RadioVaticana.va

   18. 10. 2017

RSS  RSS zpráv  Podcast denní­ch pořadů       

Hlavní­ stránka

Zprávy

Svatý otec

Publicistika

Rozhovory

Homilie

Seriály

Speciály

Zvukový archiv

Denní programy


Redakce

Program

Frekvence

Fotogalerie

Technika

Historie

Kontakty


Anketa

Sleduji zprávy Vatikánského rozhlasu?

Poslechem na Rádiu Proglas.3468
Poslechem z webových stránek.2250
Četbou textů na webových stránkách.4013
Poslechem i četbou.2322


O webu

Rozhovory online

Rozšířené hledání­

Odkazy


Zasílání­ novinek

Nejčtenější­

Duchovní zesvětštění poznáme a zničíme jen před křížem

Papež: Bůh je opakem egoismu

Svatý otec: Nelze nadále zastávat neutralitu k otázce trestu smrti




Eeská provincie Tovaryšstva Ježíšova

Res Claritatis

Vysokoškolské katolické hnutí Eeská republika

Pastorace na webu



Katolik.cz

KTF UK

Stránky pro animátory senioru

Návštěva papeže v České republice





 
Publicistika

 Reportáže, reflexe, sloupky 

13.10.2017 

Libanonský cedr - 100 let Orientálu

Richard Čemus

Říká se, že v parném římském létě na ulicích nepotkáte, než „mad dogs and Englishman“ (zblázněné psy a Angličany). Všichni ostatní z rozpáleného Říma naopak prchají. Patřím k těmto ostatním, ačkoliv mám teplo rád, zatímco zimu – tu zrovna nemusim. „Čeho je však moc, toho je příliš“! – říká jiné přísloví, které tu lze aplikovat zcela konkrétně: z Říma nutno prchnout nejpozději tehdy, když po prstech rukou kape pot na klávesnici počítače, když okenice musí přes den zůstat zavřené, když venku žhne slunce a uvnitř se musí svítit a když svěží vzduch nevane ani v noci. To už Římané vyklidili město a utekli na Castelli Romani odkud je do 15. srpna nikdo zpátky nedostane.

Papežský orientální institut sice doposavad klimatizací nedisponoval. Zato měl však něco, co v Římě má jen málokdo: pravý, mohutný, košatý, libanonský cedr. Před víc jak 70 lety jej jako malou rostlinku přivezl z Libanonu jezuitský bratr a zasadil ji do atria Orientálu, který je podle římského zvyku koncipován jako zahrada.

Cedru se na Orientálu dařilo: jeho impozantní, vysoký, rovný kmen dospělý muž už neobejmul. Přerostl kolemstojící budovy Orientálu, včetně chrámu Russica a jeho rozvětvená, typicky rovná koruna zastínila celé atrium. Říkám „zastínila“ a myslím spíš chránila před přemírou jižního slunce. Ale nejen to: větve, jehličí, dřevo kmene, kůra a šišky, ze kterých prýštila pryskyřice, pročišťovaly a provoňovaly vzduch a osvěžovaly mysl studentů i profesorů, zejména ve zkouškovém období v červnu, kdy Řím už jak se patří sálá. Tento rok Orientál slaví 100 let od založení. A libanonský cedr, který je jen o pár let mladší, k němu nerozlučně patří, respektive patřil!

Jak veliké bylo totiž zděšení, když po návratu do Říma otevřu okenice a musím ucuknout před vysloveným úderem světla, které oslepuje, jak reflektory TIRáků. Celé atrium je najednou jakoby obnažené, prázdné a zranitelné, zdá se najednou příliš velké, průhledné a neosobní, a co tam zůstalo a dál poroste, se jakoby stydlivě choulí do rohu, neb není, kam se schovat. Chybí tu stín, jako nemohoucímu čerstvě povlečená deka, kterou mu někdo vzal.

Asi bych však místo stěžování měl podat úplné informace: cedr měl i své mínusy. To, že z něj kapala pryskyřice a člověk si nemohl sednout na lavičku, aniž by se k ní kalhotami přilepil, bylo asi tak to nejmenší. Horší bylo, že kořeny rozrušovaly základy knihovny, které ovšem kladly odpor a celý mohutný strom sám sebe vytlačoval ze zabetonované země a znatelně se nakláněl. Expertiza potvrdila obavu, že se strom stává rizikem nejen pro budovy kolem, ale též pro lidi – studenty, kteří každodenně o přestávkách zaplavují atrium. Zde pak všechna romantika končí a nastupují kompetence, kalkulace a zodpovědnost. Ty pak vedly představené k rozhodnutí, tento majestátný strom porazit.

