27.5.2013
Kultura blahobytu a okouzlení dočasností nám brání v následovaní Ježíše – řekl papež František během své pravidelné ranní eucharistie v kapli Domu sv. Marty. Spolu se Svatým otcem koncelebrovali lyonský kardinál Philippe Barbarin, arcibiskup Zygmunt Zimowski, předseda papežské rady pro pastoraci zdravotníků a zaměstnanci ekonomických služeb governatorátu městského státu Vatikán.
Papež František se v homilii zamýšlel nad dnešním úryvkem z Markova evangelia (10,17-27) o bohatém mládenci, který přišel za Ježíšem, aby jej mohl následovat, ale když uslyšel Pánovu výzvu, aby rozdal svůj majetek, zesmutněl a zarmoutil se. „Majetek je překážkou, která nám brání v cestě do Božího království,“ konstatoval papež a dodal: „Každý z nás má nějaký svůj majetek, každý. Vždycky existuje nějaký majetek, který nám brání přiblížit se k Ježíšovi a který je třeba identifikovat. Všichni musíme zpytovat svědomí o tom, co je naším majetkem, protože nám brání jít za Ježíšem, řekl Svatý otec a poukázal na „kulturu blahobytu, která nám odnímá odvahu, činí nás lenivými a sobeckými“. Blahobyt nás umrtvuje; je jako anestetikum:
„ »Ne, ne, víc než jedno dítě, ne, protože to bychom nemohli jet na dovolenou, nemohli bychom si koupit dům.« Následovat Pána je dobré, ale jen do určité míry. To způsobuje blahobyt. Všichni dobře známe, jaký je. Sráží nás dolů, odebírá nám odvahu, onu dávku odvahy potřebnou k tomu, abychom se přiblížili Ježíšovi. Toto je primární majetek naší dnešní kultury, kultury blahobytu.“
Potom existuje ještě další „náš kulturní majetek“, který nám brání jít za Ježíšem, pokračoval papež, a tím je „okouzlení dočasností“. Jsme zamilováni do dočasnosti, řekl dále. „Definitivní nabídky, které nám činí Ježíš, „se nám nezdají“. Dočasnost se nám však zamlouvá, protože „máme strach před Božím časem, který je definitivní“:
„On je Pánem času, my jsme pány okamžiku. Proč? Proč jsme pány okamžiku? Až potud za Pánem půjdu, potom uvidím… Slyšel jsem o jednom muži, který se chtěl stát knězem, ale jenom na deset let, více už ne… Kolik jen manželů uzavírá sňatek, a aniž by to řekli nahlas, říkají si v srdci: »dokud vydrží láska a potom uvidíme«. Okouzlení dočasností je naším majetkem. Chceme se stát pány času a v tom okamžiku se kousku času zmocňujeme. Tato dvě bohatství nám nyní brání jít vpřed. Myslím však na množství mužů a žen, kteří opustili svoji zem, aby se stali misionáři na celý život. To je definitivnost.“
Myslím však také – pokračoval papež František - na množství mužů a žen, kteří „opustili svůj domov, aby uzavřeli manželství na celý život a vytvořili nový“ – To je následování Ježíše zblízka. A je definitivní. Ježíše nelze následovat v dočasnosti. Ta je totiž „naším výhradním územím“:
„S ohledem na Ježíšovo pozvání a ve vztahu k těmto dvěma kulturním majetkům, pomysleme na učedníky. Ti užasli. Také my můžeme žasnout nad Ježíšovými slovy. A když to Ježíš znovu vysvětlil, užasli ještě více. Ptejme se Pána, který nám dává odvahu jít vpřed, odložit tuto kulturu blahobytu a s nadějí se vydat do cíle cesty, kde nás - v čase – čeká On a nikoli maličká naděje okamžiku, která není k ničemu. Ať se tak stane.“
Končil papež František svoji dnešní homilii.
Milan Glaser
Copyright © 2003-2024 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.