VaticanNews.va

   15. 11. 2018

RSS  RSS zpráv  Podcast denních pořadů       

Hlavní stránka

Zprávy

Svatý otec

Publicistika

Rozhovory

Homilie

Seriály

Speciály

Zvukový archiv

Denní programy


Redakce

Program

Frekvence

Fotogalerie

Technika

Historie

Kontakty


Anketa

Sleduji zprávy Vatikánského rozhlasu?

Poslechem na Rádiu Proglas.5074
Poslechem z webových stránek.3248
Četbou textů na webových stránkách.5115
Poslechem i četbou.3122


O webu

Rozhovory online

Rozšířené hledání

Odkazy


Zasílání novinek

Nejčtenější

Opustila Asie Bibi Pákistán?

Jakou úctu prokazujeme našim kostelům?

Asia Bibi: Děkuji Bohu za svobodu


Rádio Proglas TV Noe Česká provincie Tovaryšstva Ježíšova Res Claritatis Vysokoškolské katolické hnutí Česká republika Pastorace na webu Katolik.cz KTF UK Stránky pro animátory seniorů Návštěva papeže v České republice NAVRCHOLU.cz
 
Publicistika

 Komentáře "Církev a svět" 

8.7.2018 

Chvála netolerance

Rino Cammilleri

Jistá katolická agentura publikovala pronikavý aforismus:  „Tolerance je ctnost člověka, který nemá svůj názor“. V katolických kruzích jsou dnes podobné postřehy dosti vzácné. Tento pochází od Gilberta K. Chestertona (1874-1936), prorockého spisovatele, který předvídal mimo jiné také situace, v níž se budou „tasit meče na obranu názoru, že tráva je zelená a nebe modré“.  A skutečně. Ve Španělsku, abychom podali malý příklad, byl zabaven autobus a pokutován jeho řidič za to, že měl na karoserii nápis: „chlapečci mají penis a děvčátka vagínu“, a to  proto, že něco takového přece dnes nelze říkat, protože je to „netolerantní“.

Jako měl Francisco Goya sny, ve kterých rozum produkoval přízraky, tak tzv. tolerance produkuje  trestance, lynčuje a ostrakizuje. To je zákonité. Mám-li nějaké přesvědčení, znamená to, že mu rozumím, a kdo tomu nerozumí jako já, mýlí se. Moje přesvědčení pak roste v přímé úměře k tomu, jak nekompromisně vystoupím proti tomu, kdo má rozdílný názor. Kdo má silné přesvědčení, učiní cokoliv, aby umlčel toho, kdo si dovolil nesouhlasit. Taková je přirozenost věcí.

„Tolerance“ překrucuje, je nesmyslná. Přirozenost se totiž vzepře a vrátí věci zpět na jejich místo. Před nějakým časem – ještě za svobodna - byl britský princ Harry, syn Diany Spencerové, spatřen na jakési – soukromé – oslavě, jak je převlečen za nacistu, a byl z toho málem konec světa. Byl to nanejvýš projev jakési jeho anglické sebeironie, ale byl nucen se veřejně kát a odvolávat jako Galileo. Kdyby se převlékl za příslušníka kambodžských Rudých Khmérů, nikdo by to nekomentoval, ba dokonce by si toho nikdo ani nepovšiml.

Dal by se pořídit celý seznam – byť by k ničemu nebyl, protože jej všichni mají – který by vypočítal věci, za které - pokud je řekneš, ba dokonce pouze naznačíš - budeš potrestán. Říká se jim „politicky nekorektní“.  Dokazuje to, že neexistuje žádná „tolerance“. Je to jen dialektický paklíč, který slouží k odzbrojení odpůrce. Dnes už ale není zapotřebí. A slavný výrok Voltairův? Ano, ta slova: „nesouhlasím s tím, co říkáte, ale budu do smrti bránit vaše právo to říkat“? Pohádky! Nejenom, že Voltaire tato slova nikdy nevyřknul,  ale urážky, jimiž tento francouzský osvícenec častoval ty, kdo s ním nesouhlasili, žádný obyčejný člověk obvykle nevyslovuje.

Ano, protože, kdo má názor jasný, přesný a rozhodný, „netoleruje“ rozdílnost. Přinejlepším  ji na chvíli snese. Stačí pozorovat, jak skončí v mnoha katolických médiích ten, kdo si dovolí mít svůj názor na papežovo „milosrdenství“. Papež František má totiž přesvědčení zcela přesné, jako všichni, kteří nějaké mají, a předkládá je. Pryč s pochlebováním. Jednám stejně.

Chesterton viděl daleko a varoval nás, že král je nahý. Slyšeli jsme ho však, bohužel, pouze my „netolerantní“, kteří se proviňují tím, že mají jasno. Církev se tak znovu – a jako vždycky – ocitá v situaci, kdy musí bojovat proti dvěma nepřátelům: vnitřnímu a vnějšímu. Tím vnějším je - světe div se - islám. A tím vnitřním je politická korektnost, která za účelem sebedestrukce vzývá „dialog“ a „toleranci“, to znamená dva pojmy, které se – nikoli náhodou - poperou mezi sebou.


Z internetového portálu La Nuova Bussola Quotidiana  6.3. 2017
přeložil Milan Glaser



Další články z podrubriky Komentáře "Církev a svět"

 odeslat článek     vytisknout článek


Související články
4.11.18 K významu Mariánského sloupu na Staroměstském náměstí
21.10.18 Mlčeti zlato
7.10.18 Proč modlitba ke svatému archanděli Michaelovi?
2.9.18 K čemu je vlastně papež?
19.8.18 Pavel VI. o okupaci Československa 21. srpna 1968



Hlavní stránka | Zprávy | Svatý otec | Publicistika | Rozhovory | Homilie | Seriály | Speciály | Zvukový archiv | Denní programy
Redakce | Frekvence | Fotogalerie


Copyright © 2003-2018 Česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.
Administrace: Česká sekce Vatikánského rozhlasu. Technická realizace: Václav Lahoda.

 
Záznam aktuálního pořadu ve formátu MP3  

Kanál Vatikánského rozhlasu na YouTube  

Archív denních pořadů ve formátu Real Audio  
 Zprávy
Kristův náměstek: Bůh nikdy nedementuje Sebe

Papež František: Svatost znamená nechat Boha při díle

Papež jmenoval druhého sekretáře Kongregace pro nauku víry

Zdravotní středisko pro chudé na Svatopetrském náměstí

Výhrada svědomí se vrátila do americké legislativy

Pánova překvapení mohou někdy dezorientovat, ale vyvádějí z uzavřenosti

Papež František navštíví na jaře Maroko

Mons. Semeraro: Římská kurie musí spojovat tradici s novostí

Vatikánské sympozium ke 100. výročí konce I. světové války

Plenární zasedání Konference biskupů USA

Půl milionu lidí vyhnáno ze svých obydlí

Jaký má být biskup?

 Nově na webu
Svatý otec: O přikázáních – Nevydáš křivé svědectví

Publicistika: O polském „nacionalismu“

Publicistika: Bombardování Vatikánu před 75 lety bylo zacíleno na rozhlasový vysílač

Rozhovory: V případech pedofilie jsem nikdy neudělil milost,

Homilie: Na kříži se Bůh zjevil jako agapé

Archiv zpráv listopad 18
   1234
567891011
12131415161718
19202122232425
2627282930  

Starší zprávy >

Náš tip

O teologii manželství

Božím lidem je třeba se stát

Bůh nebrání pravdu na úkor lásky, ani lásku na úkor pravdy či rovnováhu na úkor obojího