Rádio Vaticana

Relativismus plodí násilí, Pán staví na první místo agapé

7.12.2012

Svatý otec dnes přijal třicet členů Mezinárodní teologické komise v závěru jejího plenárního zasedání. Benedikt XVI. se ve své promluvě vrátil k analýze dokumentu, nazvaného Teologie dnes: perspektivy, principy a kritéria . Mezinárodní teologická komise jej publikovala letos v březnu a navrhla v něm definici katolické teologie jako vědecké disciplíny:

Současný kulturní kontext se teologii pokouší zbavit akademického statusu vzhledem k jejímu niternému svazku s vírou či by chtěl upustit od jejího konfesionálního rozměru s rizikem, že bude zaměňována s religionistikou. Váš dokument připomíná, že teologie je neoddělitelně konfesionální a racionální zároveň a že její přítomnost na univerzitách zaručuje zevrubné a celistvé pojetí samého lidského rozumu.

Jako jedno z měřítek katolické teologie dokument zmiňuje sensus fidelium , totiž smysl věřících pro víru, a vyzývá teology, aby mu věnovali pozornost. Papež v této souvislosti citoval z dogmatické konstituce o církvi druhého Vatikánského koncilu: Celek věřících, kteří mají pomazání od Svatého (srov. 1 Jan 2,20 a 27), se nemůže mýlit ve víře. Tuto svou neobyčejnou vlastnost projevuje prostřednictvím nadpřirozeného smyslu pro víru celého lidu, když „od biskupů až po poslední věřící laiky“ (8)((8/Sv. Augustin, De Praed. Sanct. 14, 27: PL 44, 980.)) dává najevo svůj obecný souhlas ve věcech víry a mravů (Lumen gentium, 12).

Tento dar, sensus fidei, vytváří ve věřícím člověku jakýsi nadpřirozený instinkt, který je vitálně spřízněn se samým předmětem víry. Je měřítkem při rozlišování, zda předkládaná pravda náleží k živoucí apoštolské tradici či nikoliv. Dnes je však navýsost důležité rozlišit autentický smysl pro víru od jeho napodobenin. Sensus fidelium není jakýmsi veřejným církevním míněním a nelze se na něj tudíž odvolávat při protestech proti učitelskému úřadu církve. Smysl pro víru se může ve věřícím člověku naplno rozvinout do té míry, v jaké se účastní života církve, což vyžaduje zodpovědné přijetí magisteria.

Tento nadpřirozený smysl pro víru přivádí dnes věřící k tomu, aby důrazně vystupovali proti předsudkům, podle kterých jsou monoteistická náboženství nositeli násilí ve svém nároku univerzální pravdy, pokračoval Benedikt XVI. Podle některých názorů by dnes snášenlivost a občanský smír zajistil pouze “hodnotový polyteismus”, který by vyhovoval duchu demokratické pluralistické společnosti.

Pán potvrzuje radikální odmítnutí jakékoliv formy nenávisti a násilí a bezvýhradně staví na první místo agape. Pokud tedy v dějinách bylo nebo je násilí působené v Božím jménu, nelze jej přičítat monoteismu, nýbrž dějinným přičinám, především lidským chybám. Společnost se noří do relativismu, který nevyhnutelně plodí násilí, spíše zapomene-li na Boha. Když se lidem upírá možnost vztahovat se k objektivní pravdě, dialog není dále možný. Normou lidských vztahů se pak stává násilí – skryté či zjevné. Pokud se člověk neotevře transcendentnu, které mu umožní nalézt odpověď na otázku po smyslu života a morálky, je neschopný jednat spravedlivě a usilovat o pokoj.

Jestliže roztržka ve vztahu člověka s Bohem přivádí do vážné nerovnováhy lidské vztahy, smíření s Bohem, uskutečněné z Kristova kříže, je základním pramenem jednoty a bratrství, zakončil Svatý otec svou dnešní promluvu pro členy Mezinárodní teologické komise.

Jana Gruberová