29. 3. 2017

RSS  RSS zpráv  Podcast denních pořadů       

Hlavní stránka

Zprávy

Svatý otec

Publicistika

Rozhovory

Homilie

Seriály

Speciály

Zvukový archiv

Denní programy


Redakce

Program

Frekvence

Fotogalerie

Technika

Historie

Kontakty


Anketa

Sleduji zprávy Vatikánského rozhlasu?

Poslechem na Rádiu Proglas.2474
Poslechem z webových stránek.1622
Četbou textů na webových stránkách.2944
Poslechem i četbou.1700


O webu

Rozhovory online

Rozšířené hledání

Odkazy


Zasílání novinek
Váš e-mail:

Nejčtenější

Evropská unie je dnes povolána k sebezpytování

Nalezne Evropa opět naději? Papežova promluva k evropským politikům

Schválen zázrak na přímluvu fatimských dětí




Česká provincie Tovaryšstva Ježíšova

Res Claritatis

Vysokoškolské katolické hnutí Česká republika

Pastorace na webu



Katolik.cz

KTF UK

Stránky pro animátory seniorů

Návštěva papeže v České republice





 
Publicistika

 Komentáře "Církev a svět" 

15.1.2017 

Povánoční modlitba

Richard Čemus

Že snad není krásnějšího období, na které se člověk těší, než Vánoce, na tom se všichni shodneme. Zdá se, že česká společnost je o Vánocích mnohem víc na měkko, než například Itálie, kde se Vánoce moc neslaví, a dárky se dávají až na Tři krále. Naopak o Vánocích ovládnou v Čechách srdce lidí bytosti, které se jinak v osobním životě běžného Čecha zas až tak moc nevyskytují. Nevěřící člověk si ale těžko dovede představit Vánoce bez Ježíška, Mikuláše, anděla a čerta. Konec konců režisér Strach asi věděl jaké téma vybrat, aby se jeho filmovou pohádkou Anděl Páně cítili všichni osloveni. Skloubil totiž dva prvky, které jsou v české mentalitě nerozdělitelné - Vánoce a pohádka. Leckterému člověku by něco chybělo, kdyby neviděl o Vánocích v televizi pohádku. Že Ježíšek a spol. je ale přeci jenom něco víc než bajka, krásným způsobem ukazuje Václav Neckář ve své písni Ježíšku z dávných dní. S velkým jemnocitem zpěvák vzpomíná na to, jak u Neckářů nikdo neměl tu odvahu vzít dětem víru, že dárky nosí Ježíšek. I Václav sám tuto otázku odklonil, jako by cítil, že by se proti vlastním dětem provinil.

Stejně tak není vánoční stůl bez tradičního kapra a bramborového salátu, i když sotva kdo ví proč. Už dávno se v Čechách zakládaly rybníky - ryba je postní jídlo - a celá tehdejší společnost se postem připravovala na velké svátky. Znal bych to jen z knih, ale vzpomínám si jak se můj táta na Štědrý den postil. Je to skutečně zajímavé, jak se u nás tradice uchovávají, jak máme posvátný strach, aby se nevytratily, nevyhynuly, a v tomto se Čechům podařilo skutečně něco mimořádného, totiž poslat Santu Clause tam, odkud přišel - go home, my máme Ježíška.

Jak dalece jsou Vánoce u nás prodchnuty vírou v Ježíše Krista, jeho vtělení a narození, to mě nepřísluší hodnotit, jistě budou výzkumy, které se tím zabývají. Ale i zesvětštělé Vánoce, mají svoji důležitost. Stávají se jakousi profánní liturgií, kterou moderní člověk potřebuje, nehledě na to, jestli se dopracoval víry nebo ne. Důležité však je, že touží alespoň po povznesení se nad obyčejný všední život a po uskutečnění přání míru, pokoje, radosti a po společenství rodiny.

Ani totalitarní režim nedokázal tuto touhu po posvátnosti lidem vzít. Přivádí mě k tomu objev letošních kalných a neútulných povánočních dnů, do kterých zazněla písen, která dokáže člověka vytáhnout z díry. Jmenuje se Modlitba, a zpívá ji Vojtěch Dyk ve filmu Anděl Páně. Neznal jsem to jméno, ani jsem neměl možnost shlédnout film, ale zaujal mě způsob, jakým se tento 31 letý moderní muž svého úkolu zhostil. Text, melodie a umělcova osobnost tu tvoří dokonalou jednotu, v hloubce, křehkosti ale i síle, v jednoduchosti podtržené prozaickou betonovou zdí coby kulisou. Zvláštní také je, že kamera zůstala po celou dobu písně zaměřena na jeho tvář, jako by vykreslovala jeho portrét a snažila se dobrat toho, co prožívá vnitřně.

