Nový portál Vatikánského rozhlasu

Upozorňujeme, že aktuální program České sekce Vatikánského rozhlasu již najdete pouze na našich nových internetových stránkách

https://www.vaticannews.va/cs.html

Portál radiovaticana.cz bude dále sloužit jako archiv starších vysílání České sekce (roky 2007-2020). V sekci Podcast na našich nových stránkách naleznete archiv denních pořadů Vatikánského rozhlasu v češtině od listopadu roku 2018.

Přejít na stránky Vatican News
VaticanNews.va

   19. 3. 2024

RSS  RSS zpráv  Podcast denních pořadů       

Hlavní stránka

Zprávy

Svatý otec

Publicistika

Rozhovory

Homilie

Seriály

Speciály

Zvukový archiv

Denní programy


Redakce

Program

Frekvence

Fotogalerie

Technika

Historie

Kontakty


Anketa


O webu

Rozhovory online

Rozšířené hledání

Odkazy


Zasílání novinek

Nejčtenější



Cirkev cz Liturgie cz Rádio Proglas TV Noe Česká provincie Tovaryšstva Ježíšova Res Claritatis Vysokoškolské katolické hnutí Česká republika Pastorace na webu Katolik.cz KTF UK Stránky pro animátory seniorů NAVRCHOLU.cz
 
Publicistika

 Reportáže, reflexe, sloupky 

13.10.2017 

Libanonský cedr - 100 let Orientálu

Richard Čemus

Říká se, že v parném římském létě na ulicích nepotkáte, než „mad dogs and Englishman“ (zblázněné psy a Angličany). Všichni ostatní z rozpáleného Říma naopak prchají. Patřím k těmto ostatním, ačkoliv mám teplo rád, zatímco zimu – tu zrovna nemusim. „Čeho je však moc, toho je příliš“! – říká jiné přísloví, které tu lze aplikovat zcela konkrétně: z Říma nutno prchnout nejpozději tehdy, když po prstech rukou kape pot na klávesnici počítače, když okenice musí přes den zůstat zavřené, když venku žhne slunce a uvnitř se musí svítit a když svěží vzduch nevane ani v noci. To už Římané vyklidili město a utekli na Castelli Romani odkud je do 15. srpna nikdo zpátky nedostane.

Papežský orientální institut sice doposavad klimatizací nedisponoval. Zato měl však něco, co v Římě má jen málokdo: pravý, mohutný, košatý, libanonský cedr. Před víc jak 70 lety jej jako malou rostlinku přivezl z Libanonu jezuitský bratr a zasadil ji do atria Orientálu, který je podle římského zvyku koncipován jako zahrada.

Cedru se na Orientálu dařilo: jeho impozantní, vysoký, rovný kmen dospělý muž už neobejmul. Přerostl kolemstojící budovy Orientálu, včetně chrámu Russica a jeho rozvětvená, typicky rovná koruna zastínila celé atrium. Říkám „zastínila“ a myslím spíš chránila před přemírou jižního slunce. Ale nejen to: větve, jehličí, dřevo kmene, kůra a šišky, ze kterých prýštila pryskyřice, pročišťovaly a provoňovaly vzduch a osvěžovaly mysl studentů i profesorů, zejména ve zkouškovém období v červnu, kdy Řím už jak se patří sálá. Tento rok Orientál slaví 100 let od založení. A libanonský cedr, který je jen o pár let mladší, k němu nerozlučně patří, respektive patřil!

Jak veliké bylo totiž zděšení, když po návratu do Říma otevřu okenice a musím ucuknout před vysloveným úderem světla, které oslepuje, jak reflektory TIRáků. Celé atrium je najednou jakoby obnažené, prázdné a zranitelné, zdá se najednou příliš velké, průhledné a neosobní, a co tam zůstalo a dál poroste, se jakoby stydlivě choulí do rohu, neb není, kam se schovat. Chybí tu stín, jako nemohoucímu čerstvě povlečená deka, kterou mu někdo vzal.

