VaticanNews.va

   22. 4. 2019

RSS  RSS zpráv  Podcast denních pořadů       

Hlavní stránka

Zprávy

Svatý otec

Publicistika

Rozhovory

Homilie

Seriály

Speciály

Zvukový archiv

Denní programy


Redakce

Program

Frekvence

Fotogalerie

Technika

Historie

Kontakty


Anketa

Sleduji zprávy Vatikánského rozhlasu?

Poslechem na Rádiu Proglas.5609
Poslechem z webových stránek.3566
Četbou textů na webových stránkách.5637
Poslechem i četbou.3366


O webu

Rozhovory online

Rozšířené hledání

Odkazy


Zasílání novinek

Nejčtenější

Církev a skandál zneužívání

Papež k požáru pařížské katedrály

Papež: Nejsme distributoři oleje v nádobách


Rádio Proglas TV Noe Česká provincie Tovaryšstva Ježíšova Res Claritatis Vysokoškolské katolické hnutí Česká republika Pastorace na webu Katolik.cz KTF UK Stránky pro animátory seniorů Návštěva papeže v České republice NAVRCHOLU.cz
 
Publicistika

 Komentáře "Církev a svět" 

12.8.2018 

Hřích překážkou pokroku?

Milan Glaser

Odmítavý postoj církve k nejvyšší možné trestní sankci světského ramene není výrazem přizpůsobení se tomuto světu, jak by se mohlo zdát - vždyť trest smrti je dosud právně zakotven v padesáti šesti státech světa; je spíše výrazem vítězství nad světem, a tím vítězstvím je víra (srov. 1 Jan 5,4). Postoj církve vyplývá z Božího zjevení a má mnohem širší a hlubší význam i původ, než  mu připisují politologicko-sociologické interpretace. Přehodnocení, ke kterému nepochybně v církvi došlo, se bezprostředně týká samotného rozlišení mezi tím, co je právo a co bezpráví. Vyslovením nepřípustnosti této sankce trestního práva z hlediska křesťanské víry klade církev meze pozitivnímu právu čili státu jako takovému. Nepřímo však napomáhá i k lepšímu chápání samotné smrti z hlediska křesťanské víry.

Podle biblického zjevení prvních třech kapitol Geneze souvisí smrt člověka s požitím plodů ze stromu poznání dobrého a zlého, jak to podává známý biblický příběh, jehož mýtický jazyk nijak neznemožňuje sdělení věroučné pravdy. Bůh stvořil člověka a usadil do zahrady Eden, kde byly rozmanité stromy, jejichž ovoce je chutné k jídlu, a mezi nimiž byl kromě stromu života také strom poznání dobrého i zlého.

Otázka tedy zní, zda smrt, před níž Bůh varuje Adama a Evu v souvislosti s možným požitím plodů toho druhého stromu, je jakási externí a dodatečná sankce za zanedbání poznaného božského pokynu, anebo imanentní důsledek jejich vlastního rozhodnutí z nich jíst. I bez ohledu na to, co znamená přesně v biblickém jazyce znamená ono požití plodů, rostoucích na stromě společného poznání dobrého i zlého, je možné zeptat se ještě přesněji: Je smrt pouhá planá hrozba ješitného a žárlivého Boha, jak ji člověku vysvětluje ďábel, anebo potence lidské svobody, která od počátku spolupracuje s Bohem na díle stvoření, ale zároveň může ke své vlastní škodě podcenit a podezřívat tvůrčí lásku Boha?

Výše zmíněné věroučné vymezení církevního postoje ke světské moci proto není projevem zesvětštění církve, nýbrž právě naopak, zakazuje světskou modloslužbu. Zakazuje zvláštní typ modloslužby, kdy se lidský tvor  přivlastněním si práva absolutní vlády nad životem druhého, pokouší napodobovat Boha, kterého špatně pochopil. Právě tato modloslužba totiž znemožňuje klanět se pravému Bohu. Její prorocká denunciace církevním učitelským úřadem je proto pokrokem v poznání Božího zjevení.

Správné porozumění tomuto věroučnému rozhodnutí je ovšem v dnešní době takřka znemožněno právě nejasným významem slova pokrok. Zcela totiž převážila osvícenská čili luciferiánská koncepce lidských dějin, která na té křesťanské parazituje. Lidstvo v těchto odcizených dějinách nemá začátek, ani konec, avšak nepřetržitě a neodvratně spěje k lepším zítřkům. Východiskem tohoto novověkého myšlení a hybatelem takzvaného pokroku však není nic jiného než odhlédnutí od provinění člověka ve vztahu k Bohu. Transcendentní lidská vina však tímto odhlédnutím existovat nepřestává, nýbrž neustále se vrací v přestrojení za údajnou překážku údajného pokroku, a to na politické a sociální rovině, nikoli na té duchovní a osobní, kam přirozeně a primárně patří.

Tento odosobňující a odlidšťující „přínos“ novověku se ve své nejryzejší formě projevuje totalitními ideologiemi. Jejich cílem však není rozbít demokracii, nýbrž dovést lidstvo k tomu, aby odepřelo důvěru a adoraci živému Bohu, jemuž právem patří.



Další články z podrubriky Komentáře "Církev a svět"

 odeslat článek     vytisknout článek


Související články
13.4.19 Gesto Služebníka Božích služebníků
24.3.19 O užívání pojmu církev v kauzách zneužívání
21.3.19 Jean Guitton, Boží myslitel
17.3.19 O rovnosti před zákonem
10.3.19 O Božím dopuštění



Hlavní stránka | Zprávy | Svatý otec | Publicistika | Rozhovory | Homilie | Seriály | Speciály | Zvukový archiv | Denní programy
Redakce | Frekvence | Fotogalerie


Copyright © 2003-2019 Česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.
Administrace: Česká sekce Vatikánského rozhlasu. Technická realizace: Václav Lahoda.

 
Záznam aktuálního pořadu

Stáhnout záznam ve formátu MP3  

Kanál Vatikánského rozhlasu na YouTube  

Archív denních pořadů ve formátu Real Audio  
 Zprávy
Urbi et Orbi: Velikonoce jsou začátkem nového světa

Papež při Velikonoční vigilii: Řídíme se svými problémy nebo Ježíšem?

Papež: Vidět v Ježíšově kříži všechny kříže světa

Kardinál Poupard o katedrále Notre Dame: Požár zapaluje víru

Cantalamessa: Největší nebezpečím pro člověka je iluze všemohoucnosti

O křížovou cestu (nejenom) v Koloseu se zasloužil františkán sv. Leonard

Papež: Nejsme distributoři oleje v nádobách

Papež František se vydal sloužit památku Večeře Páně mezi vězně ve Velletri

Donald Trump zatelefonoval papeži Františkovi

Sestra Eugenia Bonetti: Mé druhé obrácení přišlo skrze prostitutku

Papež: Slávou Boží je láska

Obraz česko-rakouského malíře ve Vatikánském pavilónu na pekingském Expo

 Nově na webu
Svatý otec: Vzkříšený Kristus je mládím každého z nás i celého světa

Publicistika: Pravé smíření nelze uskutečnit verbálně

Publicistika: O spirituální dimenzi západního malířství

Rozhovory: Plody ještě nejsou, ale vidíme mnoho květů

Homilie: „Opovržený, opuštěný od lidí“ (Iz  52,2-3)

Archiv zpráv duben 19
1234567
891011121314
15161718192021
22232425262728
2930     

Starší zprávy >

Náš tip

Mystikou společného „my“ překonáme osvícenskou logiku

Lidské bratrství

Nemůžeme si dovolit uprostřed soužení ztrácet víru