Praha.
Nakladatelství Omega vydalo v posledních dnech jako novinku knihu rozhovorů papeže Františka s A. Torniellim s názvem „Jméno Boží je milosrdenství“. Už začtení do
prvních stránek této knihy ukáže zasvěcenému čtenáři, že se vydavatel pustil do oblasti, ve které se nevyzná a které nerozumí. Je opravdu velmi směšné, jak používá různé termíny z náboženské oblasti, a tak zřetelně ukazuje svou nekompetentnost. Je překvapující (a posiluje to dojem nekompetentnosti), že si nedal překlad (snad z angličtiny) přehlédnout odborníkem.
Uvedu některé příklady k tomu, co jsem napsal. V knize se píše, že „papež Jan Pavel II. blahořečil svatou Faustýnu Kowalskou“. Kdo je trochu obeznámen s touto oblastí, dobře ví, že první krok do „galerie svatých“ je blahořečení, prohlášení za blahoslaveného a pak, často po dlouhém procesu, dochází ke svatořečení, prohlášení za svatého. Čili říkat, že „papež blahořečil svatou“ znamená, že se tento proces „staví na hlavu“.
Jinde se uvádí úsměvná formulace, že „papež František nabyl velkých zkušeností jako pastor v Buenos Aires“. I běžný věřící ví, že „pastor“ je pojem užívaný pro evangelické či protestantské faráře. Titul jedné kritické recenze „z pastora papežem“ – to je opravdu komické! Hovoří to o neuvěřitelné nekompetentnosti, neznalosti a troufalosti něco takového veřejně publikovat!
Jinde se mluví o „papežově vnučce“ – o tom si každý udělá úsudek sám.
Na jiném místě se uvádí „svátost usmíření“.
To jsou jen drobné ukázky šlendriánství, jakých se tu vydavatel dopouští. Nemohl jsem prostudovat celou knihu, ale už tyto směšné omyly radí takovou knihu nekupovat. Za ty peníze to nestojí.
S laskavým dovolením převzato z webových stránek kardinála Miloslava Vlka.
(mig)
odeslat článek
vytisknout článek
