VaticanNews.va

   27. 1. 2020

RSS  RSS zpráv  Podcast denních pořadů       

Hlavní stránka

Zprávy

Svatý otec

Publicistika

Rozhovory

Homilie

Seriály

Speciály

Zvukový archiv

Denní programy


Redakce

Program

Frekvence

Fotogalerie

Technika

Historie

Kontakty


Anketa

Sleduji zprávy Vatikánského rozhlasu?

Poslechem na Rádiu Proglas.6464
Poslechem z webových stránek.3967
Četbou textů na webových stránkách.6379
Poslechem i četbou.3750


O webu

Rozhovory online

Rozšířené hledání

Odkazy


Zasílání novinek

Nejčtenější

Vyvarujme se červotočivé závisti, která je bublinou bez konzistence

Často preferujeme svoji interpretaci evangelia před evangeliem

Prosme o milost vděčnosti za to, že jsme křesťané


Cirkev cz Liturgie cz Rádio Proglas TV Noe Česká provincie Tovaryšstva Ježíšova Res Claritatis Vysokoškolské katolické hnutí Česká republika Pastorace na webu Katolik.cz KTF UK Stránky pro animátory seniorů Návštěva papeže v České republice NAVRCHOLU.cz
 
Svatý otec

 Homilie 

13.10.2019 

Víra přibývá rozdáváním a roste rizikem

Homilie papeže při kanonizační liturgii 13. října, nám. sv. Petra

Česká sekce RV

»Tvá víra tě zachránila« (Lk 17,19). Tak se uzavírá dnešní evangelium, které nám ukazuje cestu víry. Na této trase víry vidíme tři etapy, po níž se se ubírají uzdravení malomocní, kteří volají, jdou a děkují.

Nejprve: volání. Malomocní se nacházeli v bědném stavu nejenom proto, že měli nemoc, která se také dnes vyskytuje a proti níž je třeba všemi silami bojovat, ale také proto, že byli vyobcováni ze společnosti. V Ježíšově době byli považováni za nečisté a jako takoví museli žít v izolaci, v ústraní (srov. Lv 13,46). Vidíme totiž, že cestou k Ježíši »zůstali stát opodál« (srov. Lk 17,12). Avšak třebaže je jejich stav nutí držet se zpovzdálí, přesto nahlas volají (srov. 13). Nenechají se ochromit zábranami, které kladou lidé, a volají k Bohu, který nikoho nevyobcovává. Takto se zmenšují rozdíly a vystupuje z odloučení; nikoli uzavíráním se do sebe a svého žalu a hloubáním nad soudy těch druhých, nýbrž voláním k Pánu, protože Pán slyší volání toho, kdo je osamocen.

Stejně jako malomocní potřebujeme my všichni uzdravení. Potřebujeme se vyléčit z nedůvěry v sebe, v život, v budoucnost; z mnoha obav; z mnoha neřestí, kterým otročíme;  z různých uzavřeností, ze závislosti a lpění na hrách, na penězích, na televizi, na mobilu, na souzení druhých. Pán osvobozuje a uzdravuje srdce, voláme-li k Němu a říkáme-li: „Pane, věřím, že mne můžeš očistit, uzdrav mne z mojí uzavřenosti. Ježíši, vysvoboď mne ze špatnosti a strachu.“ Malomocní jsou v Lukášově evangeliu první, kdo vzývají Ježíšovo jméno. Potom tak učiní i slepec a zločinec na kříži; lidé v nouzi volají Ježíšovo jméno, které znamená Bůh zachraňuje. Volají Boha jménem, přímo a spontánně. Volat jménem znamená mít důvěru, a Pánu se to líbí. Tak roste víra: důvěrným vzýváním, když přicházíme k Ježíši takoví, jací jsme, s otevřeným srdcem, aniž bychom zakrývali svoje ubohosti. S důvěrou denně vzývejme Ježíšovo jméno: Bůh zachraňuje. Jeho opakování - oslovení „Ježíši“ - je modlitba. Modlitba je branou víry, modlitba je lékem srdce.

