


Zasílání novinek

Nejčtenější



Cirkev cz Liturgie cz Rádio Proglas TV Noe Česká provincie Tovaryšstva Ježíšova Res Claritatis Vysokoškolské katolické hnutí Česká republika Pastorace na webu Katolik.cz KTF UK Stránky pro animátory seniorů NAVRCHOLU.cz
 
Zprávy

 Cesty mimo Itálii 

1.10.2016 

Papež v Gruzii a Ázerbájdžánu – 2. den

Tbilisi. 1. „Přijímat a přinášet útěchu – toto je naléhavé poslání církve,“ řekl Petrův nástupce v homilii při dopolední mši na tbiliském stadionu za účasti asi 7 tisíc lidí.
2. „Manželství je to nejkrásnější, co Bůh stvořil,“ řekl papež v improvizované promluvě na odpoledním setkání s kněžími, seminaristy, zasvěcenými osobami i laiky.
3. Vrcholným ekumenickým momentem byla podvečerní návštěva římského biskupa v gruzínské patriarchální katedrále Sveticchoveli.

ad 1. Papež František sloužil mši svatou z liturgické památky sv. Terezie z Lisieux, učitelky církve, na tbiliském stadionu Meskhi, pojmenovaném po nejlepším gruzínském fotbalistovi. Zúčastnil se jí chaldejský patriarcha Louis Raphaël Sako a chaldejší biskupové, kteří se účastní synodu své církve, ale zejména věřící arménské katolické církve a dalších křesťanských vyznání. Mezi sedmi tisíci přítomných nechyběli ani občanští představitelé.
Svatý otec kázal o ženách a matkách předávajících víru, o Boží útěše, a o prostotě srdce, jež člověka otvírá k chápání Boha.

Tady v Gruzii je mnoho žen a matek, které uchovávají a předávají víru, kterou v této zemi zasela svatá Nina, a přinášejí čerstvou vodu Boží útěchy do vyprahlých a konfliktních situací. To nám pomáhá chápat krásu toho, co dnes říká Pán v prvním čtení: „Jako matka utěšuje svého syna, tak já vás potěším“ (Iz 66,13). Jako na sebe matka bere tíhu a námahy svých dětí, tak má Bůh v oblibě brát na sebe naše hříchy a náš nepokoj; On, který nás zná a nekonečně miluje, vnímá naši modlitbu a dovede osušit naše slzy.

Pramenem pravé útěchy je Boží přítomnost, která osvobozuje od zla, přináší pokoj a radost, pokračoval papež František. Abychom takto mohli žít, je třeba dělat v životě Pánu místo, otevírat mu brány:

Existují brány útěchy, které je třeba nechávat stále otevřené, protože Ježíš jimi rád vstupuje: evangelium, které denně čteme a nosíme s sebou, tichá modlitba a adorace, zpověď, eucharistie. Těmito bránami vstupuje Pán a dává věcem novou chuť. Když se však brána srdce zavře, Jeho světlo nevstoupí a ocitáme se v temnotě. Zvykáme si pak na pesimismus, na nezdary a na skutečnosti, které se nikdy nemění. A nakonec se uzavíráme do smutku, v podzemí úzkosti, osamoceni v sobě. Pokud však otevřeme brány útěchy dokořán, vejde světlo Páně!

Boží útěcha je však také ve společenství, ve společenství církve, jež je domovem útěchy, a která volá každého jednotlivce, aby těšil ty, kdo toho mají zapotřebí, kdo strádají, jsou malomyslní a sklíčení. Přijímat a přinášet útěchu je naléhavým posláním církve, zdůraznil papež. Přítomné vybídl, aby se neuzavírali do církevního „mikroklimatu“, ale měli odvahu otevírat brány a vycházet ze sebe. Připomněl také, že podmínkou k přijetí Boží útěchy, je stávat se maličkým jako dítě, které si nezakládá na sobě, a proto pro něj není zatěžko „chápat Boha“.

Blahoslavené jsou ty křesťanské komunity, které žijí touto ryzí evangelní jednoduchostí! Chudé na prostředky, bohaté Bohem. Blahoslavení jsou pastýři, kteří se nevezou na logice mondénního úspěchu, ale sledují zákon lásky: přívětivost, naslouchání a službu. Blahoslavená církev, která se nesvěřuje kritériím funkčnosti a organizační efektivnosti a nestará se o návratnost. Malé gruzínské stádce, věnující se činorodé lásce a formaci, přijmi pobídku Dobrého Pastýře, svěř se Mu, aby tě vzal na ramena a potěšil tě!