Dyk zpíval modlitbu s naprostou přirozeností, řekl bych, že asi jako člověk, který - osloven nečekaně na ulici - nestačí nic fingovat. Vytržený ze života, sotva mu zbyde čas dotáhnout cigaretu, típnout vajgla, a už je tu povel klapky, ohlašující, že se natáčí. Opřen o betonovou zeď zpěvák v zimním anoraku je naprosto přesvědčivý a čitelný: zosobňuje ujištění, že to co zpívá, taky věří. Musel by to být herec tak dokonalý, neřku-li kouzelnik, aby tak dokonale zahrál roli věřícího člověka, kdyby sám nevěřil. Na to ale pronáší slova modlitby vysloveně přirozeně, jako by Bůh byl pro něj chlebem VEZDEJŠÍM. Zde se nic nepředává pod pultem, nic se nepodbízí, neprodává, o ničem se nikoho nepřesvědčuje. Co tu je, tu prostě je, bezplatně, zcela zadarmo, úplně a dokonale.

Je po svátcích a pod stromeček se dárky už nekladou, skončily by s opadaným jehličím nejspíš na smetišti. Už nevoní františek, prskavky vyhasly, už se dojedlo cukroví. Kalná rána s vlezlou zimou vytlačila vánoční romantiku dennodenní cestou autobusem do práce. A přesto právě teď je čas se ptát, co nám po Vánocích zbylo? Návod k hubnutí by bylo přeci jenom málo!? Stojíme s prázdnýma rukama a to nejcennějši máme přitom před sebou: člověka jako ty a já, bez pathosu, bez hlásných trub, bez přesvědčování a důkazů: Kristus je tu mezi námi přítomen i v kalném ránu ranní normality, ba právě v ní! Bůh působí v realitě - říkával pater Špidlík - to odpůrce má zapotřebí chiméry. Jsme mystické tělo Kristovo, jsme jeho tělo, jeho ústa, jsme jeho ruce, jeho nohy, hlava i SRDCE. Jímají mne závratě, svět se se mnou točí. Své božství spojil Kristus s naším lidstvím. Nestačí nám to? Nestačí, být člověkem a nic víc, ale také nic míň! Člověk je veliká věc, míní sv. Basil a dodává: skrze sebe poznávám Bože Tebe! Stačí tedy jednoduše být a žít s vědomím toho, že nežiji už já, ale žije ve mně Kristus. Pak stane se, že najdeme Jej, Ty ve mně, já v tobě, my v sobě navzájem. A budou Vánoce.

Další články z podrubriky Komentáře "Církev a svět"

 odeslat článek     vytisknout článek


Související články
26.3.17 Migrace ve světle sociální nauky církve
12.3.17 Čtyři roky Františkova pontifikátu
5.3.17 Svědomí jako primární politický problém
19.2.17 O zfilmovaném Mlčení
12.2.17 Je Bible učebnicí politiky?



Hlavní stránka | Zprávy | Svatý otec | Publicistika | Rozhovory | Homilie | Seriály | Speciály | Zvukový archiv | Denní programy
Redakce | Frekvence | Fotogalerie


Copyright © 2003-2017 Česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@vatiradio.va.
Administrace: Česká sekce Vatikánského rozhlasu. Technická realizace: Pavel Brestovský.

 
Záznam aktuálního pořadu ve formátu MP3  

Kanál Vatikánského rozhlasu na YouTube  

Archív denních pořadů ve formátu Real Audio  
 Zprávy
O hříchu omrzelosti

Papežské poselství na konferenci OSN o zákazu jaderných zbraní

Apoštolský vizitátor odjel do Medjugorje

Oba papežové blahopřejí ke znovuotevření katedrály v Carpi

Nejenom katolíci proti pronájmu dělohy

Malé sestry Ježíšovy po šesti desetiletích opouštějí Afghánistán

Náboženství a mafie

Slibte Pánu, že nikdy nedopustíte šikanu, vyzval papež biřmovance

Petrův nástupce se setkal s biskupy západní Kanady

Blahořečeno 115 mučedníků z let 1936-1939

Kardinál Zenari: Kdo nevěří v peklo, ať přijede do Sýrie

Kapucíni oslavili sto let přítomnosti v apoštolském vikariátu Arábie

 Nově na webu
Svatý otec: Prozřít a otevřít se Kristovu tajemství

Publicistika (Komentáře "Církev a svět"): Migrace ve světle sociální nauky církve

Publicistika (Reportáže, reflexe, sloupky): Podle Amoris laetitia znovusezdaní ke svátostem pod dvěma podmínkami

Rozhovory: Nejsme vždy schopni vidět velikost lidí, kteří s námi žijí

Homilie: Cyklus homilií dočasně přerušen

Archiv zpráv březen 17
  12345
6789101112
13141516171819
20212223242526
2728293031  

Starší zprávy >

Náš tip

Růst víry v kněžském životě

Milosrdenství vyžaduje statečnost, vzdorujme teroru láskou

Co jsou jezuité?