Vatikán.
Papež František zaslal obsáhlé poselství účastníkům Mezinárodního sympozia o hospodaření pro ekonomy a ekonomky mužských i ženských řeholních společenství. Již druhé setkání na této úrovni pořádá v těchto dnech Kongregace pro instituty zasvěceného života a společnosti apoštolského života na Papežské univerzitě Antoniana v Římě a účastní se ho přibližně tisíc řeholníků a řeholnic. Text papežského poselství nadepsaného Uvažovat o hospodaření ve věrnosti charizmatu odkazuje k tématu zmíněné konference a je rozdělen do tří oddílů věnovaných charizmatu, věrnosti a uvažování o hospodaření.
„Charizmata v církvi nejsou něčím statickým a rigidním, nejsou to „muzejní kusy“ – píše papež v úvodu k prvnímu oddílu. Charizmata jsou proudy živé vody (srov. Jan 7,37-39), které zavlažují dějiny a dávají klíčit setbě Dobra. V některých chvílích, pod vlivem jakési neplodné nostalgie – upozorňuje papež – můžeme být pokoušeni »charizmatickou archelogií«. Nepodlehněme tomuto pokušení. Charizma je vždy živá skutečnost a právě proto má přinášet užitek, jak ukazuje podobenství o hřivnách, které král rozdává svých služebníkům (srov. Lk 19,11-26), a rozvíjet se v tvůrčí věrnosti, jak neustále připomíná církev (Vita consecrata, 37). Zasvěcený život je ze své povahy znamením a proroctvím Božího království.
Řeholníci a řeholnice jsou povoláni k prorockému životu nesenému láskou – charis, logikou daru a nezištností – píše dále papež - jsme povoláni vytvářet bratrství, společenství a solidaritu s nejchudšími a potřebnými. Chceme-li být opravdu lidští, jak připomíná Benedikt XVI. musíme vytvářet „prostor pro princip nezištnosti jakožto výrazu bratrství“ (Caritas in veritate, 34). Papež František připomíná, že ďábel vstupuje peněženkami či kreditními kartami a proto je třeba se vyhýbat ďábelské logice zisku. „Musíme se ptát, zda jsme ochotni »špinit si ruce« prací v dějinách dneška, zda naše oči dovedou zkoumat znamení Božího království ve složitých a protikladných záhybech událostí a zda opravdu provázíme muže a ženy své doby, zvláště ty zraněné, kteří leží podél našich cest.
Být věrní znamená ptát se, co od nás dnes žádá Pán. Věrnost nás zavazuje k ustavičnému rozlišování, aby díla, plynoucí z charizmat, byla stále účinnými nástroji umožňujícími druhým zakoušet Boží něhu. Naše díla, jimiž se zaobírá tato konference – podotýká papež – nejsou jenom prostředkem k zajištění udržitelnosti vlastního řeholního institutu, ale patří k plodnosti jeho charizmatu. To znamená, že je třeba se ptát, zda naše díla vyjadřují charizma, kterému jsme se zasvětili či nikoliv a zda odpovídají poslání, které nám svěřila církev nebo ne. Hlavním kriteriem zhodnocení těchto děl není jejich rentabilita, nýbrž to, zda korespondují s charizmatem a posláním, které má institut plnit.
Uvažovat o hospodaření je třeba v pozorném naslouchání Božímu Slovu a dějinám - pokračuje papežské poselství. Znamená to naslouchat šepotu Boha a křiku chudých, těch vždycky chudých i těch nových chudých, pochopit, co Pán dnes žádá a potom jednat s odvážnou důvěrou v Otcovu prozřetelnost (srov. Mt 6,19), kterou měli naši zakladatelé. Úvahy o hospodaření vyžadují specifické kompetence a schopnosti, ale týkají se všech a každého. Není to úkol, kterým lze někoho pověřit, zahrnuje odpovědnost každého. Papež František také poukázal na problémy stárnutí řeholí a z toho vyplývající problémů s jejich vedením, a jako řešení poukázal na již uskutečňovanou spolupráci mezi jednotlivými řády.
V závěru svého poselství se papež opět vrátil k pokušení, které ohrožuje řeholníky také dnes, totiž považovat ekonomické zákony za nezávislé na etice. „Kolikrát jen se úvaha o transformaci nějakého díla nebo prodeji nemovitosti děje na základě analýzy nákladů a zisků a tržní hodnoty – stojí v poselství. - Bůh nás chraň před duchem pouhé funkčnosti a před uvíznutím v léčce hrabivosti! Kromě toho je třeba se vychovávat k odpovědnému odříkání. Nestačí složit slib chudoby, abychom byli chudí. Nestačí stáhnout se do zákopů tvrzení, že nemám nic, protože jsem řeholník, řeholnice, umožňuje-li mi moje řehole dělat vše a těšit se ze všeho, po čem toužím, kontrolovat občanské nadace vybudované na podporu vlastní děl a vyhýbat se tak církevní kontrole. Pokrytectví řeholníků, kteří žijí jako boháči, zraňuje svědomí věřících a poškozuje církev. Je třeba začít od nepatrných denních rozhodnutí. Každý je povolán mít účast na solidárním užívání majetku, pečovat o stvoření a poměřovat se chudobou rodin, které nepochybně žijí vedle nás. Jde o to osvojit si určité návyky či styl ve znamení spravedlnosti a sdílení a usilovně - protože často je pohodlnější opak – přijímat poctivá rozhodnutí s vědomím, že jednoduše děláme jen to, co jsme povinni dělat (srov. Lk 17,10)“ - konstatuje papež v poselství generálním ekonomům mužských a ženských řeholí shromážděných na sympoziu pořádaném vatikánskou Kongregací pro zasvěcený život.
(mig)
odeslat článek
vytisknout článek
