Vatikán.
Poslední dnešní papežská audience probíhala v Aule Pavla VI. František přijal přes dva a půl tisíce dobrovolníků i chovanců z Komunity z Capodarco. Také tato asociace slaví padesát let existence. Na vánoce roku 1966 ji založil don Franco Monterubbianesi, když se se skupinou třinácti postižených lidí usadil v opuštěné vile v Capodarco di Fermo v italském regionu Marche. Odtud také jméno tohoto sdružení, které se věnuje sociálnímu a pracovnímu začlenění nositelů hendikepu nebo závislostí různého druhu. Komunita se rychle rozrostla a dnes je zastoupena ve 14 italských městech. Od roku 1992, kdy povstala nevládní organizace „Mezinárodní komunita z Capodarco“ (CICa), rozvíjí své projekty také v Albánii, Kosovu, Rumunsku, Brazílii, Ekvádoru, Guatemale, Kamerunu a v Guiney-Bissau.
František ve své promluvě zdůraznil, že kvalitu života společnosti lze poměřovat tím, nakolik je schopna počítat se slabými a potřebnými, a dodal, že o zralosti lze mluvit teprve tehdy, když je tento respekt k potřebným vnímán jako cosi normálního:
„Také postižení lidé a ti, kdo jsou křehcí po fyzické psychické či morální stránce, musejí mít možnost účasti na životě společnosti a dostávat pomocnou ruku, aby mohli uskutečňovat své schopnosti v různých dimenzích. Jedině společnost, která uznává práva nejslabších, může říci, že je založena na právu a spravedlnosti. Společnost, která by dávala prostor pouze plně funkčním, automnomním a nezávislým lidem, by nebyla společností hodnou člověka. Diskriminace založená na výkonnosti není méně zavrženíhodná než diskriminace kvůli rase, majetku či náboženství.“
František ocenil přístup komunity k potřebným a postiženým, který – jak řekl - přesahuje pouhý pietismus a asistenci, ale klade důraz na jejich vlastní činnost.
„V situaci mnoha ekonomických problémů a negativních důsledků globalizace, se vaše komunita snaží pomáhat těm, kdo se ocitli v těžké zkoušce, aby se necítili vyloučení a marginalizovaní, ale naopak, kráčeli se vztyčenou hlavou a dosvědčovli svou osobní zkušenost. Jde o to podporovat důstojnost a úctu pro každého jednotlivce a těm, kdo zakusili „životní prohru“, dávat pocítit vlídnost Boha, láskyplného Otce všeho stvoření.“
Papež poděkoval za svědectví, které Komunita z Capodarca přináší společnosti, když ji upomíná na význam a hodnotu každého člověka. Právě tito „maličcí“, ať už jsou poznamenaní mentálními či fyzickými limity nebo zranění na duši, jsou zvláštními svědky Boží lásky, a proto jim patří zvláštní místo také v Církvi, dodal František.
„Vskutku, jejich účast na církevním společenství otevírá cestu prostým a bratrským vztahům a jejich synovská a spontánní modlitba nás všechny zve, abychom se obraceli k svému nebeskému Otci.“
František připomněl, že počátky sdružení jsou spojeny s poutěmi na mariánská poutní místa, do Lurd a do Loreta, a proto svěřil jejich „pro církev a společnost tolik vzácnou“ činnost P. Marii, s přáním, aby si vždy zachovali evangelijní styl práce, odvahu a ducha oběti.
(job)
odeslat článek
vytisknout článek