Když nám v prvním poprázdninovém komunitním setkání představený celou operaci líčil, bylo mě na nic. Nechtěl jsem věřit tomu, že by tam ten „můj“ strom, abych tak řekl, ještě pár let nevydržel. Strom je přeci symbol života: Martin Luther měl prý říci: „a i kdybych věděl, že je zítra konec světa, zasadil bych strom.“ Nový strom byl sice v atriu Orientálu neprodleně zasazen - cypřiš. Ten však má sotva ve své pracovní náplni zastiňovat... Nicméně v těchto dnech sám papež František s námi na Orientale oslavil centenarium tohoto slovutného papežského akademického učiliště a cypřiš požehnal. To pak už není jen o horku a o stínu, ale o smrti a o životě, o lásce a o svobodě, o síle a o pokoře, a posouvá to celou mou úvahu někam jinam, řekl bych, že ji staví celou na hlavu. Pro všestranné služby, které nám poskytoval, nesmíme zapomenout na to hlavní: Cedr je tu obraz duchovního života, života podle evangelia, příklad velkodušnosti a vlády jako služby!

Už ve Starém zákoně byl cedr obraz Božího majestátu. Z cedrů se stavěly lodě, počínajíc archou Noemovou a podle tradice byl z cedrového dřeva postaven Šalamounův chrám a zhotoven i Kristův kříž. Pro své ušlechtilé dřevo, platil za symbol morální integrity: „Spravedlivý roste jako palma, rozrůstá se jako libanónský cedr. (Žl 92:13).

Z Nového zákona můžeme vztáhnout na cedr to, co Pán říká o rostlinách a stromech, které vyrůstají z nepatrných semínek či výhonků. Je to jedno z Ježíšových nejčastějších podobenství: „K čemu přirovnáme Boží království nebo jakým podobenstvím ho ztvárníme? Je jako hořčičné zrnko: Když se zasévá do země, je menší než všechna semena na zemi, ale když je zaseto, vzejde a přerůstá všechny zahradní rostliny; vyžene tak velké větve, že ptáci mohou hnízdit v jeho stínu.“ (Mk 4,30-34). Na jiném místě Ježíš řekl zástupu: „Boží království je podobné člověku, který zaseje do země semeno; ať spí, nebo je vzhůru, ve dne i v noci, semeno klíčí a roste, on ani neví jak. Země sama od sebe přináší plody: napřed stéblo, potom klas, pak zralé zrno v klasu. Když pak se ukáže zralý plod, hned člověk vezme srp, protože nastaly žně“ (Mk 4,26-29). O co jde Pánovi v tomto podobenství? Zřejmě chce poukázat na vnitřní sílu Božího království, která působí, i když ji nevidíme. Vyvíjí se vlastní vnitřní silou a stupňovitě dorůstá ke svému dovršení.

Kde je však vidět dovršení příběhu našeho libanonského cedru, když tak silný a zdravý strom, který může žít až 1000 let, musel být odstraněn? Kdo v letošním zvlášť parném létě neutekl z Říma, byl odměněn zážitkem, který může být odpovědí. V atriu Orientálu ležící kmen téměř stoletého cedru nešlo nijak vynést ven na ulici, než kostelem Russica. Kmen byl rozřezán na tři kusy, tři dny a noci uložen v chrámových prostorách, než jej 12 mužů vyneslo postupně ven a naložilo na kamión, který jej odvezl na pilu za Římem, kde bude celý rok vysychat, aby pak z něho byly vyrobeny oltáře pro řeholní domy Tovaryšstva v Římě. Až se na oltáři ze dřeva cedru bude sloužit eucharistie, nedosáhne tím cedr z Libanonu svého dovršení? Neplatí i zde proslulá slova Marie Stuartovny: „In my end is my beginning” (V mém konci je můj začátek)? Že se smrtí vstupuje do života, se dá jen věřit – lidsky je to proti rozumu.