Asi bych však místo stěžování měl podat úplné informace: cedr měl i své mínusy. To, že z něj kapala pryskyřice a člověk si nemohl sednout na lavičku, aniž by se k ní kalhotami přilepil, bylo asi tak to nejmenší. Horší bylo, že kořeny rozrušovaly základy knihovny, které ovšem kladly odpor a celý mohutný strom sám sebe vytlačoval ze zabetonované země a znatelně se nakláněl. Expertiza potvrdila obavu, že se strom stává rizikem nejen pro budovy kolem, ale též pro lidi – studenty, kteří každodenně o přestávkách zaplavují atrium. Zde pak všechna romantika končí a nastupují kompetence, kalkulace a zodpovědnost. Ty pak vedly představené k rozhodnutí, tento majestátný strom porazit.

Když nám v prvním poprázdninovém komunitním setkání představený celou operaci líčil, bylo mě na nic. Nechtěl jsem věřit tomu, že by tam ten „můj“ strom, abych tak řekl, ještě pár let nevydržel. Strom je přeci symbol života: Martin Luther měl prý říci: „a i kdybych věděl, že je zítra konec světa, zasadil bych strom.“ Nový strom byl sice v atriu Orientálu neprodleně zasazen - cypřiš. Ten však má sotva ve své pracovní náplni zastiňovat... Nicméně v těchto dnech sám papež František s námi na Orientale oslavil centenarium tohoto slovutného papežského akademického učiliště a cypřiš požehnal. To pak už není jen o horku a o stínu, ale o smrti a o životě, o lásce a o svobodě, o síle a o pokoře, a posouvá to celou mou úvahu někam jinam, řekl bych, že ji staví celou na hlavu. Pro všestranné služby, které nám poskytoval, nesmíme zapomenout na to hlavní: Cedr je tu obraz duchovního života, života podle evangelia, příklad velkodušnosti a vlády jako služby!

Už ve Starém zákoně byl cedr obraz Božího majestátu. Z cedrů se stavěly lodě, počínajíc archou Noemovou a podle tradice byl z cedrového dřeva postaven Šalamounův chrám a zhotoven i Kristův kříž. Pro své ušlechtilé dřevo, platil za symbol morální integrity: „Spravedlivý roste jako palma, rozrůstá se jako libanónský cedr. (Žl 92:13).

Z Nového zákona můžeme vztáhnout na cedr to, co Pán říká o rostlinách a stromech, které vyrůstají z nepatrných semínek či výhonků. Je to jedno z Ježíšových nejčastějších podobenství: „K čemu přirovnáme Boží království nebo jakým podobenstvím ho ztvárníme? Je jako hořčičné zrnko: Když se zasévá do země, je menší než všechna semena na zemi, ale když je zaseto, vzejde a přerůstá všechny zahradní rostliny; vyžene tak velké větve, že ptáci mohou hnízdit v jeho stínu.“ (Mk 4,30-34). Na jiném místě Ježíš řekl zástupu: „Boží království je podobné člověku, který zaseje do země semeno; ať spí, nebo je vzhůru, ve dne i v noci, semeno klíčí a roste, on ani neví jak. Země sama od sebe přináší plody: napřed stéblo, potom klas, pak zralé zrno v klasu. Když pak se ukáže zralý plod, hned člověk vezme srp, protože nastaly žně“ (Mk 4,26-29). O co jde Pánovi v tomto podobenství? Zřejmě chce poukázat na vnitřní sílu Božího království, která působí, i když ji nevidíme. Vyvíjí se vlastní vnitřní silou a stupňovitě dorůstá ke svému dovršení.

Kde je však vidět dovršení příběhu našeho libanonského cedru, když tak silný a zdravý strom, který může žít až 1000 let, musel být odstraněn? Kdo v letošním zvlášť parném létě neutekl z Říma, byl odměněn zážitkem, který může být odpovědí. V atriu Orientálu ležící kmen téměř stoletého cedru nešlo nijak vynést ven na ulici, než kostelem Russica. Kmen byl rozřezán na tři kusy, tři dny a noci uložen v chrámových prostorách, než jej 12 mužů vyneslo postupně ven a naložilo na kamión, který jej odvezl na pilu za Římem, kde bude celý rok vysychat, aby pak z něho byly vyrobeny oltáře pro řeholní domy Tovaryšstva v Římě. Až se na oltáři ze dřeva cedru bude sloužit eucharistie, nedosáhne tím cedr z Libanonu svého dovršení? Neplatí i zde proslulá slova Marie Stuartovny: „In my end is my beginning” (V mém konci je můj začátek)? Že se smrtí vstupuje do života, se dá jen věřit – lidsky je to proti rozumu.

