Nový portál Vatikánského rozhlasu

Vatikán. Růst Božího království potřebuje odvahu k zasetí hořčičného zrnka a k zadělání kvasu. Nezřídka se však preferuje pastorace sebezáchovy – kázal dnes ráno papež František při eucharistii v kapli Domu sv. Marty.

Podnět si vzal z dnešního evangelia (Lk 13,18-21), ve kterém Ježíš přirovnává Boží království k zasetému horčičnému zrnku a kvasu zadělanému do mouky. „Obojí se zdá nepatrné – řekl papež – ale obsahuje sílu, která dává růst. Síla Božího království vychází zevnitř. Také svatý Pavel v dnešním prvním čtení z listu Římanům (8, 18-25) klade důraz na tenzi, která je vlastní životu, když praví: »utrpení tohoto času se nedají srovnat s budoucí slávou, která se na nás zjeví«. V tomto napětí mezi utrpením a slávou – vysvětloval papež František - je totiž žhavé očekávání velkolepého zjevení Božího království. A toto očekávání, jak říká sv. Pavel, není vlastní jenom nám, ale celému tvorstvu, podrobenému nicotnosti jako my, a vztahuje se ke »zjevení Božích synů ve slávě«. Vnitřní silou, která nás v naději vede k naplnění Božího království, je Duch svatý,“ konstatoval papež.

„Právě tato naděje nás vede k plnosti, naděje, že vyjdeme z tohoto žaláře, z tohoto omezení, z této poroby porušení a dojdeme slávy. Pouť naděje. A naděje je darem Ducha. Právě Duch, svatý, který je v nás, přivádí k této velkoleposti, k vysvobození a veliké slávě. Proto Ježíš říká, že v horčičném zrnku je síla, která působí nepředstavitelný růst.“

„V nás a ve stvoření je osvobozují síla, Duch svatý, který dává naději“ – pokračoval papež a vysvětlil, co znamená žít v naději: „Nechat tuto sílu Ducha, aby nám dala vyrůst do plnosti. Kvas musí být zadělán do mouky a hořčičné zrnko zaseto do země, protože jinak se ona vnitřní síla neuvolní. Boží království roste zevnitř, a nikoli proselytismem,“ podotkl Svatý otec.

„Roste zevnitř silou Ducha svatého. Církev vždycky měla odvahu vzít a zasít, vzít a zadělat [kvas]. A také se toho obávala. Často vidíme, že se upřednostňuje pastorace konzervování a nenechává se růst království. Myslíme si: »Zůstaňme, čím jsme, maličkými, tam jsme v bezpečí... « A království neroste. K růstu potřebuje království odvahu zasít zrnko a zadělat kvas.“

„Je však pravdou, že semeno zasetím do země zanikne, a zaděláním kvasu si zašpiním ruce. Zasévání Božího království přináší vždycky nějakou ztrátu,“ řekl dále papež.

„Běda těm, kdo hlásají Boží království s představou, že si neušpiní ruce. To jsou kustodi v muzeu. Upřednostňují krásné věci a nikoli gesto setby, kterým se uvolňuje síla, a zadělání kvasu, aby vzešla síla, jež dává vzrůst. Takové je poselství Ježíše i Pavla, totiž tenze vedoucí z otroctví hříchu skrze jednoduchost do plnosti slávy. A naděje pokračuje, naděje neklame, protože naděje je nepatrná, je tak maličká jako hořčičné zrnko a kvas.“

„Naděje je ta nejskromnější ctnost, služebnice. Kde je však naděje, tam je Duch svatý, který žene Boží království kupředu,“ řekl Petrův nástupce a vyzval v závěru dnešní homilie věřící, aby si položili otázku: „Věříme, že v naději je Duch svatý, se kterým lze mluvit?“

Další články z podrubriky Kázání z Domu sv. Marty

(mig)