Řím.
Francouzská biblistka, kterou papež pověřil přípravou rozjímání, nesleduje obvyklých 14 zastavení, nýbrž sama zvolila momenty, které považuje v Ježíšově cestě na Golgotu za nejvýznamnější: Petrovo zapření, Kristovo utrpení, v němž rozpoznáváme také utrpení dneška, či sobotní ticho. Zvláštní prostor věnovala ženám na Křížové cestě, cituje sv. Kateřinu Sienskou a Etty Hillesum. Mezi svědky naší doby připomíná mnichy zavražděné v alžírském Tibhirine.
Autorka textů ke Křížové cestě,
Anna Marie Pelletier, o své koncepci říká:
„Nemyslela jsem ani tak na to, co bych chtěla říci nebo předat. Mou ideou bylo spíše stanout na této cestě, pokusit se vstoupit do šlépějí Ježíše, který stoupá na Golgotu. Jde tady o dimezi Božího záměru a nikoli našeho, a proto jsem se snažila o postoj naslouchání a ztišení, abych mohla – za sebe i za ostatní – dojít k onomu mimořádnému paradoxu, který se uskutečňuje ve chvíli utrpení, k tomu, co Písmo definuje jako neslýchanost a co se intenzívně a hluboce dotýká veškerého našeho jednání v našem současném světě.“
Proč jste se rozhodla opustit rozvrh čtrnácti tradičních zastavení?
„Vycházela jsem z toho, že Via Crucis nemá závazné schéma a čerpá z různých zdrojů, a zvolila jsem tedy momenty, které mi připadají obzvláště významné. Rozhodla jsem se zařadit do ní Petrovo zapření a scénu, v níž rovněž Pilát, na dotaz židovských představitelů, prohlašuje, že Kristus má být ukřižován. Bylo pro mne velmi důležité připomenout tuto okolnost, že totiž Židé a pohané jsou komplici pokud jde o Ježíšovo odsouzení k smrti. Jak víme, během staletí byli křesťané v pokušení připsat odpovědnost za Ježíšovu smrt pouze židovskému národu. Nicméně texty, tak jak byly zapsány, nám pomáhají pochopit, že ve skutečnosti stojíme před nesmírným duchovním dramatem, v němž jsou Židé a pohané spojeni v odmítnutí Krista, v násilí, které vede k jeho odsouzení k smrti.“
Co vás inspirovalo a co je vnitřním poselstvím, které chcete předat ve svých rozjímáních?
„Vycházela jsem ze své zkušenosti věřícícího člověka a zkušenosti boje o víru. Když se totiž ocitneme – jako je tomu v případě Ježíšových pašijí – před tímto extrémním výrazem Božího úradku, každý z nás pocítí zmatek, jen těžko dokáže vstoupit do logiky Písma a dojít k onomu »tak to muselo být«. Chtěla jsem také upozornit na to, že tragické události utrpení mají mnoho lidských rysů: Kristus je odsouzen k smrti, vystaven lidskému násilí. Tyto události nás učí, že naším úkolem je dosáhnout toho, co papež František nazval Evangelii gaudium, „radostí z evangelia“. Stojíme před velikým paradoxem, protože to, co tady máme před očima, je selhání, triumf utrpení a království smrti. Je velmi důležité znovu si uvědomit, že být křesťané je v protikladu k tomuto vyděračskému násilí a smrti, že láska je silnější. Láska, která pochází od Boha, zvítězí nade vším. Myslím, že úkolem dnešních křesťanů je dosvědčovat právě toto.“
(job)
odeslat článek
vytisknout článek
