Od dávných dob byl pravý břeh Tibery mezi pahorkem Janikulem a řekou nazýván Vaticanus. Po vztyčení aureliánských hradeb se celé vatikánské pole ocitlo na předměstí. Procházely jím však tři důležité cesty: via Aurelia, via Trionfale a via Cornelia, lemované téměř souvislou řadou náhrobků ? podle starého zvyku pohřbívat za městem, podél cest.
Počátky vatikánské baziliky
V letech 37 až 41 našeho letopočtu postavil císař Caligula ? dnes bychom řekli po levé straně, téměř paralelně s bazilikou ? ohromný cirk: stavbu určenou pro zábavu císařského dvora, vhodnou k nejrůznějším císařským rozmarům. V jeho středu, mezi dvěma metami se tyčil z Egypta dovezený obelisk. Kdyby tento kus kamene ? slavnostně postavený na konci 16. století před vatikánskou baziliku ? mohl promluvit, dozvěděli bychom se mnoho ? a řada bílých míst ze zlomových okamžiků naší civilizace by se zaplnila.
Vatikánský cirk se stal dějištěm nezměrných krutostí; svědkem mučednické smrti mnoha prvních římských křesťanů. Jak vypráví římský historik Tacitus ve svých Annálech (Annali, 15, 44,4) , svalil císař Nero odpovědnost za ohromný požár Říma a v letech 64 až 67 na křesťany, obvinil je ?z nenávisti k lidstvu? a nechával na nich vylévat zlost ostatních obyvatel města.
Na obelisk cirku, napříště nesoucího neronovo jméno, hleděl nejspíš v posledních minutách života také apoštol Petr, umučený spolu s dalšími členy římské komunity v říjnu roku 64. Liber Pontificalis (I,118) nechává zprávu, podle které byl pohřben velmi blízko: při via Aurelia, u Apolonova chrámu? naproti Neronovu paláci.
Podle tradice byl sv. Petr ukřižován hlavou dolů; po smrti byl sňat z kříže a pohřben křesťanskou komunitou nedaleko cirku. V okolí skromného hrobu při via Cornelia vyrostla postupem času rozsáhlá nekropole (hrobky pohanských i křesťanských rodin lze díky archeologického průzkumu vidět v dokonalém stavu pod hlavní lodí vatikánské baziliky). Pohřebiště na úbočí vatikánského pahorku však nemělo sloužit svému účelu o mnoho déle než dvě století. V druhém desetiletí 4. století se stala neslýchaná věc: císař Konstantin nařídil zrušit část pohřebiště a zeminu z vrcholu pahorku snést, aby byl terén vyrovnán. Proč bylo porušeno prastaré právo nedotknutelnosti pohřebiště porušeno? Nad hrobem galilejského rybáře, kterému Kristus svěřil klíče království nebeského, měl vyrůst ohromný chrám ? bazilika, podobná té, kterou Konstantin budoval na Lateránském pahorku.
Více než 40 tisíc krychlových metrů hlíny muselo být přemístěno. Celý jižní svah zmizel, mazolea zdobená bohatými freskami a zdobenými sarkofágy zůstala netknuta na svých místech ? pohřbená pod terénem čekala 16 století na své znovuobjevení.
Jakými proměnami prošel hrob Knížete Apoštolů za téměř dvě tisíciletí? Během průzkumu, zahájeném Piem XII. došlo k významnému objevu: ve shodě s literárními prameny byla nalezena nevelká architektura náhrobku ze 2. století, tzv. Gaiovo trofeum: v cihlové zdi s červenou omítkou byla nika, krytá deskou, kterou vynášely dva sloupy a v horní etáži celou konstrukci završoval trojúhlený štít. Přímo pod dnešním Berniniho baldachýnem tak byla potvrzena existence náhrobku doloženého od roku 200 našeho letopočtu jako uctívaného místa pohřbu sv. Petra. Eusebius, ve své Církevní historii cituje slova učeného římského kněze Gaia, který odpovídá heretikovi Proklovi do Malé Asie: ?Sám ti mohu ukázat trofea apoštolů. Kdybys totiž chtěl jít směrem k Vatikánu nebo na ostijskou silnici, našel bys trofea těch, kdo založili tuto církev (Historia ecclesiastica 2, 25, 6-77). Řecké slovo ?tropaion? znamená pomník vítězství, symbol vítězství nad smrtí skrze vyznání víry a mučednickou smrt.
Uctívaný hrob nejváženějšího z římských mučedníků prošel mnoha úpravami. K exaktnímu potvrzení dávné tradice přispěla zejména zídka postavená v těsné blízkosti Gaiova trofea na konci III. století: Kolem malého výklenku vyloženého mramorem bylo nalezeno nepřeberné množství křesťanských symbolů a nápisů. Zdá se, že zeď patřila předkonstantinovskému kostelíku či místu, kde byl první z apoštolů uctíván. Podle Margherity Guarducci, která v době pontifikátu Pavla VI. prováděla výzkum hrobu sv. Petra, nechal císař Konstantin přenést apoštolovy ostatky do výklenku v této zdi ? zavinuté do purpurové látky se zlatými nitkami, kde zůstali až do roku 1941, kdy je objevili archeologové.
Úcta a bázeň, s kterou generace našich předků na posvátná místa hleděly, nikdy nedovolila dotknout se míst pod papežským oltářem, o němž se nepochybovalo, že leží nad Petrovým hrobem. O to větší bylo překvapení archeologů a historiků ? ostatky apoštola Petra byly nalezeny v geometrickém středu dnešní michelangelovské baziliky, pod samým středem kupole.
Vraťme se ale k samým počátkům vatikánské baziliky, do druhého a třetího desetiletí 4. století. Po té, co nechal Konstantin snést vršek vatikánského pahorku, vzniklo asi 240 m dlouhé a 90 m široké podium. Přesné datum začátku stavby není známo. Poslední výzkumy ho kladou mezi léta 319 a 322, s tím, že v hrubé stavbě měla být dokončena už před Konstantinovou smrtí roku 337.
Skromná edikula nad hrobem apoštola Petra se tak stala jádrem jedné z nejstarších křesťanských bazilik. K ohromnému pětilodí na západě přiléhala příčná loď. Prostoru vévodila nevelká půlkruhová apsida za Petrovým hrobem. Celá stavba včetně atria a slavnostního vstupu přesahovala 240 m. Hlavní loď chrámu byla pře 32 m vysoká a zhruba 23 m široká. Od bočních lodí ji oddělovalo 22 sloupů, osvětlená byla po každé straně 11 okny.
Příčnou loď odděloval od zbytku chrámu vysoký triumfální oblouk. Podlaha chrámu byla vyložena bílým mramorem, trámový strop byl obložen zlacenými kazetami.
Tropaion nad Petrovým hrobem vystupovalo z větší části nad rovinu dlažby. Jeho horní část je dodnes viditelná v tzv. nice pálií ve Vatikánských grotách ? tedy v kryptě pod papežským oltářem. Nad hrobem sv. Petra byla už tehdy postavena edikula nesená čtveřicí tordovaných sloupů.
(Zajímavou fotogalerii baziliky sv. Petra naleznete zde.)
Další články z podrubriky Baziliky, chrámy a kostelíky města Říma
odeslat článek
vytisknout článek