Stejně tak se příčí zdravému rozumu, proč jsou na Blízkém a Středním Východě křesťané, ale i muslimové nuceni opouštět své domovy? „Tato „proč?“,řekl papež František ve včerejší homilii v Santa Maria Maggiore, objevující se také v Písmu svatém, si klademe všichni. A odpovídá na ně samotné Boží Slovo. Právě v tomto úryvku z proroka Malachiáše čteme: „Hospodin to pozoroval a slyšel – před ním byla psána pamětní kniha pro ty, kdo se bojí Hospodina a ctí jeho jméno“ (v.16). Bůh tedy nezapomíná na svoje děti, pamatuje na spravedlivé, na ty, kdo trpí, jsou utiskováni, ptají se „proč?“, a přece nepřestávají důvěřovat Pánu.”

Nesmíme tedy pochybovat, že se splní proroctví Ozeáše, a že Boží lid “zapustí kořeny jako cedr v Libanonu, jeho koruna se rozroste. Bude nádherný jako oliva, jeho vůně bude cedrová.” Není snad malou předchutí, že dřevo cedru, které leželo tři dny v Russicu, stačilo na týden prosytit celý chrám svou vůní? “Předzvěst naplnění, kdy z cedrů budou krovy našich domů a naše trámy z cypřišů.“ (Pís 2,1).
Musíme však modlitbou “prorazit do Boží paměti”, říká Svatý otec. S “odvahou mít víru, že nás Pán slyší, odvahu tlouci na dveře…..”Je naše modlitba opravdu taková? ptá se František: Opravdu nás strhává, opravdu se zmocňuje našeho srdce a našeho života? Umíme zaklepat na srdce Boha?“

Pojďme se vrátit k Hospodinu!
On nás ranil a on uzdraví,
udeřil a také ošetří.
Po dvou dnech nám život navrátí,
třetího dne nás znovu postaví,
abychom před ním mohli žít,
abychom Hospodina znali
a znát ho chtěli stále víc
(Oz 6,1-3).

Další články z podrubriky Reportáže, reflexe, sloupky

 odeslat článek     vytisknout článek


Související články
3.1.21 O naději
20.12.20 Uchováme si lidskou tvář v době sociální nákazy?
13.12.20 Jesle a kříž, který se zachvěl
6.12.20 Církev a svět
1.11.20 Čas pandemie – vzácný čas zmoudření?



Hlavní stránka | Zprávy | Svatý otec | Publicistika | Rozhovory | Homilie | Seriály | Speciály | Zvukový archiv | Denní programy
Redakce | Frekvence | Fotogalerie


Copyright © 2003-2024 Česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.
Administrace: Česká sekce Vatikánského rozhlasu. Technická realizace: Václav Lahoda.

 
Stáhnout záznam ve formátu MP3  

Kanál Vatikánského rozhlasu na YouTube  

Archív denních pořadů ve formátu Real Audio  
 Zprávy
Nové internetové stránky Vatikánského rozhlasu

Bohoslužba k 30. výročí založení Visegradské skupiny a svátek sv. Cyrila a Metoděje ve Věčném městě

Nové Motu proprio zavádí snížení trestu a resocializační programy

Papež: Luštěniny jsou ušlechtilá potravina

Papež připomenul Světový den rozhlasu

Posvátná kniha syrské katolické církve se vrátí do Karakoše

Láska se raduje z růstu druhého člověka, píše papež v poselství k postní době

Papež František: Vytvářejte komunikaci dovolující zahlédnout pravdu věcí

Papež: Kultura setkávání může být východiskem k jednotnějšímu a smířenému světu

Papež František vybízí k solidaritě s křesťany ve Svaté zemi

Jezuitské periodikum La Civiltà Cattolica vyjde také v ruštině

Papež: Kéž nový lunární rok přinese ovoce bratrství a solidarity

 Nově na webu
Svatý otec: Modlitba v každodenním životě

Publicistika: Za skutečnou katolicitu, pluralitu kultur a názorů

Publicistika: 90 let papežského rozhlasu

Rozhovory: Papeže by chtěli všichni

Homilie: Mlčení víry

Archiv zpráv březen 24
    123
45678910
11121314151617
18192021222324
25262728293031

Starší zprávy >

Náš tip

Patris corde

Bratrství se zrodilo z Kříže

Zveřejněna nová encyklika Fratelli tutti