Rádio Vaticana

Vatikán. Papež František sloužil dnes ráno mši svatou nikoli v Domě sv. Marty, ale přišel nečekaně do baziliky sv. Petra, aby ji sloužil u oltáře, pod nímž jsou uloženy ostatky bl. Jana Pavla II. Bylo zde přítomno asi sto kněží a několik set věřících, kteří se na tomto místě scházejí pravidelně každý čtvrtek v 7h ráno k eucharistii. Svatý otec komentoval první čtení z listu sv. Pavla Římanům (Řím 8,31b-39), ve kterém apoštol národů mluví o Kristově lásce, a potom čtení z Lukášova evangelia, ve kterém Ježíš pláče nad Jeruzalémem (Lk 13,31-35).

V obou těchto čteních, řekl papež František, udivují dvě věci. První je Pavlova jistota, že jej „nic nemůže odloučit od lásky Kristovy. Tolik miloval Pána, protože jej uviděl a nalezl a Pán mu změnil život. Právě tato láska Páně byla středem Pavlova života. Pronásledování, nemoci, zrady, všechno, co se stalo v jeho životě, nemohlo jej odloučit od Kristovy lásky“:

„Byla středem jeho života, vztažným bodem. Nelze být křesťanem a nežít z této lásky, nepoznat ji a nesytit se jí. Křesťan je ten, kdo vnímá, že na něm spočívá Pánův něžný pohled, že je Pánem milován, a to až do konce. Křesťan cítí, že jeho život byl zachráněn Kristovou krví. A působí to láska, tento vztah lásky.“

Druhou věcí, která mne udivuje, pokračoval papež, je Ježíšův zármutek, s nímž hledí na Jeruzalém,“ když říká: „Kolikrát jsem chtěl shromáždit tvoje děti, jako shromažďuje kvočna kuřátka pod křídla, ale nechtěli jste“ (Lk 13,34). „Ty, Jeruzaléme, jsi nepochopil lásku.“

„Nechápe Boží něhu, jak ji vyjadřuje Ježíš oním krásným obrazem. Nechápe lásku Boží. To je opak toho, co cítil Pavel... Ano, Bůh mne miluje. Bůh nás miluje, ale bere se to jenom abstraktně, jako něco, co se nedotýká srdce, takže si v životě počínám podle svého. Není v tom věrnost. A pláč Ježíšova srdce nad Jeruzalémem vyjadřuje právě tento fakt: »Nejsi věrný, Jeruzaléme. Nechceš, abych tě miloval. Svěřuješ se modlám, které ti slibují všechno a potom tě opustí.« Ježíšovo srdce prožívá bolest lásky, totiž lásku nepřijatou, neobdrženou.“

Toto jsou tedy dva dnešní obrazy, řekl dále Svatý otec. Pavel, který „nachází v Ježíšově lásce sílu, aby snesl cokoli, třebaže cítí svou slabost a hříšnost. A potom město a nevěrný, nevěřící lid, který Ježíšovu lásku nepřijímá, ba co hůře: žije ji polovičatě, trochu ano a trochu ne, podle toho, jak se mu to hodí. Vidíme Pavla a jeho odvahu, která přichází z této lásky, a vidíme Ježíše, který oplakává město, jež je nevěrné“:

„Vidíme věrnost Pavla a nevěrnost Jeruzaléma a ve středu vidíme Ježíše, Jeho srdce, které nás tolik miluje. Co si s tím počít? Ptejme se: podobám se Pavlovi či spíše Jeruzalému? Je moje láska k Bohu tak silná jako ta Pavlova anebo je mé srdce vlažné jako srdce Jeruzaléma? Pán ať nám na přímluvu blahoslaveného Jana Pavla II. pomůže odpovědět si na tuto otázku. Ať se tak stane.“

Končil papež František dnešní ranní homilii při eucharistii slavené v kapli sv. Šebestiána u oltáře s ostatky bl. Jana Pavla II.

Další články z podrubriky Kázání z Domu sv. Marty

(mig)