Poté, co jsme se minule zabývali životem a filozofickým dílem Karola Wojtyly, chceme věnovat dnešní pořad jeho způsobu filozofické práce, objevit jeho filozofickou školu a metodu. Toto nám pomůže lépe pochopit nejen výchozí, ale i klíčové body jeho filozofie.
Pokud bychom měli Wojtyłu zařadit do některé z filozofických škol, nabízejí se nám dvě možnosti: tomistická a nebo fenomenologická. Do jisté míry splňuje podmínky fenomenologické školy, obzvláště co se týče metody a výchozích bodů, jimiž je především zkušenost tak jak ji zažíváme v našem vědomí. Fenomenologickou metodu ale nepřejímá bezvýhradně a zosobní ji tímto způsobem: Prvním krokem zůstane epoché, tedy opuštění všech předsudků a aplikace fenomenologické redukce, kterou chápe jako operaci, při které se ukazuje nejcelistvější a zároveň v esenci nejvíce soustředěné zobrazení určitého předmětu. Druhý krok zachová tak jako fenomenologové: je jím eidetická redukce, která hledá to, co věci jsou samy o sobě. Třetí krok, transcendentální redukce, je výsledek fenomenologické redukce zobrazené ve vědomí. Toto sjednocení vede k subjektivitě a k vytvoření transcendentálního podmětu. Z tohoto transcendentálního vědomí vyvstává poznaný svět. Zde se však Wojtyła nespokojí s výsledkem a vědomě přidává další krok. Fenomenologická metoda totiž nemůže být cílem, ale způsobem, jak ukázat na rozměr celé skutečnosti, nikoli jen předmětů vědomí, které by podle zakladatele fenomenologické školy, Edmunda Husserla, rodáka z Moravy, měli vytvořit skutečnost. Wojtyła připojí tak zvanou reductio in propium genus, redukci ve vlastní druh, neboli metafyzickou redukci bez toho, že by byla vzata ve vlastním slova smyslu. Vysvětluje to takto:
?Termín redukce, tak jak je zde užíván, nevyjadřuje žádné umenšení anebo ohraničení: zredukovat znamená obrátit v argumenty a adekvátní důkazy, nebo, když se jedná o slova, osvětlit a vyložit. Při uvažování a vysvětlování jdeme krok za krokem kupředu tím, že hledáme stopy předmětu, tak jak ho zakoušíme, a řídí náš postup skrze formu, ve které se nám zpřítomňuje.?
Nejedná se tedy o redukci na samotné bytí, ale na základní aspekt dané skutečnosti. Takto se Wojtyła odvrací také od těch filozofů, kteří považují za nepoznatelnou esenci zkušenosti a proto se spokojují jen s deskriptivními vědami.
Sám píše: ?Pochopení esence, v tomto případě esence morálky, neznamená vzdát se bohatství zkušenosti, pozorování, popisu či statistiky.?
Wojtyła používá fenomenologickou metodu ve smyslu Aristotela, aby mohl dosáhnout jednoduchosti zkušenosti uprostřed složitosti lidského jednání. Samotná zkušenost nás nezavede dále než k četnosti a různosti skutků. Skrze indukci můžeme poznat univerzální zákony přezkoušením jednotlivosti věcí. Tak náš rozum dospěje k jednotě významu různosti, množství a bohatství různorodých skutečností.
Snaží se snad náš autor o metafyziku skrze fenomenologii? A nebo je fenomenolog, který vtahuje do svého zkoumání elementy ontologie?
Zúčastňoval se a přednášel jak na kongresech o fenomenologii, tak také o tomistické filozofii. Tomisté tvrdí, že zatímco s fenomenology souhlasí v tom druhotném a odlišuje se v tom podstatném, s jejich filozofií je tomu naopak. Přestože se Wojtyła někdy kriticky vyjadřuje o současném pojetí tomistického myšlení, považují ho za filozofa, jehož pozadí plně odpovídá tomizmu. Pro svou vášnivou věrnost ?stavu věcí tak jak jsou samy o sobě? a jak se intuitivně objevují ve vědomí je však jinými považován za přesvědčeného fenomenologa. On sám věděl o novosti a originalitě této nové filozofie, která používá prvky tomistické a fenomenologické. Nepovažuje se ale za prostředníka. Přesto však s Prof. Tadeuszem Styczeńem můžeme konstatovat, že ?výsledky docílené dedukcí analytického postupu, který nechá prostor pro zkušenost, dovoluje definovat filozofii Karola Wojtyły jako filozofii budovatele mostů.?
Možná ani nemusíme zařadit Wojtyłu do nějaké školy. Edward Kaczyński, polský dominikán a dlouholetý rektor římského Angelika dává Wojtyłovi hlavně titul ?filozof pravdy?. A zdůvodňuje to takto:
?Proces filozofického výzkumu Karola Wojtyły analytickou a především srovnávací metodou mezi metafyzikou a morálkou svatého Tomáše na jedné straně a fenomenologií na druhé přináší velice zajímavý výsledek a ukazuje na originalitu autora. [...] Kromě toho se vždy osobně zasazuje o hledání pravdy o Bohu, člověku a jeho mravnosti.?
Připravil J. Brabec
odeslat článek
vytisknout článek
