Drazí bratři a sestry, dobrý den!
Včera jsem se vrátil z pouti do Fatimy – pozdravme Fatimskou Madonu (
potlesk). Naše dnešní mariánská modlitba má jedinečný, památný a prorocký smysl pro toho, kdo se dívá na dějiny očima víry. Ve Fatimě jsem se pohroužil do modlitby svatého věřícího lidu, jež tam proudí jako řeka již sto let a vyprošuje celému světu Mariinu mateřskou ochranu. Děkuji Pánu, že mi umožnil vydat se k Panně Marii jako
poutník naděje a pokoje. A ze srdce děkuji biskupovi diecéze Leira-Fatima, státním představitelům, prezidentovi republiky a všem, kdo nabídli svoji spolupráci.
Hned na začátku, když jsem mlčky setrvával v kapli Zjevení, doprovázen rozjímavým ztišením poutníků, vytvořila se usebraná a kontemplativní atmosféra, kterou pak byly neseny různé modlitby. Středem všeho byl Zmrtvýchvstalý Pán přítomný uprostřed svého lidu ve Slovu a v eucharistii. Byl přítomen uprostřed mnoha nemocných, kteří jsou protagonisty liturgického a pastoračního života ve Fatimě, jakož i v ostatních mariánských svatyních.
Ve Fatimě si Panna Maria vybrala nevinná a jednoduchá srdce dětí Františka, Hyacinty a Lucie za nositele svého poselství. Tyto děti ho důstojně přijaly, takže byly uznány za věrohodné svědky zjevení a staly se vzorem křesťanského života. Kanonizací Františka a Hyacinty jsem chtěl nabídnout celé církvi příklad jejich přilnutí ke Kristu a jejich svědectví vydaného evangeliu a rovněž vybídnout celou církev k péči o děti. Jejich svatost není důsledkem zjevení, nýbrž věrnosti a horlivosti, kterými odpověděli na obdrženou výsadu spatřit Pannu Marii. Po setkání s „krásnou Paní“, jak ji nazývali, se často modlily růženec, konaly pokání a přinášely oběti za ukončení války a za ty duše, které nejvíce potřebují božského milosrdenství.
Dnes je rovněž hodně zapotřebí modlitby a pokání za milost obrácení a za ukončení mnoha válek, které jsou bohužel ve světě vedeny, jakož i dalších velkých či malých konfliktů, které znetvořují tvář lidstva.
Nechme se vést světlem, které vychází z Fatimy. Mariino Neposkvrněné Srdce ať je stále naším útočištěm, naší útěchou a cestou, která nás vede ke Kristu.
Přeložil Milan Glaser
Další články z podrubriky Angelus
odeslat článek
vytisknout článek