Svoji homilii papež končil za použití několika citací ze spisů sv. Terezie z Lisieux:

Ona nám ukazuje „malou cestu“ k Bohu, „odevzdanost malého dítěte, které bez obav usíná v náručí svého Otce“, protože „Ježíš nežádá velké činy, ale jen odevzdanost a vděčnost“ (Autobiografické spisy, rukopis B, Dějiny duše, str. 182). Bohužel však – psala tehdy, ale platí to i dnes – Bůh „nalézá málo srdcí, která se mu bezvýhradně odevzdávají, která chápou celou něhu jeho nekonečné lásky!“ (tamt., str.183). Mladá světice a učitelka církve však byla expertkou na „vědu lásky“ (tamt.) a učí nás, že „dokonalá láska záleží v tom, abychom snášeli chyby druhých, abychom se nedivili jejich slabostem, povzbudili se nejmenšími úkony ctností, které u nich vidíme“; a současně nám připomíná, že „láska nesmí zůstat uzavřena na dně srdce“ (tamt., rukopis C, str. 215). Prosme dnes všichni společně o milost jednoduchého srdce, které věří a žije v mírné moci lásky; prosme, abychom žili klidnou a naprostou důvěrou v Boží milosrdenství.

PLNÉ ZNĚNÍ papežovy HOMILIE je ZDE

V závěru liturgické slavnosti oslovil Svatého otce a přítomné apoštolský administrátor pro kavkazskou oblast biskup Giuseppe Pasotto. Poděkoval za papežovo učení, které vybízí kráčet k náročným cílům a „proti proudu“, avšak probouzí nadšení, protože je pravé a evangelní.
Papež František před modlitbou Anděl Páně poděkoval za tato slova a pozdravil všechny přítomné.

ad 2. Po obědě na apoštolské nunciatuře pokračoval hutný program dnešního odpoledne v latinském kostele Nanebevzetí Panny Marie, kde se shromáždili kněží, řeholníci a seminaristé. Kostel v neogotickém stylu vybudovali kapucíni za podpory Vatikánu na počátku 20. století. Sovětský režim jej zkonfiskoval. Znovu byl vysvěcen až na prahu nového tisíciletí, 15. srpna 1999. Podobně jako tento chrám, povstávala z prachu také místní katolická komunita. První gruzínský kněz byl vysvěcen v roce 1998. Posléze následovali čtyři další. Dnes se připravuje na kněžství osm bohoslovců. Místní komunitě slouží také devět trvalých jáhnů. Z řeholních společenství přišly do země na počátku 90. let nejprve misionářky lásky Matky Terezy a téměř současně další dva charitativní řády, otcové kamiliáni, kteří za přispění italské charity vybudovali v Tbilisi polikliniku Redemptor Hominis, a otcové stigmatini (Congregatio a Sacris Stigmatibus Domini Nostri Iesus Christi), kteří ve městě Batumi a Kutaisi kromě farní pastorace pečují o staré lidi, děti a mladé ze složitých poměrů a o bezdomovce. Ve městě Akhaltsikhe, nedaleko tureckých hranic, působí také komunita bratří kapucínů.

Odpolední setkání Svatého otce s gruzínským katolickým společenstvím, které čítá 30 až 40 tisíc věřících tří různých obřadů, zahájila čtyři svědectví. Promluvili zástupci rodin a mládeže a rovněž gruzínský seminarista, který vyzdvihl důležitost tbiliské katolické univerzity (“Sulkhan Saba Orbelliani”). V této instituci, založené roku 2010, na čtyřech fakultách (teologie, práva, turismus) studuje také tisícovka pravoslavných posluchačů, poznamenal v souvislosti s ekumenickými snahami. Za komunitu arménských katolíků v Gruzii vystoupil jeden z kněží, který poukázal na její nelehkou situaci. V Tbilisi zatím nemá vlastní kostel, a proto využívá farní kostel sv. Petra a Pavla, druhý katolický kostel gruzínského hlavního města, který před sedmnácti lety navštívil Jan Pavel II. Papež František reagoval na pronesená svědectví a mluvil spatra o tom, jak upevnit víru v zasvěceném životě i manželství:

„V životě každého z nás nastaly – anebo nastanou – temné chvíle. Prožívají je také zasvěcené osoby. Když se zdá, že nejdeme dál, máme problémy se soužitím v komunitě anebo diecézi, je třeba se zastavit a zamyslet. Upamatovat se na onen moment, kdy se mne dotkl Duch svatý. Vytrvalost v povolání se opírá o vzpomínku na Pánovo pohlazení a jeho slova: “Pojď. Pojď se mnou”. Radím proto vám všem zasvěceným, abyste se nikdy nevraceli zpět, když se vyskytnou obtíže. A pokud se snad chcete ohlédnout, tak jedině na tento moment, který byl jedinečný. A tak víra i povolání vytrvá.”