Stejně tak se příčí zdravému rozumu, proč jsou na Blízkém a Středním Východě křesťané, ale i muslimové nuceni opouštět své domovy? „Tato „proč?“,řekl papež František ve včerejší homilii v Santa Maria Maggiore, objevující se také v Písmu svatém, si klademe všichni. A odpovídá na ně samotné Boží Slovo. Právě v tomto úryvku z proroka Malachiáše čteme: „Hospodin to pozoroval a slyšel – před ním byla psána pamětní kniha pro ty, kdo se bojí Hospodina a ctí jeho jméno“ (v.16). Bůh tedy nezapomíná na svoje děti, pamatuje na spravedlivé, na ty, kdo trpí, jsou utiskováni, ptají se „proč?“, a přece nepřestávají důvěřovat Pánu.”

Nesmíme tedy pochybovat, že se splní proroctví Ozeáše, a že Boží lid “zapustí kořeny jako cedr v Libanonu, jeho koruna se rozroste. Bude nádherný jako oliva, jeho vůně bude cedrová.” Není snad malou předchutí, že dřevo cedru, které leželo tři dny v Russicu, stačilo na týden prosytit celý chrám svou vůní? “Předzvěst naplnění, kdy z cedrů budou krovy našich domů a naše trámy z cypřišů.“ (Pís 2,1).
Musíme však modlitbou “prorazit do Boží paměti”, říká Svatý otec. S “odvahou mít víru, že nás Pán slyší, odvahu tlouci na dveře…..”Je naše modlitba opravdu taková? ptá se František: Opravdu nás strhává, opravdu se zmocňuje našeho srdce a našeho života? Umíme zaklepat na srdce Boha?“

Pojďme se vrátit k Hospodinu!
On nás ranil a on uzdraví,
udeřil a také ošetří.
Po dvou dnech nám život navrátí,
třetího dne nás znovu postaví,
abychom před ním mohli žít,
abychom Hospodina znali
a znát ho chtěli stále víc
(Oz 6,1-3).

Další články z podrubriky Reportáže, reflexe, sloupky

 odeslat článek     vytisknout článek


Související články
8.10.17 O problémech s papežem
17.9.17 O geopolitice a spiknutí mezinárodního terorismu
3.9.17 Elity z nás udělaly kolonie
20.8.17 Věřit v dějiny spásy
6.8.17 O papeži bez paniky i entuziasmu



Hlavní­ stránka | Zprávy | Svatý otec | Publicistika | Rozhovory | Homilie | Seriály | Speciály | Zvukový archiv | Denní programy
Redakce | Frekvence | Fotogalerie


Copyright © 2003-2017 Česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@vatiradio.va.
Administrace: Česká sekce Vatikánského rozhlasu. Technická realizace: Pavel Brestovský.

 
Záznam aktuálního pořadu ve formátu MP3  

Kanál Vatikánského rozhlasu na YouTube  

Archív denních pořadů ve formátu Real Audio  
 Zprávy
Kdo nenaslouchá Božímu slovu, zaměňuje víru za ideologii

Papež: Obavám se, že jsem špatně interpretován; podstupuji pastorační riziko

Papež potvrdil mandát františkánské kustodie Svaté země

Svatý stolec hostí dialog biskupů s politiky – o Evropě

Papež: Redukovat hladové krky je snadné, sdílení si naopak vynucuje konverzi

Papež se hodně modlí za Jižní Súdán, ujišťuje komboniánský misionář

Papež: Bůh je opakem egoismu

Papež: Život křesťana není jeho soukromé vlastnictví

Svatý otec: Bez modlitby věřících nemůže Petrův nástupce plnit své poslání

Papežovo videoposelství do Fatimy: Nemějte strach a modlete se růženec

Libanonský patriarcha Raï: Je nutné zdůrazňovat právo uprchlíků na návrat do vlasti

V Nigérii unesen italský misionář

 Nově na webu
Svatý otec: Snížení počtu hladových úst není řešením

Publicistika (Komentáře "Církev a svět"): O problémech s papežem

Publicistika (Reportáže, reflexe, sloupky): Libanonský cedr - 100 let Orientálu

Rozhovory: Caravaggio zevnitř

Homilie: O Crux, Ave Spes Unica

Archiv zpráv říjen 17
      1
2345678
9101112131415
16171819202122
23242526272829
3031     

Starší zprávy >

Náš tip

Adolescence není patologie

Potřebujeme tvůrce pokoje, nikoli provokatéry konfliktů

Růst víry v kněžském životě