Nový portál Vatikánského rozhlasu

Itálie. V příštím týdnu vyjde další knižní publikace, jejíž autor měl možnost vést rozhovor s papežem Františkem. Italský filosof, Massimo Borghesi, ji nazval „Jorge Mario Bergoglio, Intelektuální biografie. Dialektika a mystika“ (Jorge Mario Bergoglio. Una biografia intellettuale. Dialettica e mistica. Introduzione di Guzmán Carriquiry Lecour. Jaca Book, Milano 2017). Obsahuje překvapivá odhalení a vyvrací nemálo panujících omylů, pokud jde o intelektuální zázemí úřadujícího papeže. Její autor, známý italský filosof, přibližuje tuto knihu v rozhovoru s italským žurnalistou žijícím v Argentině, Alverem Metallim, na internetovém portálu Vatican Insider.

„Papeži, který přišel z konce světa, bývá v Evropě a Spojených státech vytýkáno, že není „západní“, evropský a kulturně vybavený,“ říká Massimo Borghesi, který „byl z tohoto omylu vyveden, když si přečetl několik přednášek, které měl Bergoglio koncem sedmdesátých let v Argentině. Obracel se v nich ke svým řádovým spolubratřím uprostřed tehdejší trýznivé politické situace. V Argentině byl režim vojenské junty, která krvavě potlačovala tzv. Lidovou revoluční armádu - Montoneros. Církev byla ve vztahu k tomuto konfliktu hluboce rozdělena mezi přívržence vlády a stoupence revoluce. Podle Bergoglia byla tato drásavá situace výzvou také pro církev, která neuměla sjednocovat. Jeho ideálem bylo katolictví pojaté jako coincidentia oppositorum, tedy sloučení protikladů, jejichž radikalizace nutně vede k nezhojitelnému konflitku. Tento postoj vyjádřil Bergoglio svou filosofickou koncepcí, podle níž se jednota církve, jakož i sociální a politická jednota, zakládá na jakési „dvoupólové“ dialektice, na agonickém myšlení, které drží pospolu protiklady, aniž by je odstraňovalo nebo sjednocovalo násilím. Mnohost a jednota představují v jeho pojetí dva póly neodstranitelného napětí, jehož řešení se v posledku svěřuje moci Božského mystéria působícího v dějinách. Na tyto póly se odvolává papež v exhortaci Evangelii gaudium, podotýká Massimo Borghesi.

Italský filosof pak v této souvislosti jmenuje jako zásadní zdroj filosofické dílo Romana Guardiniho „Protiklad“ (Der Gegensatz, Versuche zu einer Philosophie des Lebendig-Konkreten, 1925), které česky dosud nevyšlo a které si Bergoglio vybral jako téma svého nedokončeného doktorátu ve Frankfurtu v roce 1986. Stejně důležitým intelektuálním zdrojem je pak myšlení urugayského filosofa Alberta Methola Ferrého (1929-2009), nejpronikavějšího latinskoamerického katolického intelektuála, říká Massimo Borgesi. Nemůže chybět také Lucio Gera (1924-2012) italský misionář v Argentině, který svojí kritikou marxismu a zároveň preferováním chudých přehodnotil tamější teologii osvobození.

„Bergoglio – říká dále Massimo Borghesi - je tedy nositelem originální myšlenkové koncepce, poplatné určitému katolickému myšlení 19. a 20. století a spojené se jmény jako Adam Möhler, Erich Przywara SI, Romano Guardini, Gaston Fessard SI, Henri de Lubac SI. Jen někteří z nich jsou jezuité, ale všichni Evropané. Jde o významnou tradici, kterou nynější papežské magisterium umožňuje objevit a docenit. Tento myšlenkový proud odporuje těm, kteří kritizují Amoris laetitia a obviňují papeže, že je poplatný relativistické, permisivní a pragmatické teologii. V Bergogliově „dvoupólové“ koncepci nelze oddělit Pravdu od Milosrdenství stejně jako vytvářejí transcendentní jednotu dobro, pravda a krása. Kdo kritizuje Františka za údajný subjektivismus a modernismus dokazuje, že nezná jeho myšlení. A stejně tak neznají jeho myšlení ti, kdo jej obviňují z toho, že redukuje víru na sociální aktivismus a zapomíná na prvenství kérygmatu. František naopak ve své programové exhortaci Evangelii gaudium výslovně tvrdí, že chce vrátit evangelní zvěsti její prvenství před etickým důrazem, který během posledních desetiletí v církvi převládal, ale přitom podporuje katolíky v jejich sociálním nasazení. Nedopouští se žádné redukce: jde o dva póly napětí, které je pro katolíka charakteristické. Pevnými body je transcendence vzhledem k politickému nasazení, jakož i prvenství víry a milosti vzhledem ke každé dějinné realitě. Papež tak střeží určitou „mystickou“ pozici upřednostňující myšlenkovou otevřenost před jakoukoli ideologickou a systematickou uzavřeností a to všechno ve vztahu k Bohu, který je vždycky větší (Deus semper maior).“

A pokud jde o kritiku Bergoglia za jeho údajný perónistický populismus, Massimo Borghesi odpovídá:

„Kdo takovouto kritiku formuluje, nezná jeho myšlení dobře. Papež kritizuje absolutizaci kapitalistické ekonomie, zbavené jakýchkoli etických norem, jak se prosadila v časech globalizace. Není však »populistou«. Jeho sympatie k perónismu, který se vyznačoval vnímavostí k sociálním otázkám, netřeba zaměňovat za přesvědčení o spásonosnosti ideologické politiky. Z tohoto hlediska je stojí za zmínku, že Bergoglio se v 90. letech odvolával k De civitate Dei. Augustina si bral jako vzor, když kritizoval politicko-teologické modely, v nichž je církev kompromitována politickou mocí, ať už levicovou či pravicovou. V tomto bodě se plně shoduje s Ratzingerovou interpretací Augustina. Nynější publikace objasňuje tyto a četné další body Bergogliova myšlení, které byly pro evropské publikum dosud ve stínu a staly se zdrojem kontroverzí. Doufám tedy, že bude užitečná,“
říká Massimo Borghesi, autor nové biografie Jorge Mario Bergoglia, na které se papež František podílel poskytnutím rozhovoru.

(mig)