“Manželství je to nejkrásnější, co Bůh stvořil”, obrátil se pak Svatý otec ke gruzínským rodinám, “ačkoli dnes na něj útočí jeden veliký nepřítel – teorie genderu”.

„Dnes se vede světová válka, která má zničit manželství. Nikoli zbraněmi, nýbrž idejemi. Je třeba se bránit před ničivými ideologickými kolonizacemi. A pokud jsou v manželství problémy, co nejdříve se usmiřte – dříve, než skončí den – a nezapomínejte na tři slova: dovolíš?, děkuji, promiň.”

Další odpolední zastávkou se stala tbiliská poliklinika Redemptor Hominis, kterou současně s nemocnicí Redemptoris Mater v arménském Ashotsku otevřeli počátkem devadesátých let kamiliáni, vyslaní Janem Pavlem II. V provozu zdravotnického zařízení, které denně navštíví tři stovky pacientů, jim pomáhají řeholnice z kongregace Dcer sv. Kamila a dalších 50 spolupracovníků. Na nádvoří polikliniky očekávali Svatého otce kromě dětí, nemocných a postižených také zaměstnanci gruzínských dvaceti charitativních sdružení. Kromě Charity, kterou gruzínská vláda oficiálně uznala jako neziskovou organizace v roce 1994, to jsou Misionářky lásky, Malé dcery sv. Josefa a komunita Jana XXIII., která ve městě Batumi otevřela azylový dům a léčebnu pro alkoholiky. Petrův nástupce ocenil jejich práci:

„Povzbuzuji vás, abyste pokračovali touto náročnou, ale plodnou cestou. Chudí a slabí lidé jsou “Kristovým tělem”, které se staví před křesťany všech vyznání a vyzývá je, aby ve své činnosti nesledovali osobní zájmy, nýbrž výlučně vnuknutí Ducha svatého.”

Papež osobně pozdravil všechny nemocné, požehnal jim a loučil se slovy:

„Ježíš si vás oblíbil a vciťuje se do trpících lidí, neboť sám snášel utrpení.”

ad 3. První etapa kavkazské apoštolské cesty se dnes večer završila v někdejším hlavním městě a dosavadním duchovním centru Gruzie. Starobylá Mccheta, vzdálená asi 20 km od Tbilisi, se rozkládá na soutoku řek Aragvi a Mtkvari a je obklopena horami. Její osídlení je doloženo již v druhém tisíciletí před Kristem, avšak nejvýznamnější stavby, zapsané na Seznamu světového kulturního dědictví UNESCO, jsou raně křesťanské. Gruzínský král Mirian III. přijal křesťanství z rukou svaté Niny v roce 327 a vyhlásil jej státním náboženstvím.

Právě apoštolka Gruzie také zvolila místo, na kterém měl stát první gruzínský kostel – patriarchální katedrála Sveticchoveli, která po mnoha úpravách získala dnešní podobu na počátku 11. století. Podle legendy uchovává Kristovu nesešívanou suknici, kterou měl od římských vojáků koupit gruzínský Žid Eliáš a odvézt své sestře Sidonii. Ta zemřela s posvátným rouchem v rukou a na místě jejího hrobu vyrostl obrovský cedr. Svatá Nina dala strom porazit a použít na stavbu pilířů původního dřevěného kostela, avšak jeden z pilířů bylo možné zasadit do země až po celonoční modlitbě gruzínské světice. Právě tento sloup, ze kterého se šířilo léčivé světlo, dal jméno katedrále, které v překladu doslova znamená “živoucí pilíř”. Legendu zobrazuje ikona umístěná v chrámě a hojně reprodukovaná ve všech chrámech v Gruzii. Ukazuje anděla se svatou Sidonií vynášející pilíř do oblak, po stranách stojí král Mirian se svojí ženou královnou Nanou, v popředí potom svatá Nino. Gruzínská pravoslavná církev v katedrále Sveticchoveli každoročně právě 1. října uctívá tuto vzácnou relikvii a světí nové biskupy. Chrám byl v minulosti nejenom místem korunovace gruzínských králů, ale také jejich pohřebištěm. Pod oltářem odpočívá deset gruzínských vládců.

Tato velkolepá katedrála nás vybízí, abychom se upamatovali na minulost. Je to více než nezbytné, protože »úpadek lidu začíná tam, kde se vytrácí paměť minulého« (Ilja Čavčavadze, Lid a dějiny)”, citoval papež František gruzínského národního obrozence v úvodu promluvy, která navázala na pozdrav katolika Eliáše II.

