RadioVaticana.va

   21. 10. 2017

RSS  RSS zpráv  Podcast denní­ch pořadů       

Hlavní­ stránka

Zprávy

Svatý otec

Publicistika

Rozhovory

Homilie

Seriály

Speciály

Zvukový archiv

Denní programy


Redakce

Program

Frekvence

Fotogalerie

Technika

Historie

Kontakty


Anketa

Sleduji zprávy Vatikánského rozhlasu?

Poslechem na Rádiu Proglas.3490
Poslechem z webových stránek.2260
Četbou textů na webových stránkách.4028
Poslechem i četbou.2338


O webu

Rozhovory online

Rozšířené hledání­

Odkazy


Zasílání­ novinek

Nejčtenější­

Papež: Obavám se, že jsem špatně interpretován; podstupuji pastorační riziko

Papež: Bůh je opakem egoismu

Setkání pro katolíky „v neregulérní“ situaci




Eeská provincie Tovaryšstva Ježíšova

Res Claritatis

Vysokoškolské katolické hnutí Eeská republika

Pastorace na webu



Katolik.cz

KTF UK

Stránky pro animátory senioru

Návštěva papeže v České republice





 
Seriály

 Společné dědictví aneb Židovské kořeny eucharistie 

29.10.2005 

Vyznání

Oslavování Božích činů

Aleksander Kowalski

Eucharistie řecky znamená ?díkuvzdání?. V semitských jazycích ? jako je hebrejština nebo aramejština ? slovo ?děkovat? má stejný slovní základ jako ?vyznávat?. V hebrejštině je to kořen jadà. Od něho odvozené slovesné tvary hodà a hitvaddà mohou vyjadřovat ? podle kontextu ? představu vyznávání, slavení nebo díkuvzdání. V Nehemiášově knize najdeme popis kající liturgie. Čteme tam, že Izraelité vyznávali své hříchy, a hned potom vyznávali se a klaněli se Hospodinu (Ne 9,2-3). V překladech tohoto textu se obvykle dvakrát užívá slovo hitvaddà ?vyznávat.? V obou případech se vztahuje k hříchům, ale stejně dobře by bylo možné tento obrat překládat jako: oslavovali Hospodina a klaněli se mu. Dodejme ještě, že ze stejného slovního základu pochází také slovo todà ? ?děkuji?, v současné hebrejštině.

Stejný jev terminologického souběhu ?vyznávání? a ?díkuvzdání? se objevuje i v aramejštině, a to i v jejím syrském dialektu, užívaném v křesťanských liturgiích chaldejského, antiochijského a marockého obřadu. V eucharistických modlitbách těchto liturgií se nejednou setkáváme se slovem audi ? odpovídajícím hebrejskému hodà ? nebo s podstatným jménem taudita, obě tato slova vyjadřují jak ideu vyznávání, tak díkuvzdávání.
Není pochyb o tom, že slavení Eucharistie, jak ve východním, tak i v západním křesťanství ? je spojeno s vyznáváním se. V každé mši svaté vyznáváme hříchy, ale také vyznáváme víru, a to nejen v Credu, ale abychom tak řekli ?na každém kroku?, téměř v každém slově a gestu liturgie. Děje se to především v eucharistických modlitbách, které jsou v první řadě vyznáváním nebo ještě spíš oslavováním Božích činů, Jeho dobroty a milosrdenství, Jeho velikosti. Liturgie tu v plnosti odráží to, co je příznačné pro Písmo Svaté a co Slovník biblické teologie otce Xaviera Léon Dufoura představuje takto: ?V běžném jazyce se slovo ?vyznání? spojuje nejčastěji se svátostí smíření a se zpovědnicí. To je ovšem druhotný význam tohoto slova a zároveň velmi specifický. Vyznání víry u svatých - jak ve Starém, tak i v Novém Zákoně a v křesťanské tradici ? je především hlásáním velikosti Boha a Jeho spásných činů, veřejné a oficiální vyznání víry v Něho a v Jeho působení. Vyznání víry hříšníka je pravdivé jedině tehdy, když zároveň hlásá svatost Boha.?
S tímto významem slova ?vyznávat? se setkáváme nejen v židovských a křesťanských modlitbách zformulovaných v semitských jazycích ? jako například v již připomenutých syrských liturgiích ? ale také v západní, latinské tradici. Ve IV. eucharistické modlitbě se kněz hned po prefaci modlí: Confitemur tibi, Pater sancte, quia magnus es ? což můžeme doslovně překládat jako: ?Vyznáváme Tobě, svatý Otče, že jsi veliký.? Také v českém misále byla tato pasáž ve shodě s biblickým významem tohoto slova přeložena takto:: ?Děkujeme ti, svatý Otče, a vyznáváme, že jsi veliký...?

Přeložila J. Bronková

Další články z podrubriky Společné dědictví aneb Židovské kořeny eucharistie

 odeslat článek     vytisknout článek


Hlavní­ stránka | Zprávy | Svatý otec | Publicistika | Rozhovory | Homilie | Seriály | Speciály | Zvukový archiv | Denní programy
Redakce | Frekvence | Fotogalerie


Copyright © 2003-2017 Česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@vatiradio.va.
Administrace: Česká sekce Vatikánského rozhlasu. Technická realizace: Pavel Brestovský.

 
Záznam aktuálního pořadu ve formátu MP3  

Kanál Vatikánského rozhlasu na YouTube  

Archív denních pořadů ve formátu Real Audio  
Společné dědictví aneb Židovské kořeny eucharistie


Tento seriál vznikl pro vysílání polské sekce Vatikánského rozhlasu u příležitosti probíhajícího roku eucharistie. Autorem seriálu je pan Aleksander Kowalski (*1950 Katowice), který je od roku 1982 redaktorem Vatikánského rádia. Studoval v Polsku na Katolické universitě v Lublinu (1968-1976) a potom v Římě na Papežském biblickém institutu (1976-1979). Absolvoval také kurzy syrské patrologie na Papežském východním institutu. Zabývá se zejména dějinami biblické interpretace v raném křesťanství, zvláště v syrské literatuře, a jejími vztahy k exegetické tradici judaismu. Je ženatý a má tři děti.
Jiné seriály
Víra a rozum

Baziliky, chrámy a kostelíky města Říma

Čeští teologové 50. let 20. století

Kardinál Beran vzpomíná - archivní záznam rozhovoru

Ze zápisníku diplomata

Konzervativní hodnoty v politice

Postní zamyšlení

Cesta do Compostely

Postní zastavení

O Kompendiu sociálního učení církve

Víra je ze slyšení

Svatí římského kánonu

O poutích a putování - Česká zastavení ve Svaté zemi

Koncilní teolog vzpomíná...

 Nově na webu
Svatý otec: Blahoslavení mrtví, kteří umírají v Pánu

Publicistika (Komentáře "Církev a svět"): O problémech s papežem

Publicistika (Reportáže, reflexe, sloupky): Libanonský cedr - 100 let Orientálu

Rozhovory: Caravaggio zevnitř

Homilie: O Crux, Ave Spes Unica

Archiv zpráv říjen 17
      1
2345678
9101112131415
16171819202122
23242526272829
3031     

Starší zprávy >

Náš tip

Adolescence není patologie

Potřebujeme tvůrce pokoje, nikoli provokatéry konfliktů

Růst víry v kněžském životě