VaticanNews.va

   16. 2. 2020

RSS  RSS zpráv  Podcast denních pořadů       

Hlavní stránka

Zprávy

Svatý otec

Publicistika

Rozhovory

Homilie

Seriály

Speciály

Zvukový archiv

Denní programy


Redakce

Program

Frekvence

Fotogalerie

Technika

Historie

Kontakty


Anketa

Sleduji zprávy Vatikánského rozhlasu?

Poslechem na Rádiu Proglas.6554
Poslechem z webových stránek.4024
Četbou textů na webových stránkách.6421
Poslechem i četbou.3781


O webu

Rozhovory online

Rozšířené hledání

Odkazy


Zasílání novinek

Nejčtenější

Nová exhortace: pasáže o duchovenstvu a roli ženy v Amazonii

Papež: Kdo si nechce zašpinit ruce, je poloviční křesťan

O zhoubném smýšlení


Cirkev cz Liturgie cz Rádio Proglas TV Noe Česká provincie Tovaryšstva Ježíšova Res Claritatis Vysokoškolské katolické hnutí Česká republika Pastorace na webu Katolik.cz KTF UK Stránky pro animátory seniorů NAVRCHOLU.cz
 
Svatý otec

 Generální audience 

5.2.2020 

O blahoslavenstvích – Blahoslavení chudí v duchu

Katecheze papeže Františka z 5. února, aula Pavla VI.

Česká sekce RV

(Mt 11, 28-30)

Drazí bratři a sestry, dobrý den!

Budeme se dnes konfrontovat s prvním z osmera blahoslavenství podle Matoušova evangelia. Ježíš začíná svoji cestu ke štěstí hlásat paradoxní zvěstí: »Blahoslavení chudí v duchu, neboť jejich je nebeské království« (Mt 5,3). Překvapivá cesta a podivný předmět blaženosti: chudoba.

Musíme se tázat: co tady znamená výraz chudí? Kdyby Matouš použil pouze toto slovo, pak by mělo jednoduše ekonomický význam a označovalo by lidi, kteří mají nedostatečné nebo žádné prostředky k živobytí a jsou odkázáni na pomoc druhých.

Matoušovo evangelium však narozdíl od toho Lukášova mluví o »chudých v duchu«. Co to znamená? Duch je v Bibli dechem života, který Bůh sdělil Adamovi; je to naše nejintimnější dimenze, která z nás činí lidi, vnitřní jádro naší existence. „Chudí v duchu“ jsou tedy ti, kdo jsou a cítí se chudými, žebráky v hloubi svého bytí. Ježíš je prohlašuje za blahoslavené, neboť jim patří nebeské království.

Kolikrát jen se nám říká opak! Je třeba být v životě něčím, někým... Stát se věhlasným... Z toho však plyne samota a neštěstí! Jestliže mám být „někdo“, soupeřím s ostatními a mám obsesivní starost o svoje ego. Jestliže nepřipustím, že jsem chudý, pojmu nenávist ke všemu, co mi připomíná moji křehkost. Právě tato křehkost totiž brání tomu, abych se stal někým důležitým a bohatým nejenom penězi, ale i věhlasem, vším.

Každý, sám před sebou, dobře ví, že ať se snaží jakkoli, vždycky zůstává radikálně nedokonalý a zranitelný. Není líčidlo, které by tuto zranitelnost zakrylo. V nitru je zranitelný každý z nás. Musí vidět kde. Pokud však odmítáme svá omezení, žijeme špatně! Život je špatný, pokud nestráví tato omezení. Pyšní lidé nikdy neprosí o pomoc, nemohou chtít pomoc, vadí jim žádat o pomoc, protože chtějí dokazovat svoji soběstačnost. Kolik je takových, kteří pomoc potřebují, ale pýcha jim brání o ni požádat! Jak obtížné je připustit pochybení a požádat o prominutí!

Když mluvím k novomanželům, kteří chtějí nějakou radu do manželství, říkám jim: Existují tři kouzelná slůvka: dovol, děkuji a odpusť. Jsou to slova, jež vycházejí z chudoby v duchu. Netřeba být dotěrným, nýbrž žádat o dovolení: „Myslíš, že bude dobré to tak udělat?“ Takový je dialog v rodině, mezi manžely: „To jsi udělal pro mne? Děkuji ti, to jsem potřeboval.“  Vždycky také dochází k pochybením, uklouznutí: „Promiň mi to!“ Novomanželé, kteří jsou zde ve velkém počtu přítomni, obvykle říkají, že toto poslední je nejtěžší, totiž poprosit o odpuštění. Pyšný to nedokáže. Neumí žádat o odpuštění, protože má vždycky pravdu; není chudý v duchu. Pána však nikdy neomrzí odpouštět! Jsme to bohužel my, koho někdy omrzí prosit o odpuštění (srov. Angelus 17. března 2013). Komu se omrzelo prosit o odpuštění, má ošklivou nemoc!