„Jemná a soucitná blízkost Páně je tady reprezentována zejména znamením posvátné suknice. Tajemství „nesešívané, v jednom kuse odshora až dolů setkané suknice“ (Jan 19,23), od začátku přitahovalo pozornost křesťanů. Antický Otec, svatý Cyprián z Kartága, prohlásil, že v nesešívané Ježíšově suknici se ukazuje „pojítko svornosti, která neoddělitelně sjednocuje“, onu „jednotu, která sestupuje shůry, tedy z nebe a od Otce a absolutně ji nelze trhat“ (O katolické jednotě církve, 7). Posvátná suknice, tajemství jednoty nás vybízí, abychom zakoušeli velkou bolest nad rozděleními, ke kterým v průběhu dějin mezi křesťany došlo. Jsou to opravdové tržné rány, které byly zasazeny Pánovu tělu. „Jednota, která přichází shůry“, Kristova láska, která nás spojila a darovala nám nejenom svůj šat, ale samo své tělo, nás však zároveň podněcuje k upřímné činorodé lásce a vzájemnému porozumění, abychom tyto rány opět zacelili, oživováni duchem čirého křesťanského bratrství.“

To vše si zajisté žadá trpělivost, připustil papež. Zároveň však nesmíme propadat obavám a malomyslnosti, nýbrž hledat příležitosti k setkání a dialogu.

“Svatý Cyprián tvrdil, že „Kristova suknice, která je jediná, nerozdělená a z jednoho kusu, indikuje nerozdělitelnou svornost našeho lidu, nás, kteří jsme se oblékli v Krista“ (O katolické jednotě církve, 195). Ti kdo byli pokřtěni v Krista, praví přece apoštol Pavel, byli oblečeni v Krista (srov. Gal 3,27). Proto navzdory našim omezením a nehledě na jakýkoli následný historický či kulturní rozdíl, jsme povolání být „jedno v Kristu Ježíši“ (Gal 3,28) a neklást na první místo nesoulad a rozdíly mezi pokřtěnými, protože je opravdu mnohem více toho, co nás pojí než dělí.“

Chci z hloubi srdce poděkovat za přijetí, kterého se mi dostalo, za vaše dojemné svědectví víry a za dobré srdce Gruzínců, loučil se papež se zemí, která jej hostila v minulých dvou dnech.

PLNÉ ZNĚNÍ papežovy promluvy je ZDE

V neděli brzy ráno vatikánská delegace opustí Tbilisi, aby pokračovala do sousedního Ázerbájdžánu.

Další články z podrubriky Cesty mimo Itálii

(RaVat)

 odeslat článek     vytisknout článek


Související články
2.10.16 Náboženství ať jsou úsvitem pokoje
2.10.16 Papež v Gruzii a Ázerbájdžánu – 3. den
2.10.16 Ázerbájdžán – multikulturalismus a komplementarita kultur
1.10.16 Rozdělení mezi křesťany jsou tržné rány zasazené Ježíšovu tělu
30.9.16 Přirozený most mezi Evropou a Asií



Hlavní stránka | Zprávy | Svatý otec | Publicistika | Rozhovory | Homilie | Seriály | Speciály | Zvukový archiv | Denní programy
Redakce | Frekvence | Fotogalerie


Copyright © 2003-2024 Česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.
Administrace: Česká sekce Vatikánského rozhlasu. Technická realizace: Václav Lahoda.

 
Stáhnout záznam ve formátu MP3  

Kanál Vatikánského rozhlasu na YouTube  

Archív denních pořadů ve formátu Real Audio  
 Zprávy
Nové internetové stránky Vatikánského rozhlasu

Bohoslužba k 30. výročí založení Visegradské skupiny a svátek sv. Cyrila a Metoděje ve Věčném městě

Nové Motu proprio zavádí snížení trestu a resocializační programy

Papež: Luštěniny jsou ušlechtilá potravina

Papež připomenul Světový den rozhlasu

Posvátná kniha syrské katolické církve se vrátí do Karakoše

Láska se raduje z růstu druhého člověka, píše papež v poselství k postní době

Papež František: Vytvářejte komunikaci dovolující zahlédnout pravdu věcí

Papež: Kultura setkávání může být východiskem k jednotnějšímu a smířenému světu

Papež František vybízí k solidaritě s křesťany ve Svaté zemi

Jezuitské periodikum La Civiltà Cattolica vyjde také v ruštině

Papež: Kéž nový lunární rok přinese ovoce bratrství a solidarity

 Nově na webu
Svatý otec: Modlitba v každodenním životě

Publicistika: Za skutečnou katolicitu, pluralitu kultur a názorů

Publicistika: 90 let papežského rozhlasu

Rozhovory: Papeže by chtěli všichni

Homilie: Mlčení víry

Archiv zpráv březen 24
    123
45678910
11121314151617
18192021222324
25262728293031

Starší zprávy >

Náš tip

Patris corde

Bratrství se zrodilo z Kříže

Zveřejněna nová encyklika Fratelli tutti