Druhé slovo je jít. V dnešním krátkém evangeliu se vyskytuje asi deset sloves vyjadřujících pohyb. Zaráží však skutečnost, že malomocní nejsou uzdraveni, když stojí před Ježíšem, ale potom, co odcházejí: »A jak odcházeli, byli očištěni«, říká evangelium (v.14). Jsou uzdraveni cestou do Jeruzaléma, když stoupají nahoru. K uzdravení dochází na cestě života, na cestě, která je nezřídka stoupáním, protože vede vzhůru. Víra chce jít, vycházet; působí zázraky, pokud vyjdeme ze svých výhodných jistot, opustíme-li svá bezpečná útočiště a komfortní hnízdečka. Víra přibývá rozdáváním a roste rizikem. Víra činí pokroky, když jdeme vpřed, vybaveni důvěrou v Boha. Víra si razí cestu skromnými a konkrétními krůčky, jakými byly malé a konkrétní kroky malomocných a Námanova koupel v řece Jordán (srov. 2 Král 5,14-17). A tak je tomu také s námi: ve víře činíme pokroky pokornou a konkrétní láskou, každodenní trpělivostí, vzýváním Ježíše a cestou vpřed.

Cesta malomocných má další zajímavý aspekt: jdou společně. »Šli« a »byli očištěni« , říká evangelium (v. 14), vždycky v množném čísle: věřit znamená také putovat společně, nikdy o samotě. Po uzdravení si však těch devět jde po svých a pouze jeden se vrací, aby poděkoval. Tehdy Ježíš vyjádří svoji hořkost: »Kde jsou ostatní?« (srov. v.17). Skoro se zdá, že za oněch devět žadá účet po tom jediném, který se vrátil. Je pravda, že úkolem nás, kteří jsme tady, abychom „konali eucharistii“, je děkovat. Je naším úkolem starat se o toho, kdo nepokračuje v cestě, zbloudil. My všichni jsme strážci vzdálených bratří. Jsme jejich přímluvci, jsme za ně zodpovědní, jsme povoláni odpovídat za ně, mít je na srdci. Chceš růst ve víře? Ty, kdo jsi dnes tady, chceš ve víře růst? Pečuj o vzdáleného bratra, vzdálenou sestru.

Volat, jít a děkovat, což je poslední etapa. Pouze tomu, kdo děkuje, říká Ježíš: »Tvá víra tě zachránila« (v.19). Není jenom uzdraven, je také zachráněn. Tím je řečeno, že cílem není zdraví, dobré živobytí, nýbrž setkání s Ježíšem. Spása neznamená napít se sklenice vody za účelem dobré kondice, nýbrž vydat se k prameni, kterým je Ježíš. Pouze On osvobozuje ze špatnosti a uzdravuje srdce, pouze setkání s Ním zachraňuje a činí život plným a krásným. Ze setkání s Ježíšem se spontánně rodí poděkování, protože odhaluje to, co je v životě nejdůležitější, nikoli obdržet určitou  milost nebo vyřešit nějakou nesnáz, nýbrž obejmout Pána života. V životě je nejdůležitější obejmout Pána života.

Je krásné vidět, jak onen uzdravený muž, kterým byl Samaritán, vyjadřuje veškerou svoji radost, hlasitě chválí Boha, padá tváří k zemi a děkuje (srov. v. 15-16). Cesta víry vrcholí životem v   díkůvzdání. My, kdo máme víru, se můžeme ptát, zda prožíváme svoje dny jako zátěž, kterou je třeba snášet, anebo jako chválu, kterou třeba vzdávat? Zůstáváme soustředěni na sebe v očekávání prosby o další milost anebo nacházíme svoji radost v díkůvzdání? Když děkujeme, Otec je dojat a sesílá nám Ducha svatého. Děkování není záležitost zdvořilosti či slušnosti, nýbrž víry. Srdce, které děkuje,  zůstává mladé. Říkat „děkuji, Pane,“ při probuzení, během dne a před ulehnutím, je protilék na stárnutí srdce, protože srdce stárne a osvojuje si špatné návyky. Stejně tak v rodině, mezi manželi: pamatujte na poděkování. „Díky“ je nejjednodušší a dobročinné slovo.

