?Vyjdouce z temného lůna naprosté neznalosti, zachvěli jsme se ve světle pravdy.? Nikdy jsem nečetl ?Apologetika?, kterého napsal brilantní kartaginský advokát Tertullián kolem roku 197 po Kristu. A tak jsem nedávno narazil na jednu silně emotivní větu, právě tu, jíž dnes začínám (39, 9). Ignorance, naprostá nevědomost, je vylíčena jako temné lůno, v němž se pobývá, ano, v temnotě, ale kde je to velmi pohodlné, o výživu je postaráno a člověk je téměř nečinný: vždyť všichni vědí, že příchod na světlo je pro dítě velmi trýznivé trauma. Není to náhoda, že se identifikoval dokonce jeden syndrom (souhrn příznaků charakterizující určitou chorobu) nazvaný ?regressus ad uterum?, totiž nostalgie po mateřském lůně, kde bylo vše zajištěno matkou a kde nebylo třeba bojovat, aby měl člověk prostor, aby objevoval nové horizonty, získával nové vědomosti.
Nevědomost je tedy pohodlná, příjemná, pokojná. Ale tento její pokoj je po mnoha stránkách téměř mrtvolný. Hledání pravdy je namáhavé, rozechvívá, protože její světlo je neúprosné a odhaluje tolik temných a špinavých koutů, ba dokonce způsobuje, že duše krvácí, jak to prohlásil již starozákonní mudrc, Kazatel: ?Kde je mnoho moudrosti, je i mnoho hoře, a čím víc vědění, tím víc bolesti (Kaz 1, 18).?
Je tedy nutno mít odvahu vydat se na cestu hledání, člověk musí podstoupit riziko projít vysokohorskými stezkami a někdy je nutné vrhnout se do rozbouřeného moře. Krásně to vyjádřil velký rakouský spisovatel Robert Musil (1880-1942), když ve svém mistrovském díle ?Člověk bez vlastností? poznamenal: ?Pravda není křišťál, který lze dát do kapsy, nýbrž neznámé moře, do něhož se člověk vrhá.?
11. prosince odhlasoval italský parlament zákon o umělém oplodňování, který ukončil ?Divoký západ? v genetickém inženýrství, vymezil jasné hranice ničení přebytečných oplodněných embryí a vůbec ziskuchtivým a zvráceným praktikám genetické technologie. Je příznačné, jak reagovali komunisté, socialisté a radikálové. Palcovými titulky ve svých novinách oznamovali: ?Zvítězili katolíci?. V parlamentní diskusi to bylo ještě nehoráznější. Vytahovaly se všechny zastaralé a už tisíckrát zodpovězené námitky od Aristotela, přes marxistickou exegezi biblických textů až po genetiku bez etiky. Maurizio Blondet jim odpovídal: ?Neznepokojuje nás chvíle, kdy je duše vdechnuta do počatého dítěte, ale úděsný počet znetvořených dětí, který produkuje umělé oplodňováni. Neříkejte, že v desateru o tom nic nestojí, ale vzpomeňte si na doporučení Evropského parlamentu z roku 1989, který vybízí brát v úvahu práva dítěte i oplodněného embrya. Nijak nepodceňujeme moc, která byla dána Adamovi nad živočichy, ale ptáme se, zda opravňuje onen miliardářský byznys, který se roztáčí kolem žen v menopauze a chtějících za každou cenu mít dítě. Jde to tak daleko, že lacinější kúry jsou zamlčovány a pacientky jsou odkazovány na velmi drahé umělé oplodňování. Nemluvte nám o evangeliu, kde se pohybujete jako slon mezi porcelánem, ale odpovězte nám, jaké daňové faktury vykazují oni ?pánové vědci?, kolik neúspěchů už zaznamenali, jaká genetická rizika vyvstávají. Je to opravdu divné, že na tyto moderní otázky mlčíte. Uchylujete se k ideologickým polopravdám či lžím. Jako např. že ?s tímto zákonem bude v Itálii o 10 tisíc porodů méně?, protože zakazuje neomezené ničení oplodněných embryí a omezuje použití jen tří ovulů při umělém oplodnění v rámci manželské dvojice. ? O desetinásobném počtu umělých ukončení těhotenství v Itálii, která vymírá, ticho po pěšině, ba hrobové ticho.?
Kardinál novinář Ersilio Tonini vyjádřil své hluboké znechucení nad nízkou úrovní pokrokářského myšlení: ?Emanuel Severino argumentoval: ?Je to jasné: církev zastává, že embryo je lidská bytost, a proto hájí jeho život; ale táž církev připouští válku, a tedy připouští, že v určitých případech je dovoleno zabít.? Jen malý detail! Embryo není ve válce s nikým. A není dovoleno obětovat lidskou bytost, aby se narodila jiná. Nebo námitka, že ten zákon nás vykazuje z Evropy. Jak se něco takového může tvrdit,? ptá se kard. Tonini. ?Vždyť dvě země, Švédsko i Německo, už přísně omezily umělé oplodňování ženy a zakázaly darování ovocitů (vaječná buňka v růstové fázi). Švédsko už desetiletí před Itálií dovolilo neomezené umělé oplodňování. Pak v roce 1984 vydalo zákon, který dává 18 letým právo, aby věděli, kdo je jejich biologickým otcem. A proč? Geometrickou řadou stoupal počet případů ?genetické žárlivosti?. Byl to červotoč, který nahlodával manželské páry i děti. Mezi švédskými nezletilými se šířila mučivý otázka: ?Je to můj otec nebo ne?? A tak v roce 1988 Švédsko zakázalo právě to heterologické.
V Anglii baronka Warnocková, průkopnice zákona o umělém oplodňování, připustila v nedávném interwiev v Times: ?Já, která jsem považovala za správné dát ženě možnost stát se matkou i za cenu heterologického oplodnění, dnes, když vidím kolik mladých s úzkostmi hledá svého přirozeného otce a jaké psychické škody to páchá, připouštím, že jsem se mýlila.? A Der Spiegel, který jistě není klerikálním časopisem, dokumentuje tento nový a divný druh tragédií. Nedávno tam byl uveden případ jedné americké matky, která před smrtí svěřila své 11 leté dceři, že ji měla ? řekněme to ? z banky semen. Když ta dívka dospěla, obcházela všechny banky semen za pomoci soukromých detektivů a na jedné fotografii ?rozpozná? svého otce podle pohledu: navštíví toho muže, a dovedete si představit ty následky. A tyto jevy se epidemicky množí.
Jacques Testart, francouzský biolog, přesvědčený ateista, autor knihy ?Des homme probables? proti ideologii a iluzím ?genetické revoluce?, je největším odpůrcem umělého oplodňování. Říká: ?Jenom zvířata jsou lhostejná k tomu, kdo je jejich otcem. Pro děti člověka vzpomínka na otce, jistota, kdo jím je, je nedílnou částí jejich vlastní totožnosti. Tento ?tržní eugenismus? je úděsná porážka lidského otcovství.?
Čí je to tedy vítězství?
Další články z podrubriky Komentáře "Církev a svět"
odeslat článek
vytisknout článek
