Nový portál Vatikánského rozhlasu

Vatikán. Prosme Pána, aby nás naučil „tíhnout k vykoupení“ – kázal dnes papež František při ranní eucharistii v kapli Domu sv. Marty. Podnět si přitom vzal z prvního liturgického čtení z knihy Ezdrášovy (Ezd 1,1-6), popisující vysvobození izraelského lidu z exilu.
„Pán navštívil svůj lid a přivedl zpět do Jeruzaléma,“ řekl papež a zaměřil se na slovo „navštívení“, které má v dějinách spásy velký význam, protože „každé vysvobození, každý vykupitelský Boží čin je navštívením“.

„Když nás navštěvuje Pán, dává nám radost, tedy uvádí nás do stavu útěchy. To je to »žnout budou s jásotem« (Žl 126,6). Ano, seli v slzách, ale nyní je Pán utěšuje a dává jim tuto duchovní útěchu. To nás učí celá Bible.“

„Je třeba - povzbuzoval dále papež – aby každý z nás očekával Boží navštívení. Jsou chvíle slabší a silnější, avšak Pán nám umožňuje vnímat Svoji přítomnost stále: duchovní útěchou, tím že nás naplňuje radostí.
A na tuto událost je třeba čekat s tou nejskromnější ctností, kterou je naděje. Ta je vždy nepatrná, často jako uhlíky v popelu. Takto křesťan „tíhne k setkání s Bohem, k útěše, kterou setkání s Pánem poskytuje. Pokud křesťana toto setkání netáhne, dodal Svatý otec, je uzavřen, dán do jakéhosi skladiště života a neví, co si počít.“
Papež pak poukázal na nezbytnost „rozpoznávání útěchy, protože existují falešní proroci, kteří předstírají, že utěšují, ale oklamávají nás. Útěcha není radost, kterou lze zakoupit.“

„Útěcha od Pána se dotýká nitra, podněcuje tě a rozmnožuje lásku, víru a naději; vede tě také k pláči nad vlastními hříchy a také nad Ježíšovým utrpením. Přitahuje tvou duši k nebeský věcem, k Božím věcem a také jí dává pokoj v Pánu. Toto je pravá útěcha. Není to zábava, ačkoli dobrá zábava není špatnost a potřebujeme ji. Avšak útěcha tě uchvacuje, dává ti vnímat a rozpoznat Boží přítomnost – toto je Pán.“

„Pánu, který přechází, aby nás navštívil, pomohl nám jít dál, doufat a nést kříž, je třeba děkovat modlitbou,“ pokračoval papež František.

„Je pravda, že ani silná útěcha si svoji sílu neuchová – trvá chvíli – ale zanechává stopy. A tyto stopy je třeba uchovávat v paměti. Uchovávat jako si lid pamatoval vysvobození: vrátili jsme se do Jeruzaléma, protože nás Bůh odtamtud vysvobodil. Očekávat útěchu, rozpoznávat útěchu a uchovávat její památku. A když ta silná chvíle přejde, co zůstane? Pokoj. A pokoj je posledním stupněm útěchy.“

Kázal dnes papež František v kapli Domu sv. Marty.

Další články z podrubriky Kázání z Domu sv. Marty

(mig)