Volat, jít a děkovat. Dnes děkujeme Pánu za nové světce, kteří putovali ve víře a nyní je vzýváme jako přímluvce. Tři z nich jsou řeholnice a ukazují nám, že řeholní život je cesta lásky vedoucí  existenciálními periferiemi světa. Svatá Marguerite Bays však byla krejčovou a ukazuje nám sílu jednoduché modlitby, trpělivého snášení a tiché odevzdanosti. Pán tak v ní a v její pokoře oživil zář Paschy. Je to každodenní svatost, o níž mluví svatý kardinál Newman, který prohlásil: „Křesťan vlastní hluboký, mlčenlivý a skrytý pokoj, který tento svět nevidí. [...] Křesťan je radostný, klidný, dobrý, laskavý, vlídný, bezelstný, umírněný, neklade si požadavky [...] jeho jednání je natolik vzdáleno okázalosti a vybroušenosti, že na první pohled působí dojmem obyčejnosti“ (Parochial and Plain Sermons, V, 5). Prosme, abychom v temnotách tohoto světa byli takovýmito „laskavými světly“. Ježíši, „zůstaň s námi a my se zaskvíme jako Ty a budeme zářit tak, že se pro druhé staneme světlem“ (Meditations on Christian Doctrine, VIII, 3). Amen.

 

Přeložil Milan Glaser



Další články z podrubriky Homilie

 odeslat článek     vytisknout článek


Související články
26.1.20 Dejme v sobě prostor Božímu Slovu
25.1.20 Každá křesťanská komunita má ze svých darů co nabídnout druhým
21.1.20 Prosme o milost vděčnosti za to, že jsme křesťané
20.1.20 Často preferujeme svoji interpretaci evangelia před evangeliem
17.1.20 To podstatné na životě je vztah k Bohu, kázal papež František



Hlavní stránka | Zprávy | Svatý otec | Publicistika | Rozhovory | Homilie | Seriály | Speciály | Zvukový archiv | Denní programy
Redakce | Frekvence | Fotogalerie


Copyright © 2003-2020 Česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.
Administrace: Česká sekce Vatikánského rozhlasu. Technická realizace: Václav Lahoda.

 
Záznam aktuálního pořadu

Stáhnout záznam ve formátu MP3  

Kanál Vatikánského rozhlasu na YouTube  

Archív denních pořadů ve formátu Real Audio  
 Zprávy
Novým papežovým osobním sekretářem se stává kněz-streetworker

Pokračuje návštěva ad limina biskupů USA

Papež upozornil na neřešenou tragédii v brazilském Brumadinhu

Evropští biskupové: Modleme se za oběti všech vyhlazovacích táborů

„Mladí a vzdělaní“ – vykresluje průzkum nové řeholníky a řeholnice v USA

Prezident USA poprvé na pochodu Pro život

Petrův nástupce sloužil mši svatou z neděle Božího slova

Papež: Přilnutí k Pánu nelze redukovat na naše osobní úsilí

Papež k Římské rotě: Svatá křesťanská manželství nevytvářejí pastýři, nýbrž Duch svatý

Svatý otec: Naší povinností je plnit přednostní přání Boha spasit všechny

Prezident Iráku na audienci u papeže Františka

Zvolen nový děkan a víceděkan kardinálského kolegia

 Nově na webu
Svatý otec: Dejme v sobě prostor Božímu Slovu

Publicistika: Krajem františkánských prvomučedníků v jubilejním, osmistém roce

Publicistika: Příspěvek do diskuse o kněžském celibátu v synovské poslušnosti papeži

Rozhovory: Eucharistie a evangelická Večeře Páně nejsou totéž,

Homilie: „Opovržený, opuštěný od lidí“ (Iz  52,2-3)

Archiv zpráv leden 20
  12345
6789101112
13141516171819
20212223242526
2728293031  

Starší zprávy >

Náš tip

Žena je vrcholem tvorstva, z ní plyne spása

Miguel Ángel Fiorito S.I. - Mistr dialogu

Admirabile signum