Proč je těžká prosba o odpuštění? Protože ponižuje náš pokrytecký image. Avšak žít ve snaze ukrývat svoje nedostatky je namáhavé a skličující. Ježíš Kristus nám říká, že být chudými je příležitost milosti, a ukazuje východisko z oné námahy. Máme právo být chudí v duchu, protože taková je cesta Božího království.

Je však třeba podtrhnout zásadní věc: není zapotřebí, abychom se nějakou transformací stali chudými v duchu; nemusíme se nijak transformovat, protože to už jsme! Jsme chudí... nebo jasněji: jsme „chudáci“ v duchu! Máme zapotřebí všeho. Všichni jsme chudí v duchu, jsme žebráci. Takový je stav lidství.

Boží království patří chudým v duchu. Existují ti, kdo mají království tohoto světa: majetky a vymoženosti. Avšak takové království skončí. Moc lidí i ta největší impéria zaniknou a zmizí. Často v televizních zprávách či novinách vidíme nějakého mocného vládce či vládu, kteří včera byli a dnes už nejsou, padli. Bohatství tohoto světa odchází, i peníze. Staří nás učili, že rubáš nemá kapsy. To je pravda. Nikdy jsem neviděl za pohřebním průvodem stěhovací vůz. Nikdo si s sebou nic nevezme. Toto bohatství zůstává zde.

Boží království patří chudým v duchu. Ti kdo mají království tohoto světa, majetky a vymoženosti, víme, jak skončí. Opravdu kraluje ten, kdo dovede mít rád pravé dobro víc než sebe. To je Boží moc. V čem se Kristus ukázal mocným? Tím, že uměl dělat to, co pozemští králové nedovedou: dát život za lidi. A toto je pravá moc. Moc bratrství, moc dobročinnosti, moc lásky, moc pokory. To dělal Kristus.

V tom spočívá pravá svoboda: kdo má tuto moc pokory, služebnosti a bratrství je svobodný. Této svobodě slouží chudoba velebená blahoslavenstvími. Existuje totiž chudoba, kterou máme akceptovat, chudoba našeho bytí, a chudoba, o kterou máme naopak usilovat, totiž konkrétní oproštěnost od věcí tohoto světa, abychom byli svobodní a mohli milovat. Vždycky je třeba hledat svobodu srdce, která má kořeny v chudobě nás samotných.

 

Přeložil Milan Glaser



Další články z podrubriky Generální audience

 odeslat článek     vytisknout článek


Související články
12.2.20 Papež: Pláč očišťuje a obnovuje
12.2.20 O blahoslavenstvích - Blahoslavení plačící
5.2.20 Petrův nástupce: Máme právo být chudí v duchu
29.1.20 Papež: Blahoslavenství jsou mnohem více než normy
29.1.20 O blahoslavenstvích



Hlavní stránka | Zprávy | Svatý otec | Publicistika | Rozhovory | Homilie | Seriály | Speciály | Zvukový archiv | Denní programy
Redakce | Frekvence | Fotogalerie


Copyright © 2003-2020 Česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.
Administrace: Česká sekce Vatikánského rozhlasu. Technická realizace: Václav Lahoda.

 
Záznam aktuálního pořadu

Stáhnout záznam ve formátu MP3  

Kanál Vatikánského rozhlasu na YouTube  

Archív denních pořadů ve formátu Real Audio  
 Zprávy
Svatost je pečováním o milost

Papež: Žádný právní řád nás nemůže zbavit úsilí o vnitřní spravedlnost

Úřadující předseda Prezidia Bosny a Hercegoviny na audienci u papeže

Čínský ministr zahraničí se setkal se sekretářem Svatého stolce pro vztahy se státy

Odvolání kardinála Pella, stanoveno datum projednání u Nejvyššího soudu

Bazilika Santa Maria sopra Minerva znovu otevřena

Mějme na srdci lidi, kteří nás doprovázejí životem

Papež: Nesuďte, nezatracujte – ale jdětě a hlásejte evangelium!

Papež přijal maďarského prezidenta

Papež František k americkým biskupům: Když se mnou nesouhlasí, obviňují mne stejně jako vás

Před devadesáti lety – na svatého Valentýna – se Opus Dei otevřelo ženám

Papež: Jen Boží milost nás zastaví před pádem do zesvětštění

 Nově na webu
Svatý otec: Boží Zákon je nástroj svobody

Publicistika: O osvobozující milosti

Publicistika: Příspěvek do diskuse o kněžském celibátu v synovské poslušnosti papeži

Rozhovory: Papež vybízí k rozhořčení - nesmíme si zvykat na zlo

Homilie: „Opovržený, opuštěný od lidí“ (Iz  52,2-3)

Archiv zpráv únor 20
     12
3456789
10111213141516
17181920212223
242526272829 

Starší zprávy >

Náš tip

Žena je vrcholem tvorstva, z ní plyne spása

Miguel Ángel Fiorito S.I. - Mistr dialogu

Admirabile signum