Nový portál Vatikánského rozhlasu

Paní kancléřko a pane ministerský předsedo,
Páni kardinálové,
Drazí bratři v biskupské a kněžské službě
Ctěné dámy, vážení pánové,
Drazí bratři a sestry,
Je to důvod k mimořádnému pohnutí, že se nacházím znovu na tomto krásném náměstí u paty Mariensäule ? na místě, které v minulosti již dvakrát zásadně poznamenalo můj život. Tady mne srdečně a s radostí skoro před třiceti lety přijali věřící jako svého nového arcibiskupa: začínal jsem tehdy svou službu modlitbou k Naší Paní. Pět let poté, když jsem byl papežem povolán do Říma, jsem se zde se svou diecézí loučil opět modlitbou k Patronce Bavorska, abych jí svěřil do ochrany ?své? město a svou vlast. Dnes se nacházím znovu zde ? tentokrát jako Petrův nástupce.

Děkuji panu ministerskému předsedovi, dr.Edmundovi Stoiberovi, za srdečné přivítání, které mi adresoval jménem bavorské vlády. Děkuji také svému drahému nástupci, pastýři arcidiecéze Mnichov-Freising, panu kardinálovi Friedrich Wetterovi za vřelá slova, jimiž vyjádřil pocity celé arcidiecéze. Zdravím paní kancléřku, dr.Angelu Merkel, a všechny osobnosti politické, občanské i vojenské, které se přišli zúčastnit tohoto krátkého uvítacího setkání a modlitby. Pozdravit bych chtěl zvláště kněze, zejména ty, s nimiž jsem jako kněz a jako biskup, spolupracoval ve své diecézi, Mnichov-Freising. Zdravím nakonec co nejsrdečněji vás všechny, drazí spolurodáci a přátelé, kteří jste přišli na toto náměstí, abyste mi poskytli svědectví svých sympatií! Děkuji vám za vaše vroucí přivítání a zvláště chci vzpomenout na všechny, kteří se podíleli na přípravě tohoto setkání a celé mojí cesty!

Snad mi dovolíte vrátit se krátkou vzpomínkou při této příležitosti k myšlence, která se mi vybavila v kontextu mého jmenování arcibiskupem Mnichova a Freisingu. Stal jsem se nástupcem sv.Korbiniana a již od mého dětství mne okouzlovala jeho legenda, podle níž medvěd roztrhal koně, s nímž se světec ubíral do Říma. Za trest, vypráví legenda, naložil světec medvědovi na záda náklad, který předtím nesl jeho kůň. Medvěd jej tak musel nést přes Alpy až do Říma a teprve tam jej světec propustil na svobodu. Když jsem roku 1977 stál před obtížnou volbou zda přijmout či nikoliv jmenování arcibiskupem Mnichova a Freisingu, které by mne vytrhlo z mé milované akademické činnosti, připomněl mi tento medvěd nesoucí náklad jeden výklad sv.Augustina na 22 a 23 verš Žalmu 73. Žalmista, který se ptá, proč trpí ti, kteří stojí na Boží straně, říká: ?Byl jsem pošetilý a nechápal jsem, stanul jsem před tebou jako zvíře. Jsem s tebou však neustále?. Augustin, který spatřoval ve slovu ?zvíře? tažné zvíře, používané rolníkem při obdělávání země, mi připomínal obraz mne samého pod nákladem biskupské služby, sarcina episcopalis. Zvolil si život člověka zasvěceného studiu a nazval ?tažným zvířetem?, nesoucím břemena, hodné dobytče, která táhne pluh na Božím poli, kterým je tento svět? Právě tady mu však Žalm poskytnul uklidňující osvícení: jako je tažné zvíře nejblíže rolníkovi, pod jehož vedením, koná těžkou práci, kterou mu svěřil, tak biskup ve své skromné službě je nejblíže Bohu, protože koná službu, která je důležitá pro jeho království.

Na pozadí této myšlenky biskupa z Hippony, mne medvěd sv.Korbiniana stále znovu povzbuzuje k plnění mé služby s radostí a důvěrou ? před třiceti lety, jakož i nyní v mém novém úkolu ? když denně říkám své ?ano? Bohu. Stal jsem se pro Tebe tažným zvířetem, ale právě takto ?jsem stále s Tebou? (Ž73,23). Medvěd sv.Korbiniána byl v Římě propuštěn na svobodu. V mém případě pán rozhodl jinak. Ocitám se tedy znovu u nohou Mariensäule, abych vyprošoval přímluvu a požehnání Matky Boží, tentokrát nejen pro město Mnichov a Bavorsko, ale pro univerzální Církev a pro všechny lidi dobré vůle.

Modlitba k Panně Marii na náměstí před Mariánským sloupem

Svatá Matko Páně,
Naši předkové ve chvílích soužení vztyčili tady v srdci města Mnichov tvůj obraz, aby ti svěřili město a zem. Na cestách svojí každodennosti Tě chtěli stále znovu potkávat a učit se od tebe žít svůj lidský život spravedlivě; učit se od tebe, jak nacházet Boha a nacházet tak shodu mezi sebou. Darovali Ti korunu a žezlo, které byli tehdy symbolem vlády nad zemí, protože věděli, že takto budou moc a vláda ve správných rukách ? v rukách Matky.

Tvůj Syn řekl svým apoštolům těsně před rozloučením: ?Kdo chce být mezi vámi velký, ať je vaším služebníkem, a kdo chce být první, ať je otrokem všech? (Mk 10,43). Ty jsi v rozhodujícím okamžiku svého života řekla: ?Hle, jsem služebnice Páně? (Lk 1,38) a celý svůj život jsi žila jako službu. A pokračuješ v tom během staletí. Jako jsi se kdysi v Káni tiše a diskrétně přimluvila za novomanžele, činíš tak stále: Bereš na sebe všechny starosti lidí a neseš je k Pánu, svému Synovi. Tvou mocí je dobrota. Tvá moc je služba.

Nauč nás ? velké i malé, pány i služebníky ? žít tímto způsobem naši odpovědnost. Pomoz nám nalézt sílu ke smíření a odpuštění. Pomoz nám, abychom se stali trpělivými a pokornými, ale také svobodnými a odvážnými, jako jsi byla Ty v hodinu Kříže. Ve svých rukách neseš Ježíška, který žehná; dítě, které je zároveň Pánem světa. Tím že neseš Toho, který žehná, jsi se Ty sama stala požehnáním. Požehnej nám, tomuto městu a této zemi! Ukaž nám Ježíše, požehnaný plod života Tvého! Pros za náš hříšné, nyní i v hodinu smrti naší. Amen!

Přeložil Milan Glaser

Další články z podrubriky Cesty mimo Itálii