Kult psychoanalýzy postupně odsunul stranou celá staletí katolické reflexe o duši. Italské nakladatelství D´Ettoris již několik let pracuje na smělém edičním počinu, totiž na knižní řadě věnované katolické psychologii. Záměrem je představit díla těch nemnoha katolických psychologů, kteří jsou zapomenuti mainstreamem a nezřídka i samotnou psychologií.
Po několika dílech věnovaných aristotelovsko-tomistické psychologii autorů jako je např. Rudolf Allers, přišla nyní řada na Magdu Arnoldovou (1903-2002) a její „psychologii emocí“. Jako mladá a vynikající odbornice, předurčená k brilantní akademické kariéře, objevila v roce 1948 prostřednictvím jezuity Johna Gassona tomismus a katolickou víru.
Od té doby se začala zaobírat tomistickou psychologií, zvláště emocemi, a akademickou kariéru obětovala výuce na katolických institutech. Koncepce Magdy Arnoldové vyniká obzvláště na pozadí mainstreamu poslední doby. Západní filosofie od 16. století úporně bojuje proti mravním a náboženským zákonům a proti rozumu, který tyto zákony umožňuje poznat. Angličtí empiristé odepřeli rozumu schopnost chápat to, co transcenduje hmotu; totéž hlásají osvícenci, pro něž jsou mravní zákony „pověrami“, a stejně tak romantismus, který prohlašuje city (vášně) za dobro a zákony, které se jim pokoušejí dát nějaké meze, považuje za špatnost.
Co jiného ostatně nabízí už nejméně sto let vycházející romantická literatura, ne-li obdivuhodné cizoložníky a smilníky, kteří musejí čelit bigotnosti a škarohlídství? Dnes jsme dospěli dokonce až do stavu, kdy vášeň určuje samu osobní identitu. Morální normy se odstraňují vyvyšováním citů (vášní), jež se příčí rozumu.
Magda Arnoldová však nabízí aristotelovsko-tomistický model, ve kterém člověk jakožto společnost i jediná bytost existuje hierarchicky. Hlavou člověka je rozum, v jehož službách jsou city. Rozum má za úkol rozlišovat dobro od zla a city pak táhnou k dobru a vzdalují od zla. Je to známý platónský mýtus o spřežení a vozatajovi: rozum řídí a city, představované koňským spřežením, táhnou. Svět však staletým vývojem dospěl k tomu, že citu dnes připisuje vedoucí úlohu. Výsledkem je lidský život, který se řídí pouze vyhledáváním potěšení. Neuznává transcendentní hodnotu, protože cit ji neumí poznat.
Konsekvence jsou všem zjevné: štěstí slibované city (vášněmi) neustále uniká a zůstává pouze vleklé zklamání; svět, který pohrdá užíváním rozumu a mravními normami, se propadá do chaosu tvořeného násilím a zpupností. „Není to náhoda,“ vysvětluje Magda Arnoldová, „pokud mladí, kteří si dopřávají naprostou sexuální svobodu, vykazují děsivý cynismus, znuděnost a nespokojenost.“ Vracet vášním jejich roli, aby sloužily rozumu, znamená uvádět do člověka a společnosti řád a pomáhat lidem k rozvíjení ctností, aby tak mohli dosáhnout seberealizace.
Na závěr ještě jednu poznámku týkající se úvodu ke knize zmíněné autorky. Většinou se úvodům nevěnuje velká pozornost, očekává se od nich pouze to, že odkážou k obsahu, popřípadě nadchnou k četbě. Úvod, který napsal profesor Martin Echevarria, si zasluhuje pozornost sám o sobě. Na několika stránkách kondenzuje pojem emoce v psychologii a filosofii a zasazuje ho do celkového historicko-kulturního rámce. Nelze než poděkovat editorům za to, že zmíněný úvod svěřili jednomu z největších soudobých akademiků.
Z internetového portálu La nuova Bussola Quotidiana (8.srpna 2017)
přeložil Milan Glaser
Další články z podrubriky Reportáže, reflexe, sloupky
odeslat článek
vytisknout článek
