Drazí bratři a sestry, dobrý den!
Dnešní evangelium (srov.
Mt 4,12-23) podává, jak Ježíš začal kázat v Galileji. Opustil Nazaret, náhorní obec, a usadil se v Kafarnaum, významném středisku na břehu jezera, obývaném ponejvíce pohany, a křižovatce Středomoří a mezopotámského vnitrozemí. Tato volba ukazuje, že adresáty Ježíšova kázání nejsou pouze příslušníci jeho národa, nýbrž ti, co patří do kosmopolitní „pohanské Galileje“ (v. 15; srov.
Iz 8,23), takové bylo její jméno. Toto území, viděné z hlavního města Jeruzalém, je zeměpisně periferií a nábožensky je nečisté, protože bylo plné pohanů, tedy těch, co nepatřili k Izraeli. Z Galileje se neočekávaly velké věci pro dějiny spásy. Avšak právě odtamtud se začalo šířit „světlo“, o kterém jsme rozjímali během minulých nedělí: Kristovo světlo. Rozšířilo se právě z periferií.
Ježíšova zvěst kopíruje tu, kterou hlásal Křtitel, totiž „nebeské království“ (srov. 17). Toto království nespočívá v zavedení nové politické moci, nýbrž v naplnění smlouvy mezi Bohem a Jeho lidem a v nastoupení věku pokoje a spravedlnosti. K uzavření této smlouvy s Bohem je každý povolán se obrátit změnou svého způsobu myšlení a života. Toto je důležité: obrátit se neznamená pouze změnu života, ale také změnu myšlení. Je to transformace smýšlení. Nejde o změnu oděvů, nýbrž mravů! Ježíš se od Jana Křtitele liší stylem a metodou. Rozhodl se být putujícím prorokem. Neočekává lidi nehnutě, nýbrž jde jim vstříc. Ježíš je stále na cestě! Jeho první misijní cesty vedou podél Galilejského jezera v kontaktu se zástupy, zejména rybáři. Tam Ježíš nejenom hlásá příchod Božího království, nýbrž hledá druhy, které by zapojil do svého poslání spásy. Na tomto místě potkává dvě dvojice bratrů: Šimona a Ondřeje, Jakuba a Jana, a povolává je slovy: „Pojďte za mnou a udělám z vás rybáře lidí“ (v.19). Povolání je zastihne uprostřed jejich každodenní činnosti. Pán se nám zjevuje nikoli mimořádně či nápadně, nýbrž v každodennosti našeho života. Tam musíme nalézt Pána, tam se zjevuje a dává uslyšet svoji lásku našemu srdci. Tam uprostřed životní každodennosti se v dialogu s Ním mění naše srdce. Odpověď čtyřech rybářů je bezprostřední a pohotová: „Hned nechali loď a následovali ho“ (v. 20). Víme totiž, že byli učedníky Jana Křtitele a díky jeho svědectví již věřili v Ježíše jako Mesiáše (srov. Jan 1,35-42).
My dnešní křesťané s radostí hlásáme a dosvědčujeme svoji víru, protože zazněla ona první zvěst a protože oni pokorní a odvážní muži velkodušně odpověděli na Ježíšovo povolání. Na březích jezera, v netušené zemi se zrodilo první společenství Kristových učedníků. Povědomí o těchto začátcích ať v nás vzbudí touhu nést Ježíšovo slovo, Ježíšovu lásku a něhu do každého - i toho nejnepřístupnějšího a nejvíce odporujícího - kontextu. Neste toto Slovo do všech periferií! Všechny prostory lidského života jsou územím vhodným pro setbu evangelia, aby mohlo přinášet plody spásy.
Panna Maria ať nám pomáhá svojí mateřskou pomocí radostně odpovídat na Ježíšovo povolání a dávat se do služeb Božího království.
Přeložil Milan Glaser
Další články z podrubriky Angelus
odeslat článek
vytisknout článek
