Nový portál Vatikánského rozhlasu

Drazí bratři a sestry, dobrý den!

Trochu podivná je tato dnešní modlitba Anděl Páně s papežem „zavřeném“ v knihovně... ale já vás vidím a jsem vám nablízku. A chtěl bych začít poděkováním skupince [přitomné na náměstí s transparentem – pozn.překl.], která manifestuje a bojuje „Za zapomenuté z Idlíbu“. Děkuji, děkuji vám za to, co děláte... Tento způsob průběhu dnešní modlitby Anděl Páně však konáme, abychom splnili předpisy o prevenci a vyhnuli se tak shlukování lidí, které může usnadňovat přenos viru.

Evangelium této druhé neděle postní (srov. Mt 17,1-9) popisuje Proměnění Páně. Ježíš vzal s sebou Petra, Jakuba a Jana a vystoupil na vysokou horu, symbolizující blízkost Boha, aby je otevřel plnějšímu chápání mysteria svojí osoby, mající trpět, zemřít a potom vstát z mrtvých. Ježíš k nim totiž začal promlouvat o utrpení, smrti a vzkříšení, jimž šel vstříc. Oni však takovéto vyhlídky nedokázali přijmout. Když je tedy vyvedl na vrchol hory, Ježíš se pohroužil do modlitby a byl před třemi učedníky proměněn: »jeho tvář – praví evangelium – zazářila jako slunce a jeho oděv zbělel jako světlo« (v.2).

Touto podivuhodnou událostí Ježíšova Proměnění byli tři učedníci povoláni uznat v Ježíši Božího Syna, oděného slávou. Pokročili tak v poznání svého Mistra a uvědomili si, že lidské vzezření nevyjadřuje celou Jeho skutečnost. Jejich očím se ukázala Ježíšova nadzemská a božská dimenze. A shůry zazní hlas, který říká: »To je můj milovaný Syn [...] toho poslouchejte« (v.5). Nebeský Otec tak potvrdil Ježíšovu investituru - řekněme to tak – udělenou již v den křtu v řece Jordán, a vybízí učedníky, aby Jej poslouchali a následovali.

Je třeba zdůraznit, že Ježíš si ze skupinky Dvanácti [apoštolů] bere s sebou na horu Petra, Jakuba a Jana. Dává jim priviliegium být svědky Proměnění. Proč Ježíš vybírá tyto tři? Protože jsou více svatí? Nikoli. Vždyť Petr Jej ve chvíli zkoušky zapře, a dva bratři - Jakub a Jan - požadují, aby se jim v Jeho království dostalo předních míst (srov. Mt 20,20-23). Ježíš tedy nevybírá podle našich kritérií, nýbrž podle svého dobrotivého záměru. Ježíšova láska nezná míru. Je láskou, a On vybírá podle záměru lásky. Volba je zdarma, nepodmíněná, svobodná iniciativa, božská přízeň, která nežádá nic na oplátku. A jako povolal ony tři učedníky, tak také dnes některé povolává, aby Mu byli nablízku a mohli Jej dosvědčovat. Být Ježíšovými svědky je dar, který jsme si nezasloužili. Necítíme se vhodnými, ale nemůžeme se odvrátit s omluvou, že toho nejsme schopní.

Nebyli jsme na hoře Tábor, neviděli jsme na vlastní oči Ježíšovu tvář zářit jako slunce. Nicméně, nám bylo rovněž dáno Slovo spásy, dostalo se nám víry a různými způsoby jsme zakusili radost ze setkání s Ježíšem. Také nám Ježíš říká: »Vstaňte, nebojte se« (Mt 17,7). V tomto světě, poznamenaném sobectvím a chtivostí, je Boží světlo zatemněno všedními starostmi. Často říkáme: nemám čas na modlitbu, nejsem s to sloužit ve farnosti, vyhovět prosbám druhých... Nesmíme však zapomenout, že křest, který jsme obdrželi, z nás činí svědky nikoli kvůli našim schopnostem, nýbrž darem Ducha.

V tomto příhodném čase postní doby ať nám Panna Maria vyprosí poddajnost Duchu, nezbytnou k rozhodnému nastoupení cesty obrácení.

Přeložil Milan Glaser